Život Křiváka - Kapitola 21.

Můj pokus napsat příběh obyčejného mladého kluka. Snad to bude někoho bavit a třeba se i zasměje.

Měsíce utíkaly jako voda, já poznával nový lidi, hlavně z Libně a okolí a každej volnej čas trávil se Šárkou. Prahu znala solidně a tak jsem poznal Petřín, Stromovku a celý centrum. Na hudbu moc nebyla a nic jinýho nezbylo, než do rokáčů a na koncerty chodit s klukama od Kacafírka. Jejich stůl byl hned u výčepu a tak jsem měl od pípy slušnej přehled. Každodenním hostem byl nějakej Venca Horyna, zapálenej metalista s obrovským přehledem a jak jsem později zjistil i neskutečnou sbírkou cédéček a vinylovejch gramodesek. Byl to bejvalej lampasák a mohlo mu bejt něco po třicítce. Vypadal starší, ale to dělal hlavně jeho hustej vous. Poprvý jsme pokecali v rokáči u Hyeny, kam se chodilo občas po zavíračce. Dobrý pivko, fotbálek, slušnej jukebox a hlavně jednou týdně koncert, většinou nějaký revivalový kapely. Né, že bych revivaly žral a myslím si, že dělat revival Kabátů a jinejch českejch komerčních kapel je docela zbytečný. Ale třeba Iron Maiden Revival hrajou slušně a zrovna na nich jsem se potkal s Vencou. „Zdar pikolíku“ dloubnul do mě na baru a přiobjednal panáka navíc. „Znám tě od Kacafírka, nechceš jít k nám ke stolu?“ a ukázal na velkej stůl vzadu. Pomoh jsem mu s kořalkama a zasednul. Během chvilky mě představil celý osazenstvo, ale po minutě už jsem si stejně nepamatoval ani jedno jméno. Teda až na jedno. Laura! Úplně jsem skoprněl, když mě podala ruku a podívala se na mě svejma černejma očima. Vlasy jak havran, černá rtěnka, nehty dlouhý a jak jinak, černý. Na sobě tričko s pentagramem a nemoh jsem se dočkat, až pude na záchod, abych skouknul postavu. Jako kdyby něco tušila, po chvilce se zvedla a zamířila k toaletám. Sjel jsem ji za pár vteřin. Černý uzký rifle a na nohách černý koně. Byla docela vysoká a měla malej zadek, ale už jsem začínal na sobě cejtit zase to lehký šimrání v podbříšku. Já si asi pokoj nedám nikdy. Se Šárinou nám to klape, ale trošku mě to připomíná vztah s Vendy. Ze začátku hrozná láska a pak už jen takovej koloběh. Šárka byla hodná, v posteli skvělá, ale její život se skládal jen z práce, seriálů a občasnýho chození do kina. Na bigbít jsem ji nedostal ani jednou a náš vztah už byl jen o sexu. A když jsem u toho píchání, musím se zmínit o Vlastě, kolegyni Šárky z práce a naší spolubydlící. Jednou jsem měl volno, Mirka se Šárkou byli v práci a Vlasta šla k zubaři. Dopoledne přišla domů a že už dnes makat nejde, protože ji to strašně bolí. Bylo mě jí líto a na mou radu, že pomáhá slivovice, poslala několik rychlejch panáků do sebe. Kupodivu bolest přestala a její děkování, jak jsem ji pomoh se zvrhlo v líbačku a pak i šukání. Byl to jen takovej rychlej úlet a hned po všem jsme se domluvili, že to zůstane mezi náma. Mirka asi měla pravdu, když říkala, že Vlastě je jedno s kým spí. Každopádně bych čekal, že to bude větší vodvaz, po tom všem co pravděpodobně přefikla. Vrátím se ale k Lauře. Bylo ji 22 roků, makala v nemocnici jako sestra na interně a k mýmu údivu to byla Vencova ségra. Bydleli spolu kousek od Kacafírka, v 3+1 po rodičích. Ještě ten den kdy jsem ji poznal, mě došlo, že konečně poznávám ženskou, která má stejný koníčky. Probrali jsme kdo kde byl na jakým fesťáku a koncertu. Jaký kapely máme nejraději a já se dozvěděl spoustu novejch věcí z metalový scény. Na rozločenou mě pučila knížku a že až ji přečtu, dáme rande a vyzkouší mě, jestli jsem ji fakt čet. HEROINOVÉ DENÍKY NIKKIHO SIXXE. Motley Crue jsem nikdy moc nemusel, vadí mě hlas Vince Neila, ale tohle bude asi maso. Kdysi jsem čet biografii celý skupiny a dal jsem to za dva dny. Stejně tak to dopadlo i s knížkou o basákovi Motley Crue. Přečet jsem to jedním dechem a po třech dnech dával knížku Vencovi. Ten mě bez problémů dal číslo na Lauru a tak jsem napsal: AHOJ, KNIHA SKVELA,TED TO RANDE,VE CTVRTEK KONCIM V 11, CO TAKHLE PANAKA U HYENY?. Asi po hodince přišla odpověď: O.K. BUDU SE TESIT, NECO DONESU, PA. Ve čtvrtek před zavíračkou jsem byl natěšenej jak malý dítě. Na sobě jsem měl to nejlepší z mýho dost mizernýho šatníku. Maskáče ve stylu Children of Bodom, tričko Bathory a mikinu Iron Maiden. K Hyeně jsem dorazil před půl dvanáctou. Laura seděla na baru a kecala s obsluhou. „Ahoj Lauro“ oslovil jsem ji a přelít očima její vohoz. Byla opět celá v černým, vlasy do culíku a veselost z ní přímo vyzařovala.  „Čus Křiváku, sedej. Tak co, jak se ti líbila knížka?“ Objednal jsem dvě koly s rumem a rozpovídal se o Nikkim Sixxovi. Nakonec se zjistilo, že máme stejnej názor na tvrdý drogy a basák z Motley Crue může bejt sice dobrej muzikant, ale je to vyfetlá sračka. Naházel jsem kilo do jukeboxu a Laura vybrala své songy. Musím uznat, že vkus má teda fakt dobrej. Seděli jsme asi do dvou do rána, probírali hlavně hudbu a knížky. Nakonec mě podala biografii Kiss a se slovy „Přečti to do pondělí do večera, brácha bude celej týden pryč, tak mi ji můžeš vrátit u mě doma“ najednou zmizela. Neproběhlo ani ahoj, ani pusa, prostě jen tak zmizela pryč. Dal jsem si ještě kolu s rumem a přemýšlel, co budu dělat o víkendu. Měl bych taky někdy vyrazit do Prouzova. S klukama si občas zavolám a mamce se ségrou píšu tak jednou za měsíc. Rozhodnu se ráno, ale už teď jsem věděl jedno. Že chci, aby víkend utekl rychle a bylo už pondělí večer. Venca na týden pryč, Laura sama doma a k tomu její pozvání. To vypadalo dost slibně. A co Šárka? To budu muset nějak pořešit.