myslím, že jste dotkla tématu, který je jako časovaná bomba. Téměř 100% OSVČ si platí minimální sociální pojištění ve víře, že budou dělat "dokud bude potřeba." (nebo neví, jaký budou mít důchod). Jenže ve věku třeba 70 let člověka doženou nemoci a přitom tu klidně ještě 20 let může být a musí mít z čeho žít - tj. čím dál víc OSVČ bude chodit na sociálku a žádat dorovnání životního minima.

Tahle věc bude v příštích letech mnohem naléhavější než debaty o živnostenských daňových paušálech a salónní řeči o odpovědnosti za vlastní život to opravdu nevyřeší.

Víte, že zpočátku se snažily "vládnoucí elity" (přesněji politici z těchto elit) upozorňovat na nutnost platit důchodové pojištění v rozumné výši? Jak se na taková upozornění živnostníci koukali (a mnozí koukají) jste popsala sama.

Jen pro úplnost: v roce 1991 (a nějakou dobu poté) neexistoval paušální odpočet nákladů.

Nějak se zapomíná, že OSVČ může být také zaměstnavatelem. A odvody státu za své zaměstnance jsou nákladem zaměstnavatele. To není tak, že zaměstnanec si sedne a po výplatě se se státem začne dělit. Proto taky řada OSVČ nestojí o zaměstnance. Jsou moc nákladní. Ten zaměstnanec to akorát slyší, ale neplatí.

No a dále nemáte pravdu v tom, že OSVČ mají menší odvody. Záleží, o jak veké jde příjmy. Nízkopříjmová OSVČ  má mnohem větší odvody než nízkopříjmový zaměstnanec. To proto že takový živnostník neplatí podle procent z výdělku, ale podle pevné minimální sazby na zdravotní a sociální.

No a konečně OSVČ jako plátci DPH mají zdaněnou práci, která se ale nezapočítává do důchodu. Tuhle daň za práci musí jako další náklad započítat do konečné ceny. Ale nikdy nic nedostane na oplátku.

DPH je (u OSVČ jako u jiného podnikatele) započtena v ceně. Prostě cenová úroveň je včetně této daně. Plátcem daně je fakticky (i teoreticky) spotřebitel, nikoliv výrobce. Takže je to obráceně: pokud OSVČ není plátcem daně, účtuje si vyšší cenu, než by si mohl účtovat, kdyby DPH neexistovala.

A to ještě bylo období, kdy OSVČ na důchod nemuseli platit nic. Hodně z nich taky skutečně neplatilo. Pak začali první z nich odcházet do důchodu, pobírat sociální dávky ... a pak bylo sociální pojištění zavedeno povinně.

Proč z toho máte problém?

Každý je svého štěstí strůjcem.

ano, to jsou přesně ty salónní řeči, o kterých píšu.

Při nastaveném systému se dá čekat v za 5 nebo 10 let nápor nemocných starých živnostníků na státní úřady s žádostí o dávky. Odpověď "každý svého štěstí strůjcem" ty žádající myslím moc neuspokojí.

jsem OSVČ od roku 1992 - to úvodem; v článku zmíněný opravář praček (podle osobních zkušeností které mám s opraváři praček, televizí, žaluzií, kadeřnicemi atd.) nevypisuje paragony, pokud má práci to zdůrazňuji - POKUD MÁ PRÁCI) tak nepřizná co nemusí a často ani to ne; takže logicky nemůže mít pěkný důchod; útěchou mu může být, že brzy ten pěkný důchod nebudou mít ani zaměstnanci, za které to platil po dobu jejich zaměstnání jejich zaměstnavatel;

 Přijde mi tato diskuze jako černý humor: Opravdu věříte, že při stavu OSVČ podmínek si mnohý mohl ušetřit víc než odváděl daně? Pak mi vysvětlete jediné- proč čím dál víc krachuje s tím poměrem, že noví věří, že oni budou zkušenější.

A proč by nemohl? I kdyby vydělával posledních 20 let pořád stejně - tak minimálně peníze, které před 20 lety dával "do dětí", mohl - když se děti postavily na vlastní nohy - začít spořit

Pokud je někdo tak tupý, že se nezajímá o to, jak velký důchod se mu ze zaplaceného sociálního pojištění bude vyplácet, je to jen jeho problém (pokud si to neumí najít na netu - má možnost se zeptat na OSSZ). A dnešní důchodce musel od r. 91 snad tisíckrát slyšet, že s důchodem od státu bude ve stáří jen živořit, tak si mohl spořit - i s minimálními měsíčními úložkami mohl mít dneska několik set tisíc.

Máte pravdu v tom, že každý by se měl zajímat o to, jak a z čeho bude žít ve stáří. Buď si platit dostatečné odvody na sociální nebo (lépe "a") spořit. Jedno Vám však mohu určitě. Na OSSZ Vám moc neporadí, resp. záleží na tom, na jakou pracovnici zrovna narazíte. Spíš je to o uvažování každého. Známá podnikala 20 let, ještě měla druhé zaměstnání, ačkoli to neměla zapotřebí. Všechno pro dětičky. Mockrát jsme jí domlouvali. Dnes je v důchodu, nemá nic, ani vlastní střechu nad hlavou. Žije v pronajaté garsonce. A samozřejmě při důchodu 10.000,-Kč musí chodit do práce. Takže pamatujme i v téhle oblasti na to, že na rozdávání dětem je vždycky času dost.

Stát by neměl dělat chůvu a tyhle starosti nechat rodinám a občanům. Kolik si na stáří našetříš, tolik ve stáří utratíš. Jsi hňup a na stáří nemyslíš? Tak buď budeš do smrti makat, nebo se o tebe postará rodina a nebo budeš žebrat na rohu. Tento systém vymyslel stát aby na něm vydělával a teď mu přerostl přes hlavu a neví jak z toho. Co je to za svinstvo, když někdo si platí 29 let na důchod a když v 49 umře, tak z peněz neuvidí nic ani jeho pozůstalí a všechny propadnou státu.

Stát by možná neměl dělat chůvu, ale co to je za systém, kterému celý život odvádíte na důchod a poté se dozvíte, že "není, prošustrovai jsme"? Solidární systém je výborná věc, protože zajišťuje péči i o nemocné (invalidní důchod), sirotky (sirotčí důchod). Jen by se jeho peníze neměly rozkrádat. Jak by se vám jako dítěti líbilo, kdyby vám zemřeli rodiče a vy jste byl bez prostředků, protože vám rodiče dostatečně nenašetřili? Nebo se stal plně invalidním a musel žebrat u kostela s kloboukem, protože jste si dostatečně nenašetřil? I toto bohužel v minulosti bylo.