Život Křiváka - Kapitola 25.

Můj pokus napsat příběh obyčejného mladého kluka. Snad to bude někoho bavit a třeba se i zasměje.

Metallica dorazila do Prahy na podzim a koncert vycházel na sobotu. Dany s Chezou měli přijet už v pátek ráno. Makala Mirka a tak jsem vyrazil na hlavák . Hned se zašlo do Bontonlandu a Dany tam nechal asi pět tisíc. Pak jsme šli ke Kácovi na oběd. Dany se hned zakoukal do Mirky a já začínal tušit, že dnes u mě přespí jen Cheza. Mirka už nebydlela s Vlastou a Šárkou. Měla pronajatej malej domek na Proseku se svým přítelem Majklem, ale ten byl zrovna v Austrálii za prací. Byl o deset let starší než Mirka a vypadal jak boxer Tyson. Jednou jsem s ním byl na fotbale na Viktorce Žižkov a když mě vyprávěl, čím se živí u protinožců, tak jsem se radši dál neptal. Vybíral dluhy za drogy u smažek a když mu nezaplatili, lámal jim prsty na rukách a jiný prasárny. Možná kecal, ale to si nemyslím. Nebyl to zrovna ten typ, co kecá a vypadal fakt dost drsně. Teď byl ale odjetej a Mirku jsem znal už dlouho, abych nepoznal, že se jí Dany líbí a že to neskončí jen u povídání. Po obědě jsem navrhnul, že dáme panáka u Medvěda. O Leoně jsem vyprávěl a kluci ji chtěli vidět. „Slušný řezivo“ pronesli oba hned, jak se vlezlo do baru. Dali jsme pár panáků a Dany šel zpátky za Mirkou. „Toho už dnes asi neuvidíme, co?“ pronesl Cheza. „To asi ne a když tak zavolá a najde nás. Kam večer vyrazíme?“ zeptal jsem se. Chezovi to bylo jedno a tak jsem ho vzal k Hyeně. Tam se mu líbilo. Byla tam i Laura, ale nevšímala si mě. Zazvonil mě mobil a tak jsem musel ven, abych něco slyšel. Myslel jsem, že volá Dany, ale byl to táta. „Nazdar synku. Tak jak je v Praze? A co Metallica? Doufám, že se tam uvidíme. Přijedu ráno s novou přítelkyní, tak zajdeme na oběd, ne?“ To byl celej táta, neozve se, jak je rok dlouhej a pak naplánuje rychlou akci. Ale těšil jsem se na něho. Domluvil jsem, že se sejdeme u Kacafírka v sobotu na oběd. Jsem docela zvědavej na ten jeho novej objev. Dany se samozřejmě neozval a tak jsme s Chezou pařili asi do tří do rána. V jedenáct nás probral Dany, že už sedí u Kacafírka a že zrovna dorazil můj táta s neskutečnou rajdou. Za hodinku jsme už byli kompletní. Táta nám představil svou novou kamarádku. Jmenovala se Patrika a byla asi o deset let mladší než on. Zelený oči, zrzavý vlasy a figura jak z magazínu. Kam na to ten otec chodí, to by mě fakt zajímalo. Na záchodě hned spustil: „Tak co ji říkáš? Normálně jsem byl za kámošem v Sušici, hrála tam Odyssea a taková kost tam seděla hodinu sama. To se prostě muselo využít. A představ si Arnošte, je rozvedená, bez dětí, má velkoobchod se žrádlem pro zvířata a obrovskej barák na vesnici.“ Musel jsem se zeptat: „A to mě říkáš proto, že se chystáš usadit? To bych tě nesměl znát.“ Odpovědi jsem se nedočkal, protože vešel Dany a moje pozornost se obrátila na něj. „Tak co Mirka? Bacha na to Dany, má bouchače jak prase, tak si jen užij a vykliď prostor. Ten by tě slušně zmaloval.“  Dany mě ujistil, že to bylo naposled, možná ještě dnes po koncertě. Když se odcházelo, skočil jsem ještě narychlo za Mirkou. Hned se ujišťovala, jestli si to nechám pro sebe. Ujistil jsem ji, že nějakou dobu už spolu děláme a víme toho jeden na druhýho víc než dost. Byla to pravda a vím, že Mirka mě nikdy nezesere a ani já ji. Před sportovní halou už byla pěkná mela. Dvě hodiny do začátku, lidí jak sraček a brány furt zavřený. Naštěstí to netrvalo dlouho a dav se začal sunout. Chvilku jsem se ani nedotýkal botama o zem. Kousek od pódia se nám všem podařilo sejít a zbývalo už jen počkat na začátek. Přesně v devět se hala ponořila do tmy a mě naskočila pořádná husí kůže. Další dvě hodiny jsem byl v tranzu. Lars za bicíma víc stál, než seděl. Roberto nasadil tu svou křováckou chůzi, Kirk střídal jednu kytaru za druhou a můj největší oblíbenec  James, ten má prostě charisma jak prase. Co se dělo, když hráli „One“, to se nedá ani popsat. Metallica opět nezklamala a už se těším na novou desku. Po koncertě se šlo hromadně do hospody a já zjistil, jak mě je dobře ve společnosti starejch kámošů a táty. Patrika byla taky v pohodě a nestačil jsem koukat, jakej má o muzice přehled. Tak snad to tátovi vydrží. V neděli dopoledne kluci odjeli do Prouzova a já zbytek dne proválel doma. V pondělí, ještě než se otevřelo, dorazila šéfová s nějakejma týpkama a ukazovala jim hospodu. Nevěnoval jsem tomu pozornost, ale když se to odpoledne opakovalo a na prohlídku přišel postarší pár, nedalo mě to a zeptal jsem se: „Co se to tady děje šéfová, chystáte nějaký úpravy?“ Její odpověď mě úplně rosekala. Prej se chystá hospodu prodat. Teda abych byl přesnej, chce přenechat pronájem za odstupný. První, co mě napadlo bylo, že je to v prdeli, ale pak jsem začal jednat. Zavolal jsem Mirce, aby hned přijela do hospody. Za půl hodiny už jsme rozebíraly naší situaci. Moc dobrá teda nebyla. Představa, že si budeme hledat něco novýho, byla hrozná. U Kacafírka byla pohoda, kšefty parádní a bokem zbejvalo víc než dost. To Kotlanová nevěděla a možná i proto se chtěla hospody zbavit. Jediná možnost byla, zavolat jí a zjistit, kolik chce peněz. Zavolal jsem ji já. Mirka mě napjatě pozorovala a podle mýho výrazu v obličeji vyčetla, že to žádná prdel nebude. Šéfová vybalila částku 300 tisíc a že v tom je odstupné a veškeré vybavení výčepu a kuchyně. „Ty vole Arny, co budeme dělat?“ pronesla sklesle Mirka. „To kdybych věděl. Já nemám našetřeno nic a pochybuju, že máma něco má. Snad jen táta, ale o tom dost pochybuju.“ Domluvili jsme se, že každej obvolá rodinu a známý. Za hodinu už se to začínalo rýsovat. Mirky táta slíbil 150 tisíc, můj 80 a mamka snad pomůže dvacítkou. Chybělo ještě padesát litrů. Klukům z Prouzova jsem volat nechtěl, ale už mě nikdo jinej nenapadal a tak jsem vytočil Danyho. Vůbec jsem nečekal, že by to dopadlo, ale Dany je fakt kámoš. Jediná podmínka byla, že úroky si vybere u Mirky. Ta samozřejmě nadšeně souhlasila a my mohli zavolat šéfový, že máme peníze do dvou dnů a že hospodu bereme. Kotlanová čuměla, kde jsme na to vzali, ale byla ráda, že hospoda zůstane nám. To jsme ještě netušili, že se to všechno pořádně zamotá a o Kacafírka budeme tvrdě bojovat.