Když jsem psala o svých zkušenostech s ÚP

jsem netušila, že někteří čtenáři, kteří napsali své diskuzní příspěvky, si ten článek ani dobře nepřečetli a honem se hrnuli do kritiky. Přece jsem to psala já, známý to „Otloukánek“.

Znovu opakuji, že moje zkušenosti se týkaly období počátků devadesátých let, kdy tak skutečně úřady práce pracovaly. Práci jsem si tehdy skutečně našla sama, již nebudu znovu vzpomínat na stresy, kterými jsem prošla. Pochopitelně se již nebudu ani vyjadřovat ke své současné situaci, která nikoho nezajímá a psaním o ní stejně nic nevyřeším. Pouze se ještě podělím se zkušeností, kdy jsem skutečně pracovala jako hlavní ekonomka a současně zástupkyně ředitele jedné neziskové organizace, která úzce spolupracovala s úřadem práce, protože bez dotací nemají tyto zařízení, zaměstnávající téměř osmdesát procent zdravotně postižených, šanci přežít. To, co nám připravuje současná vláda je pro lidi se zdravotním omezením skutečně likvidační. O tom však dnes psát nechci, protože to je na mnohem širší rozbor, který dnes nechci otvírat, k tomu si potřebuji vyhledat konkrétní informace, nemám je nyní k dispozici a to, co je nám servírováno vládou, nebo masmédii je značně zkreslující. Ze svých zkušeností však mohu říct, že značná část financí, často čerpaných z Evropských dotací, je většinou doslova promrhána na zcela neúčelné projekty. Úředníci kontrolují, buzerují každou položku, vyhazují hlouposti typu žaluzií, když do oken pere slunce, ale skutečně jsem nezažila, že by se někdo zajímal, zda projekty přinesly nějaký skutečný efekt, či našly lidem uplatnění. Jediné zaměstnání získají po dobu, většinou zbytečného projektu. Jinak je většina výsledků zcela nulová. Nakupují se věci, které k ničemu neslouží, ale zaměstnanost nijak nepodpoří. Kapsy si namastí pouze žadatelé o projekt, zde bych velmi zbystřila, protože převážná většina zaměstnaných se vrací do evidencí ÚP. Pokud jsem měla v té době, kdy jsem ještě pracovala, možnost mluvit s nešťastnými lidmi, marně hledajícími práci, mohu pouze konstatovat, že většina rekvalifikačních kurzů téměř nikomu práci najít nepomohla. Takže další zbytečné rozhazování peněz. Nesmysl,se kterým přišel ministr „antisociálních věcí“ Drábek, tedy evidování nezaměstnaných na poště, raději ani nebudu komentovat. Zbytečně bych jitřila své emoce, za které bych byla dále napadána. Skutečně amatérismus této „vlády“ je do nebe bijící a to jsem ateistka. Budu velmi ráda, pokud se podělíte se svými zkušenostmi. Kdy se mi podaří svůj názor vložit na blog netuším, po bouřce nejde internet a moc nevěřím, že o víkendu se zaměstnanci firmy, kteří se o provoz starají a za který platíme, pohrnou zjednat nápravu.