Krmítko pro ptáky na sídlišti není žádoucí

Všichni volně žijící ptáci u nás jsou prý chráněni. Odmala jsme v zimě přikrmovali zpěvné ptáčky, učili se jejich pojmenování podle knížky J. S. Duriše s obrázky Karla Svolinského, znali jsme je podle kabátku i po zpěvu.

Dnes, žijíc na panelovém sídlišti, v zimě také krmím ptáky, a sousedé to nevítají. U mne prý se nazobou, a jim pokálí balkony. Kdo to má pak drhnout? Tři roky nebyla pořádná zima, letos jsme tak trochu zaskočeni. Ptáčků moc nelétá, ale přece jen - pár různých sýkorek, brhlík, kosové, hrdličky. Nevím, zda tolik ubývají.

A smetí ze slupiček padá sousedům na okna. Nabídla jsem, že jim okno uklidím - ale to ne, to ne! Krmítko jsem zkusila dát na lodžii v mezipatře, ale tam ho ptáčkové nenašli. Tak zpět na okno. A na blízké balkony se trousí...

Když chcete koupit kousek loje pro sýkorky, v masně vám řeknou, že je na objednání. Ale kilo stojí 5 korun, objednat se dá nejméně půl kila. A tak za 3 koruny krmím sýkorky v celém povodí Jihlavy i na svém okně.

Sousedé nejenom že ptáky nekrmí, ale oni jsou proti pomoci drobným ptáčkům v zimě. Neuvědomují si, že právě ptáci od jara do podzimu sbírají obtížný hmyz, komáry, housenky. A že nám na jaře krásně zpívají. V zimě nás těší na krmítku svými barevnými peříčky.

Jedno pírko mi přilepili na sklo okna jako pozdrav nebo poděkování: