Zde, na blogu idnes.cz, jsem si všiml, že občas někdo publikuje svůj čtenářský deník. A tak jsem se rozhodl, podělit se o svůj deník hudební. Budu sem dávat alba, která nejen poslouchám, ale která musím mít ve své sbírce.
Moje první album koupené na CD. Rok 1991, tržnice v Náchodě a stánek s hudebními nosiči. Doma jsem měl kolem stovky kazet, pár LP desek a CD ani jedno. V té době taky cd přehrávač hned tak někdo nevlastnil a já nebyl vyjímkou. To mě ale neodradilo od nákupu svého prvního CD, protože jsem byl přesvědčený, že u kazeťáku nezůstanu. Co se týče rockové hudby, tak stánkař moc velký výběr neměl a mě zaujal pouze obal s drsným kytaristou. Garyho Moora jsem neznal, ale dnes si svůj hudební život bez něho nedovedu představit. Docela by mě zajímalo, kolikrát jsem si desku Wild Frontier, za těch 23 let pustil. Rozhodně to nebude nízké číslo. Dnes je pro mě Gary Moore kytarista číslo 1 a naživo je nepřekonatený, což dokazují i jeho slova: "Pro mě je důležité být na pódiu před publikem. Přípravu repertoáru nevidím tak důležitou jako to finále, když člověk výsledek předvádí před lidmi." Vrátím se ale k albu, které otvírá Over the Hills and Far Away, pro mě jedna z největších pecek na albu. V dobách své největší slávy ji nahráli i Nightwish, ale na originálu je víc cítit vliv irského folkloru a keltské hudby. Druhá skladba s názvem Wild Frontier, je nádherná věc, která přesně v polovině zpomalí, aby po chvilce zrychlila a vygradovala v krásné sólo. Trojka Take a Little Time je klasická Moorovská šlapavá kytarovka. Další věc je pomalá The Loner, která se v sólech podobá Garyho největším pomalým hitům. Po ní následuje chytlavá Friday on My Mind. V druhé polovině alba najdeme tři krásné pomalé písně. Strangers in the Darkness, Johnny Boy a neskutečnou Crying in the Shadows, která album ukončuje. A nesmím taky zapomenout na hodně nadupanou Thunder Rising. Album Wild Frontier je pro mě to nejlepší, co kdy Gary Moore složil a že toho zrovna není málo. Je jen velká škoda, že už nás nepotěší novým materiálem. Jeho smrt v roce 2011 v pouhých 58 letech se mnou hodně zatřásla a dodnes mi moc chybí. R.I.P. Gary! Rock and rollu zdar!
