Život Křiváka - Kapitola 8.

Můj pokus napsat příběh obyčejného mladého kluka. Snad to bude někoho bavit a třeba se i zasměje. 

V práci jsem od devíti. Maruška jako obvykle zmákla snídaně a poslala mě pro jídeláky do kanclu za Lukešem.  „Tak jsem slyšel, jakého jste tady měl hosta. Aspoň vám ten první den utekl. Jste jinak spokojenej? Kdybyste něco potřeboval, tak kdykoliv za mnou zajděte“ a dál se věnoval svojí práci. Přes obědy byl opět fičák, takže jsem musel i na plac. U jednoho stolu už automaticky říkám: „Dobrý den, budete obědvat?“ „Od kdy si vykáme?“ směje se na mě táta. „Jé, čááu. Já si tě ani nevšim. Co tady děláš? Já myslel, že jsi někde odjetej.“ „Posunuli nám akci o týden a mluvil jsem s tvou matkou. Ta mě řekla, že tady pracuješ, tak jsem zašel. Mimochodem, tohle je Marta, má nová přítelkyně.“ „Dobrý den, já jsem Arnošt“ a zvědavě si prohlížím asi tak čtyřicetiletou rockerku v kožený bundě a upnutých riflích. Táta ten nepovolí. Vždycky má ty ženský podobný. Přibližně o deset let mladší, blonďatý a žádný nafiňtěný fuchtle. Prostě normální sympatický ženský. „Tak my si dáme dvakrát tu kuřecí rolku a k tomu dvě plzeňský. Dnes už stejně nikam nejedu, tak proč si nedat už k obědu. A tady máš malej dárek. V Holandsku měly výprodej cd a tohle určitě nemáš.“ Táta mně udělal radost. Album King Diamond-Abigail, z roku 1987. Už se těším na večer, až si to dám do sluchátek. Nakonec se s Martou zdrželi až do tří hodin a jelikož od jedný hodiny nebyl kšeft, tak jsme docela solidně pokecali. Seznámili se spolu před měsícem v Praze, na koncertě Deep Purple. Marta je z Rychnova nad Kněžnou a to je od Prouzova tak padesát kiláků, což není nic hroznýho. Je taky rozvedená, tak jim to třeba vydrží. Ale jak znám tátu, tak bych to tipoval tak maximálně na půl roku. Škoda, že tohle nevypisujou sázkovky, hned bych si na to vsadil. Kolem šestý dorazili Dany s Chezou. „Zdar draku, natoč nám dva kousky a k tomu nalej tři panáky, teda jestli můžeš v pracovní době. Máme co slavit“ povídá Cheza tajemně. „Tak tady to máte, hoši. Copak se děje, že bude kořalka?“ ptám se a jsem zvědavej jak prase. Cheza se z hluboka napil piva a povídá: „Tak si představ Křiváku, že náš milovanej Dany, se asi zamiloval….“ „Co kecáš vole!“ nenechal ho Dany domluvit. „Neskákej mě do řeči a oprav mě, když budeš mít pocit, že si vymejšlím“ utřel ho v klidu Cheza a pokračoval: „No prostě, jak jsme byly v pondělí pařit s holkama u Spratka, tak Dany skončil u Kamily a od té doby ještě nespal doma.“ „No to je toho, děláš, jak kdybych u žádný holky nespal dvakrát za sebou. A hlavně do mě už nerejpej, že je o osm let starší. Vypadá dobře, v posteli je to mazec a klidně tam pudu spát i dneska“ a na důkaz svých slov tam poslal panáka.„Ty vole Dany, to je slušný! Teď už jen zbejvá, aby to dal do kupy Cheza s Bobinou. Jsou stejně starý, odcházeli taky spolu, tak kdoví, co probíhalo“ rejpu do Chezy a ten ihned přechází do obrany: „Tak na to hoši zapomeňte! Neříkám, že se mě Bobina nelíbí, kozy má teda luxusní, kecat se s ní dá o všem, dokonce mám i její číslo na mobil, ale je to přesně ten typ ženský, která si nechala brzo upíchnout dítě a teď hledá nového tatínka a to já rozhodně nebudu. Kdyby to mělo dopadnout, jako to má Dany s Kamilou, že spolu budem jen píchat, tak to bych bral, ale vozit někde kočár a starat se o prcka, na to mám ještě docela čas.“ Takhle dlouhou větu, jsem od Chezy ještě nikdy neslyšel a musel jsem mu dát za pravdu. Kořalky jsme postupně otočili všichni tři, já občas zaběh něco udělat a najednou byla zavíračka. Kluci na mě počkali vedle v baru, kde proběhlo ještě jedno kolo panáků, probrali jsme ty naše baby, co je na nich hezký a co hrozný, dokonce jsme zdrbly i mojí kolegyni Marušku. Oba shodně prohlásili, že by si dali říct a když jsem jim řek, že jí je šestačtyřicet, tak tomu nemohli uvěřit. Před půlnocí jsem byl doma a než jsem si pustil cd od taťky, napsal jsem hrozně dlouhou zprávu Vendule. Ráno se mě ani nechtělo vylejzat z postele. Dnes je hodně snídaní a tak musím bejt v práci už v šest hodin. Co se dá dělat. Náladu mě spravilo pomyšlení, že dnes jdu naposled, pak až v pondělí a večer po práci budu u Vendy. Doma jsem to napsal mamině, abych pak zas zbytečně neposlouchal nějaký kecy. Další, co mě ještě zlepšilo náladu, bylo, že třicet lidí zrušilo snídani a tak jsme s Marií od sedmi do devíti seděli u stolu pro personál a kecali. „Copak jsi to tady měl včera za kamarády? Ten vysokej černovlasej, co měl na tričku lebku, je pěknej fešák. Akorát asi dost mladej, co?“ vyzvídá Marie. „Jo, to je Dany, můj nejlepší kámoš. Je starej stejně se mnou. Taky včera říkal, že se mu líbíš.“ „Prosím tě, já? Vždyť jsem stará raketa. Táhne mě na padesát a určitě by po mě koukal nějakej mladej kluk.“ Moc dobře věděla, že vypadá na míň a že se za ní otočí každej zdravej chlap, ale je to typ ženský, co to ráda slyší. Kolem jedenáctý se nám to začalo plnit a ve dvanáct bylo absolutně narváno. Ještě že nám posílaj učně z hotelovky, jinak by se nestíhalo. Před druhou se to uklidnilo a zbylo jen pár hostů. Mezi nima dva chlápci, stejně starý asi jako Marie. Objednali si dvě kafe a neperlivou vodu. Asi po půl hodince jdu kolem jejich stolu a jeden z nich docela potichu povídá: „Pane vrchní, můžem dostat dvakrát kapsy?“ „A co si k tomu dáte?“ ptám se. „Nic, samotný.“ Šel jsem do kuchyně a po cestě přemýšlel, že je docela divný, dát si plňenou kapsu bez přílohy. Ale co, můj zákazník, můj pán. Namarkoval jsem dvakrát kapsu a v kuchyni houknul na Sabinu: „Dvakrát plněná kapsa, bez přílohy!“ Stojím za výčepem, pulíruju sklo a vidím, jak po mě ty dva chlápci koukaj. Říkám si, že to ještě není tak dlouho, co jsem jim objednal jídlo, aby byly nevrlí. Radši jsem zašel do kuchyně, kde mě už Sabina nandávala kapsy na talíře. Vzal jsem je do jedné ruky, k nim dal ošatku s pečivem, do druhé talířek s příborama a vyrazil ke stolu. Vše jsem položil chlápkům na stůl a popřál dobrou chuť. „Co to je?“ povídá jeden z nich a oba na mě koukaj, jak kdyby nikdy neviděli plněný kapsy „No kapsy“ povídám. „My jsme chtěli absint!“ povídá ten druhej. No tak to je paráda. Ještě mě není ani dvacet a už jsem hluchej. Musím říct, že když se řekne absint a kapsy a vysloví se to potichu, tak to zní skoro stejně, ale to mě neomlouvá. Pánům jsem se omluvil a ihned jsem napravil objednávku. Naštěstí byly oba v pohodě, a když jsem jim panáky dones, jeden z nich povídá: „Dejte si jednoho s náma, prej je to dobré na sluch. Takhle už jsme se dlouho nepobavili.“ Kapsy skončily zpátky v kuchyni, a když jsem Strejdovi a Sabině vyprávěl můj omyl, mohli se za břicho popadat. Jednu kapsu jsem sněd a druhou dal Marušce. „Tak známe se teprve týden a už jsi mě pozval na oběd, jo? To jsem zvědavá, jestli ti to budu moct oplatit a pozvat tě třeba k sobě na večeři“ a zatvářila se tajemně. Pane jo, pomyslel jsem si. Ta něco naznačuje. Nejdřív se vyptávala na Danyho, teď laškuje se mnou. Asi to nebude žádná frigidka. Kdybych neměl Vendulu, asi bych už kul plány, protože Maruška je opravdu neskutečná baba. Uvidíme časem, jak se to vyvrbí, rozhodně se do ničeho zatím pouštět nebudu. Přistih jsem se, jak si Marii představuju nahatou a hned mě do myšlenek vlezla Vendy. Asi jsem fakt zamilovanej. Už aby byla zavíračka a já ležel vedle svoji lásky.