Dobrá rada nad zlato

Je běžnou věcí, že se lidé moc nezajímají o zákony, mnohdy je ovšem potřebují znát a často s hrůzou zjišťují, že měli znát věci předem, protože neznalost zákona neomlouvá.

Jak se však může orientovat obyčejný člověk v právní džungli, která u nás panuje a téměř každý právník vyloží zákon po svém, ani se nedivím kolik lidí bývá doslova zoufalých a kdo se nedokáže bránit, ten většinou prohrává, protože slušný člověk nemá šanci a vítězí opět peníze, známosti a arogance. Přišla za mnou známá, která je od mládí zdravotně postižená, před léty i byl přiznám tehdy částečný invalidní důchod a ona v domnění, že je vše v pořádku, nechala se vyřadit z evidence úřadu práce, zůstala tedy doma a pouze si občas přivydělala úklidem na obci na dohodu o provedení práce. Po letech změnila odbornou lékařku, která konstatovala, že její onemocnění je takového charakteru, které ji nedovoluje vykonávat žádnou stálou práci a vyřídila ji plný invalidní důchod. A tady začal zádrhel, z Prahy ji přišel dopis, že je plně invalidní, ovšem nadále pobírala pouze částku částečného důchodu. Nevím proč na úřadech státních institucí sedí tolik lidí, kteří neumějí, nebo snad mají přímo nařízeno, aby těm nešťastníkům vůbec neporadili. Stalo se totiž to, že při částečném invalidním důchodu stát platí pouze zdravotní pojištění a pokud člověk nepracuje, nebo není evidován jako nezaměstnaný, není tedy sociálně pojištěn a mnozí vůbec netuší, že by si z těch pár korun, které pobírají, měli sami platit sociální pojištění. Své známé, která je prostá žena z vesnice, se nedivím, že se nechala vyřadit z evidence, protože ji za celé roky nijak nepomohli žádnou vhodnou práci najít, naopak se k ní chovali natolik povýšeně a dávali ji znát, že se ji nechce dělat, což pochopitelně nebyla pravda. Přiznám se, že nejsem tak úplně neznalá zákona, ale stejně jsem teprve za pomoci internetu se seznámila se zněním zákona, které je ovšem napsáno tak, že se v něm normální člověk nedokáže orientovat. Abych dokázala vůbec nějak poradit, jak dále postupovat, jsem nakonec zavolala JUDr Hutařovi, který poskytuje bezplatné právní poradenství zdravotně postiženým v Národní radě zdravotně postižených a současně vydává brožurku „Sociální minimum, kterou ročně obměňuje a je dobré ji mít po ruce, většinou ji za menší peníz prodávají celorepubliková Centra poskytující poradenství zdravotně postiženým. JUDr Hutař mojí známé poradil velmi dobře i když to řešení celkem bolelo, musela si půjčit peníze, ještě štěstí, že ji půjčili rodiče a příbuzní, protože sama má tři děti a její manžel vydělává velmi průměrně, musela si sociální pojištění doplatit a pak teprve dostala plný invalidní důchod za tři roky zpětně vyplacen a mohla tedy rodičům i příbuzným půjčku vrátit. Jak by však dopadl člověk, který nemá nikoho, kdo by ho založil a banky člověku s nízkým příjmem nepůjčí a pokud se dostane do kolotoče rychlých půjček, spláče nad výdělkem. V naší zemi sice existují organizace, kde se člověk dočká rady, ale musí o nich vědět, jsou často skryty pod tak nesrozumitelnými názvy a je o nich tak malá informovanost, že je velmi náročné se k nim dopracovat a znalosti získat. Vidím v naší legislativě i masmédiích velký dluh vůči potřebným, ale zejména je to o lidech,kteří pracují ve státní správě, kde je vidět, že pouze chodí do zaměstnání a nic dalšího je nezajímá. Pokud znáte občany, kteří pobírají dnes důchod I. A II. Stupně, rozhodně se jich zeptejte, zda pracují, nebo jsou evidovaní jako nezaměstnaní, jinak se dočkají velmi nemilého překvapení.