Život Křiváka - Kapitola 1.

Můj pokus napsat příběh obyčejného mladého kluka. Snad to bude někoho bavit a třeba se i zasměje.

Tak abych se vám představil. Jmenuju se Arnošt Modřanský, ale nikdo mě jinak neřekne, než Křivák. Ne, že bych byl zlej, nebo falešnej, přezdívka vznikla podle mý oblíbený bundy, ve který bych nejraději i spal. Křiváka mě koupil táta, ještě když s námi bydlel. Byl první, kdo mě zasvětil do tajů rockové a metalové hudby a když se teď občas sejdeme, tak nic jinýho neprobíráme. Na to, že mu už táhne na padesát, tak má pořád dost velkej přehled. Mamina je o dost mladší a měla mě poměrně brzo. Vlastně ji nebylo ani dvacet. A abych to doplnil všechno, tak mám ještě o tři roky mladší ségru Žanetu, která je v prváku na zdrávce. Mě bude za pár měsíců dvacet a nedávno jsem dokončil učňák. Stal se ze mě kuchař-číšník a momentálně hledám práci. Zatím chodím na brigády, ale budu muset něco sehnat, protože mamina pořád prská, že nepřispívám na bydlení a že to sama neutáhne. Pracuje v jedný z těch nových firem, kde se zrovna moc dobře ke svým zaměstnancům nechovaj a voraj tam z lidmi jak chtěj a jak se jim to hodí. A já to pak musím doma po večerech poslouchat, že si nemůže ani naplánovat víkend, protože ji klidně v pátek, hodinu před koncem směny řeknou, že půjde i v sobotu. A že musí, jinak by dostala výpověď. Je mi ji někdy líto. Myslím si, že by potřebovala nějakýho chlapa. Od tý doby, co se naši rozvedli a táta se odstěhoval, tak až na pár krátkých známostí, je pořád sama. Bude ji čtyřicet a teď má to období, kdy ji jedna z kamarádek zasvětila do tajů počítače a internetu a tak tráví každý večer hodiny na facebooku, badoo a nedávno jsem ji nachytal i na nějaký erotické seznamce. Se ségrou jsme to řešili, a i když se skoro nikdy a v ničem neshodneme, tak tady jsme za jedno. Mamka musí najít chlapa a ne na internetu. Podle nás tam jsou jen zoufalci, co si neumí najít partnera normálně, anebo úchyláci a loudilové. Tak snad nám domů nepřivede nějakýho pošuka. Škoda, že už nejsou s tátou. Rozvedli se před pár lety a teď, když už jsem starší, tak asi tuším, kdo v čem udělal chybu. Náš taťka už dvacet let pracuje v zahraničí. Když jsme ještě byli s Žanetou malí, tak jim to klapalo, ale pak přišli starosti se školou a mamina nestíhala. Táta se vrátil z montáže a víc času trávil s kámošema v hospodě, než s mamkou a jí prostě došla trpělivost. Zaslechl jsem, že mamina, když byl táta odjetej, měla i chvíli nějakýho chlapa, ale bojím se ji na to zeptat. Hned by chytla nerva a začala by se vykrucovat. Třeba se ještě někdy pravdu s Žanetou dozvíme. I když teď už je to stejně jedno.