Zde, na blogu idnes.cz, jsem si všiml, že občas někdo publikuje svůj čtenářský deník. A tak jsem se rozhodl, podělit se o svůj deník hudební. Budu sem dávat pouze alba, která nejen poslouchám, ale která musím mít ve své sbírce.
Moje nejoblíbenější deska od Black Sabbath vyšla jako deváté studiové album a spousta skalních fanoušků ji nemá v oblibě, jelikož na ní nezpívá Ozzy Osbourne. U mě je to naopak a toto album považuji za absolutní klenot v diskografii skupiny. Změna v sestavě byla pouze u mikrofonu, kde zmiňovaného Ozzyho nahradil Ronnie James Dio, znamý z dřívějšího působení u Blackmorových Rainbow. Za bicíma řádil Bill Ward, basu drhnul sympaťák Geezer Butler a kytarové riffy obstarával sám velký Tony Iommi. Ještě dodám, že na klávesy doprovázel Geoff Nicholls. Na albu nenajdete slabou skladbu. Já osobně doporučuji Children of the Sea, Die Young a titulní Heaven and Hell. V roce 2006 tahla parta založila skupinu Heaven and Hell a koncertovala se skladbami Black Sabbath nazpívané Diem. Změna proběhla pouze za bicíma, kde Billa Warda nahradil Vinny Appice. Skupina bohužel zanikla po úmrtí Ronnie Jamese Dia v roce 2010. Skalním fanouškům bych doporučil poslechnout finské seskupení Sapattivuosi, které hraje písně z alba Heaven and Hell v rodné finštině a u mikrofonu není nikdo jiný než Marco Hietala. Rock and Rollu zdar!
