Albový deník. 3. Unisonic- Light of Dawn 2014

Zde, na blogu idnes.cz, jsem si všiml, že občas někdo publikuje svůj čtenářský deník. A tak jsem se rozhodl, podělit se o svůj deník hudební. Budu sem dávat pouze alba, která nejen poslouchám, ale která musím mít ve své sbírce. 

Tak jsem se začátkem srpna konečně dočkal. Své druhé album vydala parta s názvem Unisonic, kterou proslavila hlavně dvojice Michael Kiske a Kai Hansen. Tato dvojka, známá hlavně působením v Helloween, prostě umí a když se obklopí schopnými muzikanty, vznikne z toho víc, než jen průměrná deska. Samotného mě překvapilo, že se Kai Hansen nepodílel skladatelsky ani na jedné skladbě. Vě většině skladeb má prsty americký basák Dennis Ward, který je znám ze skupin Place Vendome a Pink Cream 69. Pár písní složil zmiňovaný zpěvák Michael Kiske a na dvou se podílel švýcarský kytarista Mandy Meyer, který se proslavil hraním u Gotthard a Krokus. Ještě doplním, že v téhle mezinárodní partě bubnuje další švýcar Kosta Zafiriou a jelikož hraje a hrával s Place Vendome, Pink Cream 69 a Krokus, je jasné, jaký styl bude slyšet na novince Unisonic. Žádná Hansenova palba ve stylu Gamma Ray se nekoná, i když hned úvodní Your Time Has Come, a čtvrtá For the Kingdom solidně šlapou a jsou na albu jednoznačně nejrychlejší a nejpodobnější starým Helloween. Ženské musí chytit za srdce pomalá skladba Blood, která Kiskemu náramně sedí a připomíná loňské album Place Vendome. Mezi mé nejoblíbenější skladby z tohoto alba patří Exceptional, Night of the Long Knives a Manhunter, které řadím mezi největší hity, díky nádherným melodickým refrénům. Výborná muzika do auta a společnosti. Na závěr jeden malej postřeh. Jsem rád, že se Kiske necpe do zbytečně moc vysokých výšek, jako to chtěl například Timo Tolkki po Andrém Matosovi na projektu Symfonia. Tam to místama trhalo uši. Rock and rollu zdar!