Povel k útoku na Pearl Harbor: Niitakayama Nobore 1208 (Vystupte na horu Niitaka 8.12.JST)

V době japonské okupace ostrova Tchajwan byla jeho nejvyšší hora Yushan současně i nejvyšší horou Japonska. A tak se její japonské jméno Niitakayama objevilo i v dohodnutému kódu pro zahájení útoku na havajský Pearl Harbor.

Nejvyšší horou Japonska je dnes sopka Fudži s výškou 3776 metrů. Nebylo tomu tak vždy. V době japonské okupace ostrova Tchajwan (tedy od roku 1895 do roku 1945) byla nejvyšší horou císařství nejvyšší ostrovní hora s čínským jménem Yushan s výškou 3952 m. Jméno Yushan zapsané v čínských znacích vypadá takto 白玉山 (to ale nemusí zvládnout každý editor), což znamená Nefritová hora. Nicméně Japonci pro horu vytvořili vlastní jméno Niitaka, znakově 新高 (což značilo Nová vysoká).

A právě toto japonské jméno Niitaka bylo využito v kódovém příkazu pro zahájení útoku na americký přístav Pearl Harbor na Havaji, jmenovitě v podobě: Niitakayama Nobore 1208 (Vystupte na horu Niitaka1208). Číselný údaj 1208 znamenal datum 8.12., přesněji 8.12.1941, přičemž bylo měřeno podle japonského času (tedy JST – Japan standard time). Pearl Harbor ležící na druhé straně datové hranice měl v době útoku ještě datum 7. prosince (časový rozdíl činí 19 hodin).

Je zajímavé zmínit, že Američané prolomili japonský Purpurový kód, takže mohli číst japonské diplomatické depeše. Z nich bylo patrné, že se na prosinec něco důležitého chystá. V důsledku toho samotné americké letadlové lodi z Pearl Harboru odpluly a byly tak ušetřeny pozdější zkázy. Američané si tak přečetli i temnou japonskou diplomatickou nótu (fakticky implikující vyhlášení války) dříve, než ji japonský velvyslanec americké straně stihl doručit. V bezprostřední reakci na japonský útok na Pearl Harbor americký prezident Roosevelt informoval sněmovnu o vyhlášení války Japonsku. Zákeřný japonský útok současně sám změnil i názor veřejnosti, do té chvíle dávající přednost americké neutralitě. Zatímco letadlové lodi zkáze unikly, bitevní lodě zničeny byly, mezi nimi i bitevní loď Arizona. Při svém působení na University of Arizona v Tucsonu jsem mohl ve výroční den 7. prosince sledovat pravidelnou vzpomínkovou ceremonii připomínající 1177 námořníků z této lodi, kteří při útoku zahynuli. A z památníku v Pearl Harboru vztyčeném nad jejím vrakem i dosud trvající úniky kapek paliva na vodní hladinu.

Zajímavým historickým faktem též je, že i Rusové měli určitou povědomost o japonských krocích směrem k válce v Pacifiku – zásluhou svého špiona Dr. Richard Sorgeho, působícího na německém velvyslanectví v Tokiu jako tiskový atašé. Richard Sorge už 14. září 1941 odeslal sovětské vojenské rozvědce GRU (Glavnoje razvedivatelnoje upravlenije) depeši, o které se soudí, že pomohla rozhodnout výsledek druhé světové války v Evropě: Japonsko neprovede útok proti SSSR. Tajná vrcholná císařská konference to rozhodla 6.9.1941, a předurčila běh druhé světové války nejen v Pacifiku, ale nepřímo i v Evropě. Dobře vycvičené a vyzbrojené divize z Dálného východu, kde jich už nebylo zapotřebí, mohly být přesunuty do Moskvy a na začátku listopadu 1941 zde nasazeny na německo-ruské frontě, kterou úspěšně prolomily a odsunuly do relativně bezpečně vzdálenosti zpět západním směrem. To představovalo první významnější sovětské vítězství od počátku německého útoku.

Už během roku 1935 Sorge a jeho skupina připravila analýzu japonského vojenského velení s vyznačením hodnostářů, kteří preferovali japonský útok směrem na jih, což znamenalo konflikt s americkými, britskými, holandskými a francouzskými zájmy, a velitelů, kteří byli příznivci útoku severním směrem, tedy proti SSSR. V obou případech šlo o přístup k surovinám, které měly zajistit další posílení japonské expanze. Strategická diskuse Japonského vedení o směru útoku trvala až do 6. září 1941, kdy bylo na vrcholné poradě definitivně rozhodnuto pro tažení jižním směrem, jištěné zneschopněním americké námořní síly bleskovým leteckým útokem na její základnu v Pearl Harboru.

Po jistou dobu se však pravděpodobnějším zdál útok severním směrem. V červnu 1938 do Japonska přes Mandžusko uprchl vysoký sovětský velitel na Dálném východě generál NKVD G. S. Ljuškov, který se obával probíhajících čistek. Ljuškov Japoncům dodal podrobné informace o rozmístění vojenských sil na Sibiři. Ljuškov sám se sice zachránil před čistkami, ale před koncem války byl v roce 1945 Japonci jako příliš znalá osoba patrně stejně zlikvidován. Nečekaný přísun poznatků povzbudil stoupence severní cesty a japonská armáda 29. července 1938 spustila velkou bojovou akci u jezera Chasan, která však skončila 11. srpna vytlačením Japonců ze sovětského území, kdy celkové ztráty na životech na obou stranách se odhadují až na 2500 mužů. Japonci však tento výsledek interpretovali jako 40% vítězství v těžkém terénu a v příštím roce přistoupili k řádově většímu střetnutí, známému jako incident na řece Chalkin Gol u hranic Mongolska a Mandžuska. Japonci zaútočili ve dvou vlnách, nejprve v květnu 1939, kdy se útok zastavil, a pak s posilami v červenci. Na druhé straně obranné boje vedl tehdy 43-letý generál-poručík G. K. Žukov. Ten se rozhodl bitvu zvrátit nasazením velké tankové síly. Před tím ale Japonce naopak utvrzoval v přesvědčení, že půjde jen o vleklé obranné boje. K tomu mělo mimo jiné sloužit vysílání klamných rozkazů, o kterých se předpokladalo, že je Japonci zachytí. Budovaly se též podvodní mosty, letecky nezjistitelné. Mezitím tankové svazy objely frontu a vpadly Japoncům do zad. Během tří dnů pak byla japonská armáda zdecimovaná se ztrátami odhadovanými až na 60000 mrtvých a zajatých vojáků. Svým způsobem to byla předehra k taktikám ve velké bitvě u Kurska.

Událost přinesla i zkušenost z první ruky pro císařský dvůr, neb 24.7.1939 se mladý princ Higashikuni v hodnosti poručíka vzdálil bez povolení od jednotky - v důsledku energického sovětského protiútoku. Toto jeho chování bylo sice před veřejností zcenzurováno, nicméně byl to signál, že spíše než boj v sibiřských podmínkách umožní vítězství válka na moři, jak ostatně dokládaly Japonci přeceňované výsledky námořní bitvy u Cušimy v roce 1905.

Srpen 1939 však přinesl ještě jednu událost, která v další perspektivě přispěla k přesunu preferencí ve prospěch jižní cesty. Fakticky to byla diplomatická neobratnost Němců, kteří svého nejbližšího spojence opomněli informovat, že vedou tajná jednání s Molotovem o uzavření paktu o neútočení. Japonci se o věci dozvěděli až když byla dohoda podepsána, 23. srpna 1939, a přesvědčilo je to v jejich utkvělém názoru, že na žádné cizince se spoléhat nedá a věřit jim nelze. Ježto Japonci předpokládali, že Němci tento pakt skutečně i dodrží, tak jako mu veden slepým instiktem věřil i Stalin, vycházela jim jako jistější volba jižní směr s tím, že až bude úspěšně dokončena kampaň v jihovýchodní Asii, bude možné přistoupit i k severní cestě, a tak uchránit tvář té části velitelů, kteří ji preferovali. Navíc se z hlediska Japonců jednalo i o jistý diplomatický inzult, který byl svým způsobem kompenzován tím, že si sami v podmínkách utajení s SSSR dojednali pakt o neutralitě, který byl podepsán 13. dubna 1941. Sorge se záhy dozvěděl, že tento krok Japonců tentokrát vyvolal šok na německé straně. Z japonského hlediska pakt zabraňoval boji na dvou frontách, pokud se věci vyvinou do konfliktu se Spojenými státy. Naopak, z hlediska Moskvy zaručoval japonskou neutralitu, pokud by Německo přece jen zahájilo válku. Pakt o neutralitě byl dojednán na pět let s tím, že pokud nebude vypovězen s jednoletým předstihem, prodlužuje se automaticky o dalších pět let. Moskva pakt vypověděla 5. dubna 1945 v duchu ujednání v Jaltě z února 1945.

Sorge přes své kontakty na německém velvyslanectví v předstihu několika týdnů informoval Moskvu také o německém útoku plánovaném na léto 1941. I když tato zpráva byla potvrzována i špionážní sítí v Evropě, a později i německými zběhy, Stalin zatvrzele věřil svému instinktu a odmítal povolit jakékoliv kroky. Přesné datum německého útoku Sorge sděloval v depeši z 15. června 1941. Existují i spekulace, že Moskva Sorgeho zprávám plně nedůvěřovala, neb existovalo podezření, že by mohl být ve skutečnosti dvojitým agentem pracujícím pro Německo. Když německý útok Barbarossa 22. června 1941 skutečně začal, Stalin měl být ze svého fatálního omylu v šoku, a ještě po řadu hodin nebyl schopen začít organizovat obranu.

Německý útok však zpětně potvrdil přesnost zpráv Sorgeho skupiny. A tak depeši o výsledcích klíčové porady nejvyššího japonského vedení z 6. září 1941, že k japonskému útoku severním směrem nedojde, byla tentokrát věnována plná důvěra a došlo k převelení sibiřských záloh pod Moskvu, které se tak opět setkaly se svým velitelem. Záhy po Chalkin Golu se Žukov stal náčelníkem Generálního štábu. Avšak na poradě nejvyššího velení 29. července 1941 se dostal do konfliktu se Stalinem, a v důsledku této rozpře byl odeslán na sever zajištovat obranu Leningradu, odkud byl však záhy povolán organizovat obranu Moskvy.

Sorge též informoval o přípravách japonské flotily včetně letadlových lodí k útoku na Pearl Harbor, i když ještě nemohl udat přesné datum. Leč tou dobou se už osud Sorgeho skupiny naplňoval. Nad ránem 18. října 1941 byl Dr. Sorge zatčen japonskou policií, umístěn do pověstné tokijské věznice Sugamo, a nakonec popraven 7. listopadu 1944. Sorge byl německý občan, a vyzrazoval též tehdejší německá tajemství. Je proto možné, že k popravě přispěl právě tlak z německé strany v době rozsáhlých čistek po nezdařeném atentátu na vůdce. Moskva o Sorgem mlčela až do roku 1964, kdy bylo náhle oznámeno, že mu byl udělen titul Hrdina Sovětského svazu.

Z našeho pohledu je třeba zmínit, že už 9. prosince 1941 vstoupila Československá republika do války s Japonskem na základě rozhodnutí československé exilové vlády v Londýně. Věci měly být po válce uzavřeny na mírové konferenci v San Franciscu v září 1951. Leč Sovětská delegace pro neshody tehdy konferenci ukvapeně opustila, loajálně následována československou a polskou delegací. V roce 1956 pak Československo obnovilo s Japonském diplomatické styky, a tím i pro nás symbolicky skončila válka v Tichomoří.

Foto u perexu: Pohled na horu Yushan Odkaz

This work is licensed under CC BY-NC-ND 4.0