Můj pokus napsat příběh obyčejného mladého kluka. Snad to bude někoho bavit a třeba se i zasměje.
Všechno to odstartovalo svatební oznámení, který mě dones Cheza ke Spratkovi. Teda kdo by to byl řek, že zrovna Cheza do toho práskne z naší trojky jako první. Dany na vztahy nikdy nebyl a co sem naposled slyšel, tak s Kamilou už to taky netáhne. Když jsme si Chezu začali dobírat, dostali jsme vynadáno, že jsme hovada a jen bysme všechno vobtáhli. Cheza se prostě do Bobiny zamiloval a myslím si, že ještě víc do jejího prcka. Neustále o něm mluvil a veškerej volnej čas trávil s ním. Termín svatby byl mezi Štědrým dnem a Silvestrem. S Danym jsme vymejšleli, co koupíme za svatební dar. Nakonec jsme vybrali víkendovej pobyt ve Vysokých Tatrách pro tři osoby. Když sem u těch dárků, tak vánoce proběhli v klidu a hlavně mamka byla ráda, že nikde se Žanetou necouráme. Ségře jsem koupil novej dotykáč a mamce župan. Sám jsem dostal klasiku, jako každej rok. Ponožky, trenky a trička. Žaneta mě udělala radost knížkou o Black Sabbath a ještě větší nadšení bylo z dárku od táty. Pět cédéček a jedno dvd. Na něm koncert Avantasia a na cd nová věc od Helloween a pak ještě kapely, které jsem neznal. V krabici byl dopis od táty a v něm stálo: GLAM ROCK JE ZPÁTKY! Názvy jako Crashdiet, Edge nebo Reckless Love mě nic neříkali, ale co znám tátuv vkus, tak to bude určitě pecka. Vendy se ani neozvala a já nejsem z těch, co píšou trapný přáníčka na vánoce. Den před Chezovou svatbou jsme zachlastali u Spratka. Cheza se slovy „Nechci nic posrat!“ vypadnul brzo a já s Danym začal probírat ženský. Docela jsem čuměl, kolik zářezů má Dany od léta. Já neměl ženskou pár tejdnů a byl jsem zvědavej, jak zejtra bude vypadat Zlatka. Neviděl jsem ji dlouho a nespal s ní tak rok. Ráno se to všechno sešlo v baráku Chezových rodičů a jelikož přijela spousta příbuzných ze Slovenska, kořalka tekla proudem. Zlatka šla bráchovi za svědka a vypadala ještě líp, než dřív. Setkali jsme se u chlebíčků a než jsem ji stačil pozdravit, dostal jsem hudlana na tvář. „Doufám, že máš dobrý boty Arny! Jsem singl a tak si tě zamlouvám na taneček“ a mě bylo jasný, že můj sexuální půst asi dneska skončí. Oběd a svatební oslava byl v motorestu U Šakala. Ten patřil Pohlovi, tedy mýmu šéfovi. Dokonce si do kuchyně vzali jako posilu Vomáčku od Funebráka. Jídlo mně od něj chutnalo a nezklamal ani dnes. Menu bylo klasický. Jako předkrm šunková rolka, plněná křenem. Hovězí vývar s játrovými knedlíčkami a knedlo, vepřo, zelo. Bobině to slušelo a Cheza vypadal šťastně. Každou chvilku někdo dones panáky a tak byla otázka času, kdy odpadnu. Při jedný rundě jsem se seznámil s příbuznýma od Bobiny. Kluk, kterej byl Bobiny bratránek docela holdoval metalu a tak náš hovor trval skoro dvě hodiny. Taky jsem se dozvěděl, že se jmenuje Michal a maká v Praze, jako leteckej instruktor. Vzal jsem si na něj mobil, člověk nikdy neví, kdy se bude motat po Praze a bude něco potřebovat. Pak jsem asi hodinu tancoval se Zlatkou a ani si nepamatuju, v kolik a jak jsem odcházel ze svatby. Ráno jsem se probudil v pokoji Zlatuny, která ještě spala a jelikož byla nahatá, tak asi něco proběhlo. Když se probrala, přitiskla se a další hodinu jsme se věnovali věcem, které nás vždycky bavili. „Nezajdeme někam na kafe?“ pronesla Zlatka při oblíkání. „Proč ne? Ale já dám spíš vyprošťováka.“ Zapadli jsme do nejbližší knajpy a po chvilce dorazil i bratránek Michal se svým bráchou. „Čau příbuzná. To byla kalba, co? Mě je blbě ještě teď!“ Objednal si taky pivko, a navázal na náš včerejší rozhovor. Vyprávěl, kolik je v Praze rokáčů a není prej tejden, aby se svou holkou někam nevyrazil. Při třetím pivku a zjištění, že dělám pingla, navrhnul, ať se na nějakej Prouzov vybodnu a přestěhuju se do Prahy. Máma jeho přítelkyně má 4+1, kde bydlí i on se svou holkou a ještě jeden pokoj pronajímaj nějakejm kočkám. Jedna z nich dělá servírku a prej by něco sehnala. Nakonec slíbil, že se zeptá skorotchýně na bydlení a napíše sms. Byl jsem docela nalomenej. Praha mě vždycky lákala a co bych tady v tý díře pořád dělal. Žádná holka mě tady nedrží a vrátit se sem můžu vždycky. Uvidím, jestli se Michal ozve.
