Nyní se stává možným i získávání otisků prstů co na nábojnici ulpěly ještě před výstřelem

Nábojnice je během výstřelu vystavena zvýšeným teplotám. Přesto se nyní ukazuje, že s pomocí elektrochemického postupu je někdy možné získat otisky prstů, které na ní ulpěly ještě před výstřelem.

Nábojnice bezprostředně po výstřelu je pěkně teplá, neb těsně před tím se v ní odehrál výbuch střelného prachu. Jeden by očekával, že pokud na nábojnici byly před výstřelem něčí otisky prstů, tak při těch vysokých teplotách a mechanických pohybech ve zbrani vzaly za své. Leč nyní se ukázalo, že ty otisky by mohly být zviditelněny – jak popsáno v nedávném článku v časopise Forensic Chemistry (česky Forenzní chemie nebo Soudní chemie). Zprávu zveřejnila dvojice výzkumníků C. McKeever a E. Dempsey z univerzity v irském městě Maynooth ležícím poblíž Dublinu.

Až dosud by se považovalo za spíše nemožné získat použitelné otisky prstů z nábojnice, a to právě vzhledem k těm vysokým teplotám panujícím při výstřelu, k mechanickému tření, i k během výstřelu produkovaným plynům. V důsledku toho se pachatelé dosud mohli cítit relativně bezpečně stran své identifikace s pomocí stop, co sami zanechali na povrchu nábojnice.

Nyní ale přichází možnost zbytky otisků zviditelnit nanesením tenké vrstvy vhodného polymerního materiálu do kterého se tyto zbytky otisků obtisknou, a to během relativně krátkého času v elektrochemickém zprocesování při nízkém napětí. Usazování této vrstvy má podle autorů vést k dostatečně ostrým a kontrastním vyobrazením otisků. Je pozoruhodné, že tuto novou techniku se během testů podařilo úspěšně aplikovat i na vzorky staré až šestnáct měsíců.

Už nyní se hovoří o podstatných důsledcích pro forenzní, kriminalistická šetření. Až dosud bylo možné s pomocí vypálené nábojnice přiřadit zbraň, ze které k výstřelu došlo. Nyní se ale otevírá možnost přiřadit i osobu, která zbraň nabíjela. Nová technika by mohla být i užitečná při vyšetřování požárů. Za zaznamenání též stojí, že zařízení pro toto elektrochemické procesování je v zásadě přenosné.

Tato nová technologie ovšem předpokládá své další testování a ověřování, aby mohla být převedena do standardního využívání. Nicméně se už hovoří o tom, že byl dosažen jeden (další) kriminalistický svatý grál (svatý grál je označení nečeho až dosud nedosažitelného, či pojmenování velmi vzdáleného cíle).

V našich poměrech je elektrochemie dlouhodobě rozvíjeným a proto vyspělým a úspěšným oborem, což je samozřejmě spojeno s osobou Jaroslava Heyrovského. Přes elektrochemický problém vlivu vloženého napětí na povrchové napětí rtuti (kterým se zabýval už jeden z jeho pedagogů – Bohumil Kučera) se Jaroslav Heyrovský pak v roce 1922 propracoval k objevu polarografie. O tomto dění zajímavě a zasvěceně píše Jiří Koryta ve své knize z roku 1990. Prof. Koryta byl asi poslední český polyhistor – však též působil jako vedoucí redaktor časopisu Vesmír. Mimochodem, když vrcholilo vyšetřování mých protistátních aktivit, tak jsme se jednou potkali a Prof. Koryta mi řekl: ‚Co ********* udělal je darebáctví‘. Čímž trefil hřebíček přímo na hrot. A pak mi připomenul, abych už zase něco napsal pro Vesmír o těch fullerenech. Leč ten můj vyhvězdičkovaný OUD (neboli Osobní UDavač) a jeho kamarila další studium fullerenů ve vlasti úspěšně znemožnila - a to s pověstně ‚slavným‘ pseudo-zdůvodněním: ‚Pro izolovanost!‘. Poezií nechtěného se tak stalo ve stejném měsíci, kdy byla objevena supravodivost dopovaných fullerenů. Odkaz Jiří Koryta je i autorem zajímavého pojednání o dění kolem naší Akademie věd v divokých devadesátkách. Odkaz

Ta hoření zmínka o časopise Forensic Chemistry mi připomenula, že u nás kdysi vycházel časopis, který se patrně jmenoval Kriminalistické listy – zahlédl jsem ho jednou při cestě vlakem. Ten časopis tehdy nebyl běžně v knihovnách, byl spíš jen pro služební potřebu. Ale bylo to časopisecké místo, kde se daly nalézt zajímavé kriminalistické poznatky. Dnes u nás vychází dokonce dva podobné časopisy – Kriminalistika a Kriminalistický sborník. Třeba se tam časem objeví informace o úspěšném odhalení nějakého pachatele – s pomocí otisků na jím vystřelené nábojnici.

Foto u perexu: Ilustrace podmínek panujících při výstřelu: Odkaz

This work is licensed under CC BY-NC-ND 4.0