Umění nevyhrát první cenu

Častokrát jsem nechápala zklamání sportovců, nebo umělců z jejich rozčarování skončit druzí. Dnes již to znám na vlastní kůži.

Pochopitelně jsem se nikdy nepovažovala za žádnou umělkyni, přesto jsem neodolala pokusila se získat výhru, kde první místo bylo deset tisíc korun. V soutěži vyhlášené Zlatou rybkou, jsem se pokusila zabodovat svou verzí povídky „Strach“. kterou jsem musela hodně očesat tedy zkrátit. Zde na blogu ji mám dost dlouhou a ne příliš čtenářsky úspěšnou. Pochopitelně jsem nevyhrála, takové štěstí se ,mé maličkosti nikdy netýká , na prostě nemám a beru to jako fakt. Dočkala jsem se od pořadatelů mailu, kde mi blahopřejí k druhému místu, abych jim sdělila adresu kam mi mají cenu zaslat (pochopitelně mé údaje měli při přihlášení do soutěže) a současně mi sdělili, co ta cena obnáší! Takže mi zašlou Poukaz na „Romantickou večeři ve tmě“, musím se přiznat, že jsem chvíli tupě zírala na monitor a pak jsem se zasmála a svým známým celou záležitost podávala s černým humorem. Tedy získala jsem druhé místo, to je slávy, akorát ten papír mohu tak akorát hodit do popelnice, je to něco podobného, jako by slepý dostal vstupenku do kina. Pořadatelé zřejmě rozhodli mi mé dilema usnadnit a neposlali mi vůbec nic! Takže, co jsem vlastně vyhrála? Nic.