Zde, na blogu idnes.cz, jsem si všiml, že občas někdo publikuje svůj čtenářský deník. A tak jsem se rozhodl, podělit se o svůj deník hudební. Budu sem dávat alba, která nejen poslouchám, ale která musím mít ve své sbírce.
V jedenáctém díle albových deníků se budu zabývat mladou skupinou z Walesu, která si říká Bullet for My Valentine. Tihle řízci, kteří hrají moderní metal, který je nejvíc okořeněn thrash metalem, mají na svém kontě čtyři studiová alba a já se rozhodl napsat o druhém z nich Scream Aim Fire z roku 2008. Hned úvodní vypalovačka, pojmenovaná po názvu alba ukazuje, jakým směrem se bude styl kapely ubírat. Rychlé kytary, ještě rychlejší bicí a solidní zpěv Matthewa Tucka, kterého svým drsnějším hlasem skvěle doplňuje basák Jason James. To jsou BFMV! Spousta zatvrzelých metalistů namítá, že na jejich vkus má kapela dost měkkých songů, ale myslím, že převládá tvrdost a rychlost. To také dokazuje druhá píseň Eye of the Storm, jedna z mých nejoblíbenějších na desce. Výborný zvuk kytary Michaela Padgeta a hlavně skvělé přechody na bicí v refrénu v podání Michaela Thomase, dávají jasně najevo, že i ve Welsu rostou dobrý muzikanti. Trojka Hearts Burst Into Fire je jedna z mála věcí o kterých tvrdím, že je to metal pro ženský, ale dá se na to zvyknout. Naštěstí hned po ní nastupuje neskutečná vypalovačka Waking the Demon, jednoznačně nejlepší song na albu. To co předvádí bubeník je neskutečné. Kvůli takovým písním poslouchám metal. A Padgetovo sólo na konci skladby je taky brilantní. Na tuhle parádu navazují Dissapear a Deliver Us from Evil, další poctivě odehrané skladby. Po nich přijde Take it Out on Me, ve které se oba zpěváci prostřídávají, takže chvilku je slyšet čistý zpěv Matthewa a chvilku chraplák Jasona. Dalším klenotem alba je pomalá Say Goodnight, která se ke konci neskutečně rozjede. Potom se kapela vrátí ke svým klasickým rychlým písním a tak můžeme slyšet End of Days a dost podobnou Last to Know. Závěrečná Forever and Always je opět metal pro baby, ale po tak nádherné smršti mě to neodradí desku doposlouchat celou. Na limitované edici pro Japonsko najdeme ještě tři cover verze a ty stojí za to. První je Creeping Death od Metalliky, druhá Crazy Train od Ozzyho Osbourna a třetí No Easy Way Out od Roberta Teppera, která se neskutečně povedla a mnozí z vás ji znají z filmu Rocky IV. Vlastním všechny alba od BFMV a tahle kapela mě ještě nikdy nezklamala. Rock and Rollu zdar!
