Sestra pečovala o naši osmdesátiletou matku.O prázdninách odjížděla na týdenní dovolenou a my jsme ji zastupovali.Připravoval jsem k obědu pečené kuře.Babička si náramně pochutnávala a dala si ještě přidat.Potom jsme se dali do jídla my.Zhrozili jsme se.Kuře bylo sladké.Místo nasolení jsem kuře pocukroval.No a naše babička diabetička si velmi pošmákla.

Ježiši, to je ale milá příhoda. Děkuji Vám za úsměv, který mi vyvolala.

Poslední otázka je z celého článku nejhumornější, protože místní diskuze jsou plné lidí, kteří žádné chyby zásadně nedělají, to jen ti ostatní Příhody jsou vtipné, bohužel existuje řada smutných, ale o těch radši psát nebudu, abych nám nezkazil smích z toho lupiče. Chtěl bych ho fakt vidět, jak se tvářil...Hezký víkend paní Zdeňko

A já Vám přeji příjemnou neděli a děkuji za upřímný komentář, se kterým naprosto souhlasím!!!

A druha z tehoz roku.

Tentokrat to byla manzelcina sestra. okopiroval jsem ji a do Prahy poslal nutnou cast planu Mnichova. Manzelka ji rikala kdyby neco bylo tak zavolej. Odpoved byla prosimte jsem snad blba? Ocekavali jsme je na kafe. A ono porad nic.

V pul treti rano zvonil telefon, ze jsou nekde a nevi kde. Tak jsem ji raikal podivej se na ten pristroj, tam je adresa kde stoji. Vykoktala ze sebe Nymphenburger Straße a cislo. Naridil jsem pockej tam ja vas najdu a predal telefon manzelce a odjel.

Z auta jsem pak zavolal domu na druhe cislo a manzelka mnela na jednom uchu mne a na druhem sestru. Kdyz jsem byl v te Nymphenburger jela prede mnou tramvaj a ja pomalu za ni. Protoze to bylo uz nedaleko te budky rikal jsem zene zeptej se jich, jestli vidi tamvaj. Odpoved byla jo. Tak ji rekni ze za ni jedu ja. A pak jsem uvidel na chodniku zlutou skodovku a a dva zmatene prazaky.

A jeste tu mam dve zajimavosti z roku 1990. Kdyz se otevrely hranice, volal mi kamarad ze by mne v Mnichove navstivil. Protoze jsme bydleli v Untermenzing, nebylo to zrovna jednoduce. Tak jsem mu poradil. jak k botanicke zahrade pred ni ze je velke parkoviste a na nem telefonni budka.

Vecer volal ze je na hlavnim nadrazi. Vyzvedljsem ho tam a pak se ptal proc volal tamodtud. Vysvetleni bylo jednoduche. jeho otec byl nekdy ve dvacatych letech v Mnichove na Oktoberfestu a tak mu s sebou dal mapu Mnichova. No a tenkrat byla botanicka zahrada asi 200 m od toho nadrazi.

Tak to mě moc pobavilo. Přiznávám, že při mých orientačních schopnostech byste mě hledali v Mnichově ještě dneska.

Jeste pridam jeden trapas.

Kdysi davno jsem se bavil s kamaradem, taky Cechem, vlastne ne, Brnakem o olomouckejch syreckach. A kdyz pak meli prijet manzelciny rodice na otazku co maji pivezt jsem vybaf syrecky. A tchan jich privez plnou krabici. O tom jak to komentovali spolucestujici nerikal nic. Jenze co s krabici syrecku. Tak jsem polovinu tomu Brnakovi poslal postou. Druhy den mi telefonoval, jak mu je postak donesl. Pry mu nestacily ruce jak je natahoval.

Celkem oblíbeným omylem je jízda do Frymburku podle navigace.

Když jsme tam měli setkání, tak asi třetina účastníků dorazila k Horažďovicům a marně hledali Lipno.

Taky pridam podobny trapas: mel k nam do firmy v Plane nad Luznici prijet mlady technik z Polska. Shodou okolnosti jsme byli tyden predtim na dovolene v Krkonosich a ja si u Hradce Kralove vsimla smerovek PLANA. Proc jsou zrovna u Hradce Kraloveho smerovky na Planou u Marianskych Lazni, to teda netusim, ale pro jistotu jsem hochovi na fax - protoze navigace tehdy jeste nebyly - napsala velkymi pismeny TABOR a dal mu nakreslila cestu k nam do firmy. Nez jsem v dotycny den odesla domu, jen jsem podotkla, ze doufam, ze si ten fax prohledne a prijede do Plane nad Luznici. A co se nestalo; hoch mel prijet kolem 16:00. Ve 22:00 vola cely zoufaly, ze jede presne podle mapy, ale ze nemuze nasi firmu najit. Mel jit totiz do provozu k zakaznikovi a jeste ve 22:00 tam nebyl. Tak mu chlapi rikaji, ze ho teda zanaviguji, aby jim rekl, co kolem sebe vidi. Tak jim rekl nazev ulice a jakousi firmu, nacez kolegove zjistili, ze je sice v Plane, ale skutecne u Marianskych Lazni. Mala odchylka, pouhych cca 190 km. Tak hoch statecne otocil volantem a jel do te spravne Plane, do Plane nad Luznici... No, a dodatecne kolegove zjistili, ze mily technik z Polska je jeste student a jeste nic neumi, takze si stejne s problemem museli poradit sami

Když se zrušily papírové průkazky do knihovny a místo nich vystavily plastové kartičky, měl jsem problém si zapamatovat do kdy mám knihy vrátit. Začal jsem si proto dělat malé znaménka v kalendáři. Bohužel jsme si nevšimli, že i má žena si zvolila stejnou značku, malé kolečko.

Pravidelně pak hysterčila, že je v tom a já zase pravidelně platil v knihovně pokutu, než jsme na to přišli.

Milý Petře, teď jste mě naprosto odboural, děkuji!

No, věř, nevěř, jen jsem to slyšela, že jednou byl prý vyslán jeden pán pro kilo paprik.

Přinesl pytlíky s paprikou sypkou...

Kdyz k nam jel prvne bracha na pozvani, ptal se co nam ma privezt. Rikal jsem ceskou horcici. A nez jel, dal vnukovi stokorunu a rek kup horcici. Vnuk koupil za sto korun krabici horcice.

Zdeňko, takové přehmaty dělám v podstatě dnes a denně. Jednou ráno ráno jsem si v kocovinovém oparu dal vařit párky a když jsem se vrátil ze sprchy v hrnci plavala jen uvařená střívka. Párky byly v odpadkovém koši.

Tak snad střívka chutnala !

Můj otec jednou pekl párky na Jaru. (Pamatujete doby, kdy bylo obojí v hnědých lahvích?)

Sestra si v rychlosti, cestou z očního, koupila Šaratici místo ledového čaje. Naštestí se napila jen trochu.

Jednou jsem v noci zase špatně navigovala a asi 3 hodiny jsme jeli po cyklostezce, než se z ní dalo sjet. Byla tma jako v pytli, takže žádní cyklisté, zato jsme míjeli jelena a jezevce.

Jsem dysgrafik, takže jsem tím způsobila spoustu vtipných situací. Manžel třeba přinesl čočku místo čokolády na vaření. Občas se mi stane, že si něco poznamenám a po týdnu sama nevím, co to je. Právě mi padl pohled na poznámku Dánsko. Proč jsem si napsala Dánsko...? Aha, ono je to Polsko. Abych nezapomněla poslat balík.

Způsobila jsem si otřes mozku žehličkou. Neptejte se.

Ještě přidám pochvalu, která měla být za něco jiného.

Manžel vstávál ve chvíli, když jsem já odcházela z bytu. Zatímco jsem se převlékala, vyprávěla jsem mu, co jsem za to ráno stihla. Povedlo se mi dělat pět věcí najednou a zvládla jsem víc, než jsem čekala. On mlčel. "Tak mi to pochval!" Úplně jsem viděla ty otazníky v očích. "Ta nová podprsenka Ti opravdu sluší."