Při slavnostech tisku udílí Haló noviny každý rok velice zajímavou poctu odvážným mladým novinářům, kteří nepodlehli vábení současné moci a nestali se za vyšší žold bulvárními bojovníky zahraničních médií. Ta pocta nese jméno J. Švermy.
Z naší politické scény jsme zvyklí na ledaccos a z té mediální obzvlášť. Zvykáme si na to, že se místo objektivních, pravdivých reportáží setkáváme se směsicí pravd, polopravd a lží spletených s komentáři vyjadřujících názor autora či jeho chlebodárců. Že se z tisícové akce komunistů všech generací stane dostaveníčko desítek důchodců, že se z vystoupení předsedy strany k radaru, který vláda prosazuje proti vůli naprosté většiny občanů stane téměř obhajoba gulagů. Že se z mladých komunistů, kteří přivádějí antikomunisty k zuřivosti jen svou existencí, dělají dovedně extrémisti či exoti.
Nejinak tomu bylo i v poslední dobu, v povolebním čase, v těchto listopadových dnech. Nejprve mladé bulvárně navlekli do chomoutu sexuálních orgií, aby je pak mnohem „sofistikovaněji" postavili do jimi připravené škatulky.
Lhostejno, že nikdo z mladých, který se po několika urgencích sešel s mladým novinářem Mladé Fronty Heute, studentem práv Ondřejem Štastným, neřekl nic ve stylu „Gottwald byl hrdina, Horáková zločinec" (ale že „trpí-li nevinný člověk, kritizuji to a je mi jedno, pod jakou vlajkou"). Lhostejno, že nikdo z mladých neřekl, že aktuální krajský program Komunistické strany by byl „odstranění soukromého vlastnictví a konec vykořisťování lidí" (mluvilo se o koalicích s ČSSD a možných ústupcích, otázka soukromého vlastnictví výrobních prostředků se probírala v dlouhodobých vizích společnosti). Lhostejno, že podle autora v souvislosti s listopadem mladí prý „nic neslaví"(ve skutečnosti se mladí vyjadřovali k původnímu významu 17. listopadu a k tomu, jak byli lidé v roce 1989 podvedeni planými sliby). Lhostejno, že nikdo z oněch mladých ve skutečnosti nečte „doma pod peřinou Churchilla" (ve skutečnosti mladí říkali, že se snaží číst vše i z druhé strany, aktuálně např. Churchilla a že maximálně naše děti chtějí číst místo literatury faktu pohádky či si hrát, takže na čtení moc času není). A tak bychom mohli pokračovat...
Ti mladí komunisté prostě nějak nezapadali do obrazu současného nepřítele společnosti, do obrazu nostalgiků bez reálného vztahu k současnosti, do obrazu až nebezpečných fanatiků. A ne a ne, a ne a ne. A tak se z nich prostě pomocí přímé řeči a převrácených citací, vytržených ze souvislosti nebo ještě lépe, pomocí vymyšlených a do úst vložených vět, cílené obrazy udělaly. Ostatně, podobně se kdysi lživě mladým komunistům dávaly do ruky vajíčka proti Allbrightové a v době zasedání MMF dlažební kostky...
Autor se dobře zhostil své role, skutečně. Myslím že by měl být oceněn. A myslím, že nebude sám... Navrhuji, aby v souvislosti se dnem tisku Halo noviny vyhlašovaly i Cenu barona Prášila. Kandidáta již mám.
