Zde, na blogu idnes.cz, jsem si všiml, že občas někdo publikuje svůj čtenářský deník. A tak jsem se rozhodl, podělit se o svůj deník hudební. Budu sem dávat alba, která nejen poslouchám, ale která musím mít ve své sbírce.
V devátém pokračování albového deníku představím kapelu ze Švédska, o které se toho moc neví a myslím si, že je to velká škoda. Skupina vznikla v roce 1999 a na svém kontě má čtyři alba, když nebudu počítat letošní Are You Ready To Rock, které pochází z roku 2008 a letos bylo studiově předělané a přejmenované na Are You Ready To Rock MMXIV. Já chci ale představit jejich čtvrté studiové album Bleed and Scream z roku 2012. Otvírák Wake Me Up ukazuje, jakým směrem se deska bude odvíjet. Ano, ve Švédsku melodický heavy/rock pořád jede. Slyšet je zde všechno. Příjemný hlas zpěváka Erika Martenssona, vokály ostatních členů, nádherné klávesy, bubenický um Roberta Bäcka a kytarové umění Magnuse Henrikssona. Dvojka Bleed and Scream je pomalejší píseň, kde opět vynikne zpěv Erika. Třetí Ain't Dead Yet ukazuje, jak jsou pro hardrockovou muziku důležité klávesy a v polovině skladby zaujme Magnus propracovaným sólem. Čtvrtá Battlegrounds mě v refrénu připomíná Garyho Moora, ale to je možná jen můj pocit. První pomalá věc na albu je A Bitter Taste, která se ke konci neskutečně rozjede a i když se budu opakovat, Magnus Henriksson dokazuje, že je top kytarista. Falling Down je poctivá rychlá záležitost, stejně jako další skladba S.O.S., kde Erik Martensson ukazuje své vyšší polohy zpěvu. Jedna z mých nejoblíbenějších skladeb je Take Back the Fear, která odsejpá, jak kdyby vám ujížděl vlak. Muzikantské schopnosti skupiny dokazují další dvě skladby The Unspoken Heroes a pomalá About to Break. Album zakončuje vynikající After the End of the World u které jsem akorát nepochopil dvouminutový déšť na konci skladby. To mě ale neodrazuje k tomu, abych toto skvělé album nedoporučil všem rockerům. Rock and Rollu zdar!
