Vydržte

Já si zase myslím, že každý tu má právo psát co chce a jak chce. Paní držím palce a naprosto ji chápu, protože i takovéto "vypsání" dokáže psychicky pomoct a zároveň i otevřít oči jiným, kteří často ve svém v podstatě "bezstarostném" životě řeší a trápí se kvůli prkotinám.

Vím, že žádná slova teď okamžitou útěchu nepřinesou. Chce to jen sílu a čas.

Chrakter tohoto článku

Paní Jánská, nemyslíte, že takovýto článek sem nepatří? Ne že by mi nebylo líto lidí, kteří mají osobní potíže, ale za prvé: Kdo je nemá? A za druhé: Blog je veřejná záležitost. Bloggeři by podle mého názoru neměli psát věci, které se týkají pouze jich, jejich rodiny apod. Samozřejmě se někdy stane, že něco, co potká člověka, za zveřejnění stojí, protože to dokumentuje stav společnosti. Můžete mi říci, že mě nikdo nenutí, abych takové ryze osobní články četla, ale je nás v republice deset milionů a když každý budeme psát o svých zdravotních obtížích, o tom, jak otec byl nemocný a zemřel apod., tak se to tu tak zahltí, že blogy, které se týkají skutečně něčeho celospolečenského, se v tom ztratí.

no

víte, asi nebudu ten správný utěšovatel, a ani nevím jestli o útěchu stojíte. Ale přesto. Pokusím se o maličkost. Je to, řekněme, jakýsi koloběh, člověk se rodí a umírá. Je to věčný koloběh života a s tím se prostě musíme smířit. S tím nikdo z nás nic nenadělá. Je jasné, že když už rána přijde, většinou nechodí sama. A věřte, že nejste sama, kdo se s takovými situacemi potýká. Máte oporu a radost v potomcích. Je spousta lidí, kteří jsou na rány osudu sami a poperou se. Hlavu vzhůru! Všechno se dá překonat. A s pomocí Boží to jde ještě lépe.