Život Křiváka - Kapitola 13.

Můj pokus napsat příběh obyčejného mladého kluka. Snad to bude někoho bavit a třeba se i zasměje. 

Je středa, sedíme s klukama u Spratka a čekáme na holky. „To jsem teda zvědavej, jak to domluvíme. Znám ženský, ty si do dovolený moc kecat nenechaj“ potvrdil i můj názor Dany. A měl pravdu. Jen co se objevili ve dveřích, bylo jasný, kdo bude mít hlavní slovo. Na stole přistálo několik katalogů od cestovek a holky se tvářili, jak kdybychom měli někam emigrovat. Po dlouhých dohadech jsme se nakonec shodli na Chorvatsku. Hotel s polopenzí na týden, pláž 200 metrů a 20 kilometrů od Makarsky. Cena na jednoho osm tisíc. Termín za 14 dní a zítra si to všichni musej zařídit v práci. Dany s Chezou dělaj sami na sebe a Bobina je na mateřský, tak jde vlastně jen o mě a Vendy, protože Kamča to v práci už nahlásila kolegyni a jsou prej dohodnutý. Hned ráno zajdu za Lukešem a uvidíme, jestli to pude, když jsem v Kalichu tak krátce. Proběhlo pár drinků a první kdo zmizel, byl Cheza s Bobinou. Dany s Kamilou se chovali, jak kdyby spolu chodili léta, a myslím si, že to není, jak říká Dany jen o sexu, ale bude tam něco víc. Ráno jsem od Vendy vyrazil brzo, abych provozáka nezmeškal.  „Dobrý den pane Lukeš“ stál jsem ve dveřích kanclu. „Á, dobrý den Arnošte. Copak potřebujete, máte snad nějaký problém?“ zatvářil se starostlivě. „Problém to zrovna není“ začal jsem opatrně. „Ale chtěl jsem se zeptat, jestli bych nemohl dostat za 14 dní dovolenou na týden.“ „Tak problém by to neměl být, pokud se domluvíte s druhou směnou. Mě je celkem jedno, kdo tady přes léto bude, ale vždycky to chci vědět týden dopředu.“ „Dobře, zkusím se dohodnout a dám vám vědět. Zatím nashle.“ Tak co teď? Z druhý směny jsem znal oba kolegy jen podle vidění a rozhodně za nimi nepoletím hned teď. Musím to pořádně promyslet. Rozhodl jsem se, že zavolám Marušce. Ta je zná určitě dlouho a mohla by to zařídit. Mobil mě zvedla hned po prvním prozvonění: „Ahoj zlatíčko, copak se děje? Zrovna mám napuštěnou vanu, plnou pěny. Nechceš mě přijít umejt záda?“ To znělo hodně lákavě, ale já potřeboval bohužel něco jinýho, než si užívat dopolední sex. „Strašně rád bych ti je umyl Maru, ale nestíhám vůbec nic. Proč ti volám? Chceme jet s partou za dva tejdny na sedm dnů do Chorvatska a Lukeš mě řek, že je mu to jedno, když se domluvím s druhou směnou. Jenže ty já moc neznám, a jelikož jsem v Kalichu teprv chvilku, tak si za nima ani moc netroufám. Vůbec nevím, jak to udělat. Nenapadá tě něco?“ „To víš, že by to snad šlo zařídit. Ale co z toho budu mít já?“řekla vyzívavým tónem. „Já ti něco hezkýho přivezu, slibuju. A až se vrátím, tak ti přijdu umejt ty záda a ještě ti je krásně namasíruju, jo?“ a modlil jsem se, aby to zabralo. Naštěstí se mnou byla asi posledně spokojená, protože na druhým konci se ozvalo: „Tak to je motivace Arny. Za chvilku klukům zavolám a pak se ti ozvu. Když to dobře dopadne, tak nezapomeň, co jsi slíbil“ a zavěsila. Rozhod jsem se zajít za Danym do dílny a ani ne v polovině cesty volala Maruška zpátky. Všechno domluvila a nezapoměla připomenout, co jsem slíbil. Jen budu pak muset vzít směny za někoho, ale to se dalo čekat. Tak to je super. Dany už měl peníze připravený. Platil to i za Kamilu, že si to prej vybere jinak. Do toho volala Vendy. V práci bez problémů a má u sebe prachy od Bobiny, tak ať jsem za půl hoďky u cestovky. Dany mě dal peníze i za Chezu, abych to měl všechno. Nakonec se to obešlo bez komplikací a dovolená byla zaplacená a potvrzená. To docela ujde, jeden den si ji vybrat z katalogu a druhej už mít všechno pořešený. Čekal jsem, že holky to budou dobu koumat a pořád měnit, ale překvapily. Jakmile jsme vylezli z cestovky, Vendy už chtěla nakupovat krémy a brejle, zajít se podívat na plavky a tak jsem ji v tom nechal a vyrazil k domovu, kde mě už taky dlouho neviděli. „Kdopak se to na nás přišel taky podívat?“ slyšel jsem Žanetu už ve dveřích. „Ahoj. Jak žijete?“ „Tak vidíš, né? Žádná změna. Mamka má svý seriály, naposledy někde byla, jak jsi nás pozval na víno, a já měla jet s kámoškou pod stan, jenže dostala angínu a tak se to odložilo.“ „A co ten tvůj Lukáš, nebo jak se jmenuje?“ vyzvídal jsem a bylo mě ségry líto, že sedí o prázdninách doma. „Tohle jméno už přede mnou nevyslovuj! Hajzl jeden! Dal mě kopačky a teď je na dovolený s jednou holkou ze třídy“ vysypala ze sebe nasraně. Šel jsem radši za mamkou. Byla zrovna reklama a tak povídá: „Já vím, že jsi to nemohl vědět s tím Lukášem, ale už se ji na něj neptej. Hodně ten rozchod prožívala. Dokonce byl její první kluk. Víš, jak to myslím.“ Tak ségra už není pana. To se ani nedivím, že ji to tak sebralo. „Víš co, mami? Vytáhnu Žanetu ven, dáme někde drink a pokecáme, uleví se jí. Jo a za 14 dnů jedu na tejden na dovču. Chorvatsko, s Danym, Chezou a holkama.“„To jedeš s tou svou Vendulou, nebo už máš zase jinou?“ vyzvídala mamka. „Neboj mami, pořád stejná. Tak my jdeme, jó? Zatím čau.“ Žaneta byla nadšená, a když jsem ji řek, že zajdeme na nějakou míchačku do Koráče, tak byla u vytržení. V Koráči dělala Karolína, ta, co nás obsluhovala, když jsem tady byl poprvý s Vendy. Ségra si dala colu s rumem a já pivko. „Nechceš se poznat s Vendulou? Můžu jí zavolat, třeba dorazí.“ „Tak jo“ suše konstatovala Žaneta a byla už zase nějaká smutná. Vytočil jsem Vendy a ta slíbila, že do půl hodinky dorazí. Když přišla, hned se ségry ujala a na Žanetě bylo vidět, jak pookřála. Bylo jasný, že se bude probírat její rozchod a tak jsem zašel hodit dvě stovky do bedny. Hrál jsem hodinku a vytáh dva litry. Paráda, budou se hodit. Blížila se půlnoc a ráno jsem musel vstávat a tak jsem zavelel k odchodu. „Co blbneš, brácha, my si ještě objednali džbánek Margarity“vykoktala ze sebe už trošku pinklá Žaneta. „Ráno vstávám, tak já jdu domů a klidně tady buďte.“ Dal jsem Vendy pusu a zaplatil útratu. Doma jsem si pustil nový Helloween a pomalu začínal usínat. Ségra se vrátila docela zřízená a do postele padla, v čem přišla. Než usnula, což bylo asi za minutu, stačila ještě utrousit: „Teda brácha, ta Vendulka je skvělá holka.“ Zbytek týdne a i ten další proběh v klidu a najednou tady byla neděle, den našeho odjezdu do Chorvatska. Na recepci jsme se měli hlásit v pondělí v poledne a tak byl odjezd naplánován na devátou večer. Za volant sedl Dany a pochybuju, že k tomu někoho pustí. Je do aut blázen, což ostatní zjistili už na dálnici, kde komentoval každý auto, které se běžně nevidí. Dany i naplánoval trasu, zjistil, kolik se bude platit za dálniční polatky a tak jsem měl možnost poprvé v životě vidět Vídeň, Graz, Maribor, Split a spoustu dalších nádherných měst. Před desátou ráno jsme dorazili na místo. Jelikož byl ještě čas, zašli jsme projít městečko, které se jmenovalo Živogošče. Když jsem viděl těch spoustu malých hospůdek přímo v přístavu, přepadl mě nádhernej pocit a představa krásně strávenýho večera se spoustou ryb. Byl čas zajít na recepci. Hotel měl název Hajduk. Spíš než hotel to byly apartmány v patře a v přízemí byla restaurace, salónky a herna pro děti. Recepční byla starší, sympatická paní a během deseti minut jsme už měli klíče, od tří dvoulůžkových pokojů. Holky byly nadšený. Domluvilo se, že se za půl hodinky sejdeme u recepce a prozkoumáme pláž. Holky to vzali poctivě. Plný tašky osušek, krémů, časáků a Kamila vytáhla i nafukovací lehátko. Bylo mě jasný, že do večeře se nikdo z pláže nehne. Moře mám sice rád, ale jen tak ležet celej den a jen se občas smočit, to není zrovna velká zábava. Bohužel můj názor nesdílel nikdo, dokonce ani Dany s Chezou. Dany se motal pořád kolem Kamči a Chezu Bobina už taky slušně zpracovala. To bylo pořád: „Matěji, namažeš mně zádíčka?“ nebo „Hele, Matýsku? Maj tady v časáku zajímavej test. Vem tužku a dáme si ho, jo?“ O Vendule ani nemluvím. Ta byla schopná proležet na pláži celou dovolenou. Po šesté jsme vyrazili na večeři. Restaurace byla příjemná a obsluha fungovala parádně. Servírka hodně solidní češtinou vysvětlila, že večeře je takovou menší formou bufetu. Každý den budou tři menu a k tomu spoustu příloh a zeleniny. Dnes byly telecí řízky, pljeskavica, což je taková placka z mletýho a rižot. To je klasický rizoto, ale s mořskými plody. Na každým stole leželo menu na celej týden a po přečtení mě bylo jasný, že si tady pochutnám a hlavně zkusím jídla, která jsem nikdy nejed. Už se těším na takové smažené olihně, mořskýho okouna, místní čevabčiči a ražniči. Co mě zaujalo nejvíc, byl název – Visovačka begovica. To má být dušený jehněčí maso s kyselým ovčím mlíkem, tak uvidíme. Snídaně maj bejt formou švédských stolů. Po večeři jsme se sešli u nás na balkóně, kde se domluvil plán na další den. Nakonec se dohodlo, že vyrazíme na asi 15 kilometrů vzdálenej trajekt, z kterýho pojedeme na některej z malých ostrůvků. Po cestě byl každej unavenej a tak jsme s Vendy už v devět večer zůstali sami. Malinko se spálila a chtěla namazat, což se samozřejmě protáhlo až do půlnoci. Ráno po snídani, která byla bezchybná, jsme přijeli do přístavu. Cesta trajektem trvala necelou půlhodinu a dvacet minut to bylo autem do zátoky. Sjížděli jsme tam serpentinami a najednou se před námi rozprostřelo něco nádhernýho. Jeden domeček, krásná pláž, průzračná voda a nikde ani noha. Holky byly jak u vytržení. Já jsem byl nadšenej úplně stejně, ale po pár hodinách už začala bejt nuda. Dovolenou si představuju asi trochu jinak. Chyběla mě tady síť na beachvolejbal, nebo cokoliv jinýho, kde bych se hejbal. Aspoň, že se dalo krásně plavat a nikdo vám nepřekážel. Myslím si, že docela slušně plavu, ale když jsem byl od břehu tak sto metrů a kolem mě nikde nikdo, dostavil se takovej zvláštní pocit. Vybavil se mě nějakej film o žralocích a během chvilky jsem ležel vedle Vendy. Ta vypadala už jak cikánka a Bobina s Kamilou na tom byly podobně. Večer mě rosekalo místní ražniči. Lepší jsem ještě nejed. Holky šli po večeři mrknout na krámky a my zašli do přístavu na pivko. Chorvatský pivo je dost mizerný, ale studený se to dá vypít. Ráno u snídaně se domluvil opět trajekt a koupání v zátoce. Tentokrát v jiný, ale stejně nádherný. Jinak to byl den úplně přes kopírák, jako ten včerejší. Další den ráno, ještě než jsme šli na snídani, Vendy povídá: „To jsem zvědavá, jakou zátoku najdeme dneska.“ „No a nechceš zkusit něco jinýho, než dělat třetí den to samý? Vždyť s nima jet nemusíme. Tady je taky pláž a obrovská, všude kurty na beach, minigolf, tak si zablbneme a užijeme si to.“ Představa dalšího dne v zátoce a válení na dece, mě už docela děsila, jenže Vendy si mlela pořád to svoje. „Arny, vždyť je to tam tak nádherný a tady bude na pláži narváno, všude budou řvát děti a člověk si ani neodpočine. Já rozhodně jedu trajektem do zátoky! “Bylo jasný, že ji k ničemu nepřemluvím. Jenže to bych nebyl já, abych se přizpůsobil. Mám takovou povahu. Když vím, že se pro druhého snažím a pak chci, aby něco bylo po mým, a není, vynutím si to, anebo si to udělám po svým. A teď to byl zrovna ten případ. „Fajn, tak si jeď s ostatníma, já se tady nudit nebudu“ řekl jsem otráveným tónem. „No jak myslíš, Zlato. Přemlouvat tě nechci.“ Vendy se nehádala a já taky neměl náladu na rozepři a tak jsem jen u snídaně všem řek, že bych šel dělat nějakej sport a že mě to tam potřetí bude nudit a kdo chce zůstat se mnou, tak ať nejezdí. Čekal jsem, že Dany s Chezou zůstanou, ale asi jim vyhovovalo válení a veškerej čas strávenej s holkama. Po snídani jsem osiřel a zašel na pokoj. Na Eurosportu dávali mistrovství Evropy v plážovým fotbale. To mě po hodině přestalo bavit a tak jsem hodil ručník přes rameno, oblík plavky a vyrazil na pláž. Docela bylo plno a lehátka byly obsazený snad všechny. Šel jsem podél pobřeží, skoro kilometr, až k útesům. Nikde ani noha a tak jsem svlík plavky a zaplul do vln. Koupání bez plavek a ještě k tomu v moři, kde kolem vás není vůbec nikdo, je úžasnej pocit. Po půlhodině jsem se rozvalil na osušce a užíval si to nádherný ticho. To přerušilo až příchod dvou ženských, který rozbalili deku asi deset metrů ode mě. Dělal jsem, že je nevidím a oni nemohli přes moje tmavé brýle poznat, že je pozoruju. Mohlo jim bejt přes čtyřicet a mluvili německy. Jedna byla docela tlustá a měla blond vlasy nakrátko a účes trochu do punku. Když sundala tílko, vyvalili se obrovský kozy, v každý bradavce piercing, a od ramen až k pupíku samý kérky. Hned mě napadlo, jestli nebude mít piercing i mezi nohama a asi po deseti vteřinách jsem zjistil, že jo. To musela bejt asi slušná dračice. Bylo jasný, že tyhle skopčácký gertrudy plavky nepotřebujou. Druhá měla dost solidní postavu, na Němku vypadala dokonce i sympaticky, ale jakmile sundala kalhotky, tak jsem se zhrozil. Takhle chlupatou ženskou jsem ještě neviděl. Drn černej, jak ostravská briketa a chlupy tak dlouhý, že by se jí dala profoukávat pěšinka. Ještě si provokativně lehli tak, že jsem jim viděl až do krku, což zapůsobilo na můj testosteron a já radši vypad zpátky do vody. Je jasný, že se předváděli a po deseti minutách už byly obě v moři a poplavávali kolem mě. Pořád se smáli a chovali se jak šestnáctiletý puberťačky. Smích je přešel, když se na pláži objevili tři chlápci a jedna ženská. Asi to byla podobná šestice, jako ta naše, akorát ve starším provedení. Vylezl jsem z vody a chystal se odejít, když v tom ke mně přišel jeden z těch Němců a spustil ve svým jazyce. Na hotelovce jsem měl němčinu tři roky, ale pokaždý za čtyrku a tak nebyla moc velká šance, že se domluvím. Po zjištění, že jsem Čech, začal mluvit pomaleji a já pochopil, že hledaj čtvrtýho na plážovej fotbal. Konečně se bude něco dít a vůbec mně nevadilo, že se moc nedomluvím. Hřiští bylo podél moře několik a tak se začlo. Domluvilo se, že se bude hrát o pivo a když jsem oznámil, že mám peníze na hotelu, bylo mně odpovězeno, že já jsem host. Stejně bych je nepotřeboval. Dřív jsem u nás hrával a docela slušně, a i když jsem vyzkoušel všechny tři partnery, ani jednou z toho nebyla prohra. Němci byli nadšený a po každým zápase se chodilo na velký pivko do baru, který byl jen 50 metrů. Kousek od něj byl tenisovej kurt s asfaltovým povrchem a tak mě napadlo, že bych je moh naučit nohejbal. Vůbec ho neznali, ale hned je to chytlo, a když už jsem začal přemejšlet o návratu na hotel, vůbec o tom nechtěli ani slyšet. Mohlo bejt už osm hodin, když je to konečně přestalo bavit a že to musíme zapít. Bylo mě jasný, že Vendy bude nasraná, mobil jsem u sebe neměl a tak mě nenapadlo nic jinýho, že za chvilku zmizím. Nakonec to dopadlo úplně jinak. Když Vendy s ostatníma zjistila, že ještě nejsem na hotelu, dostala strach a šli mě hledat. Představil jsem je Němcům, ty začali objednávat koktejly a pěli na mě samou chválu. Nakonec to dopadlo dobře a na pokoj jsme dorazili až ve dvě ráno, pěkně zřízený. O to bylo větší překvapení, když Vendula spustila, že se beze mě nudila a další den si uděláme jen pro sebe. Ráno po snídani se domluvilo, že si každá dvojice udělá svůj program, v osm večer se sejdeme a vyrazíme do nějakýho baru, kde si budeme vyprávět, kdo kde byl a co dělal. Vendy vymyslela, že pojedeme autobusem do Makarske, kde projdeme centrum a dáme si dobrej oběd. To se mně líbilo. Makarska je nádherný město. Mají tady krásnou promenádu se spoustou obchůdků a kaváren. Vendy zapadla snad do každýho krámu s hadrama. Pár věcí si koupila a vybrala pro ségru tílko. Mamce jsem koupil v suvenýrech takovou vázičku s nápisem „MAKARSKA“. Na oběd jsme se dostali až ve tři a Vendy vybrala mexickou restauraci. Výzdoba byla tak krásná, že jsem si připadal jak v Tijuaně. K pití jsme si dali Tequilu Sunrise. Jídelák byl tak bohatej, že jsme nevěděli, co vybrat. Jako předkrm jsme vybrali chipsy se salsou, což byla středně pálivá omáčka s kousky rajčat, koriandru, cibulí a papričkami. Jako hlavní jídlo si Vendy dala kuřecí Tacos a já masové Burritos. Po půlhodině nám to donesli a já nevěřil vlastním očím. Tacos byly tři kukuřičné tortilly ve tvaru misky, které byly plněný kuřecím, k tomu salsa, zakysaná smetana, strouhaný sýr a ledový salát. Burritos byla velká pšeničná tortilla, zabalená ve tvaru obdelníku, zapečená sýrem a přelitá zakysanou smetanou a salsou. Plněná byla mletým masem a dvěma druhy fazolí. K tomu ještě opečená brambora. Oba jsme od druhého ochutnali a shodli se, že Vendy měla dobrej výběr restaurace. Musel jsem to zapít pivem a volba padla na mexický Desperados. Slušný pivko. Všechno nás to vyšlo něco málo přes litr, ale o dovolený se nemá koukat na peníze. Po sedmé jsme vystoupili z autobusu v Živogošči. Cheza s Bobinou už čekali v domluveným baru a chvilku po nás dorazili i Dany s Kamilou. Nejdřív jsem vyprávěl já a Vendy musela samozřejmě holkám ukázat, co si koupila za hadry. Kam se ale hrabala na Kamču. Ta byla s Danym autem až ve Splitu. A hadříků měla snad třikrát víc, než Vendy. Nakonec vyprávěl Cheza s Bobinou. Ty si dopoledne půjčili šlapadlo a když ho vraceli, zjistili, že jsou dvě volný místa na potápění. Někdo odřekl na poslední chvíli a tak se vecpali k nějakýmu instruktorovi. Domluvili jsme se, že zítra zajdem na potápění všichni. Byl to krásnej den a perfektní večer. Z baru jsme šli hodně pozdě, že všichni vychladili i snídani. Potápění vyšlo na jedničku a i zbylé dny už nebyly tak nudný, jako ty první a než jsme se nadáli, byl tady den odjezdu. Vyrazili jsme dopoledne s tím, že pojedem co nejdále kolem pobřeží. Na pozdní oběd jsme zastavili v klasický, malý, domorodý hospůdce u silnice. Pochybuju, že u nás by takovou provozovnu hygiena schválila, ale malej domek s dvěma stolkama venku měl svý kouzlo. Všichni jsme si dali nějakou místní specialitu. Příprava nebyla nejrychlejší, ale jídlo za to stálo. Každej měl na obrovským talíři plátek skopového, vepřového, uzeného a domácí klobásku. K tomu opečený brambory, kaši, rýži a spoustu zeleniny. Při placení donesl majitel šest panáků Rakije, jako pozornost podniku. Rakije je domácí ovocná pálenka a pod 50% alkoholu rozhodně nejde. Kluci byli domluvený na řízení a holky si jen čuchli a všichni tři odmítli něco takovýho vypít. Bylo trapný to tam nechat a tak jsem se obětoval. Poslední dvě jsem do sebe dostal silou vůle a hodinu po vyjetí z hospody bylo po mně. Probral jsem se až za českými hranicemi a nebylo mě zrovna nejlíp. Každopádně musím říct, že dovolená se povedla.