Stojím tak nějak opodál

Často mám pocit, že život kolem plyne, všechno vidím a slyším, pouze si připadám jako za sklem. Nemohu nijak reagovat, mám pocit, že jsem neviditelná, mluvím a nikdo neodpovídá.

Taky máte někdy podobný pocit? Myslím, že je nás hodně, kdo nechceme splynout s davem, ale prorazit tu neviditelnou barieru, se jaksi nedaří. Snad chceme varovat své okolí, že není všechno v pořádku, někdo potřebuje naši pomoc, ale nikdo to nevnímá, nebo ani nechce. Ten úvod se mi moc nepovedl, já vím, protože jsem chtěla psát v předvečer upálení Mistra Jana Husa, právě o osobnosti, která nebyla ve všem dokonalá, Jenže v naší historii je velmi málo takových, kterých si skutečně vážím. Jeho slova: „Mluv pravdu, braň pravdu, bojuj za pravdu!“ by pro nás měla být mementem pro nás všechny. Neumíme si vážit skutečných osobností, vždyť je jich v českém prostředí tak málo. Je to škoda, že se vědomě potlačuje do pozadí pravdomluvnost, čestnost, statečnost a vlastenectví. Já osobně se hlásím k učení Mistra Jana Husa, to k čemu vedlo husitství, má velmi málo s jeho učením společného, Každé jméno se dá zneužít i když prvotní ideály jistě nebyly takové, jak vše nakonec skončilo. Ještě se vyznám k další osobnosti, na kterou bysme neměli zapomínat. Učitel národů Jan Ámos Komenský je taky ukázkou člověka, který se celý život pokoušel bojovat proti mašinérii moci. V té dnešní uspěchané a lhostejné době by se velmi slušelo vzdát hold těmto myslitelům a zamyslet se nad tím, co je skutečným smyslem našeho bytí…