Nepravděpodobné bizarnosti v povětří: Panel z letadla, teď i ulomený list větrné turbíny

V lednu došlo k vypadnutí dveřního panelu z letounu Boeing 737 MAX 9 během letu Alaska Airlines - naštěstí bez zranění na zemi. Ale nyní 2. května v japonské prefektuře Akita byl při odlomení listu větrné turbíny usmrcen cyklista.

Letadla od začátku roku postihla už řada podivných technických závad. Třeba výpadek dveřního panelu z trupu letounu Boeing 737 MAX 9 během letu společnost Alaska Airlines 1282 dne 5. ledna 2024. A 7. března pak při startu letounu Boeing 777-200ER společnosti United Airlines odpadla pneumatika. Nicméně ten výpadek dveřního panelu při dopadu na zem žádná zranění tam naštěstí nezpůsobil. Cestovatel Miroslav Zikmund průběh takových událostí zařazoval do kategorie: Přesný součet náhod.

V Japonsku může být větrno v každém ročním období. Od jara do podzimu je tajfunová sezóna. Letošní v NW Paciku má zatím jen jednu položku, dalších aspoň tak deset postupně dorazí. Tajfuny se definují nárazy větru o rychlosti 118 km/h a výše (v Americe se jim říká hurikány). A vedle tajfunů dochází i k tropickým bouřím (62 až 117 km/h), nebo jen k tropickým tlakovým nížím (pod 62 km/h). Tyto úkazy do Japonska typicky přicházejí z jihu. Na jaře může přijít silný vítr také ze Sibiře, ten nakonec každé jaro přinese i jemný písek z pouště Gobi, který je dobře patrný jako žlutý nálet na předmětech.

Větrné počasí bylo předpovězeno i na 2. května 2025 pro prefekturu Akita na severu ostrova Honšú – a rychlost větru v oblasti dosahovala až 83 km/h. Nárazy větru tam pak způsobily odlomení jednoho ze tří listů vrtule větrné elektrárny – a ten při dopadu usmrtil projíždějícího 81-letého cyklistu. Celková výška konstrukce této větrné elektrárny postavené v roce 2009 je 130 m, délka listu vrtule 41 m. K takovému odlomení listu vrtule došlo v dané oblasti už v prosinci 2010, to se však tehdy obešlo bez zranění. Tenkrát k nehodě měl přispět i úder blesku, a tak byla provedena výměna všech tří listů. Nyní se hovoří se o únavě materiálu. Pravidelné kontroly technického stavu se provádějí dvakrát ročně. Při posledních kontrolách provedených v listopadu a březnu žádné anomálie však nalezeny nebyly. Takže i pro případ řečeného nebohého cyklisty je možno použít floskuli Miroslava Zikmunda: Přesný součet náhod.

Daná havarovaná větrná elektrárna má výkon 2 MW. Dnešní větrné turbíny mají dosahovat výkonu až 7 MW. U turbíny s výkonem 3 MW se odhaduje, že by mohla ročně vyprodukovat 6 milionů kWh (což by mělo stačit pro zásobování 1500 průměrných evropských domácností – pravda jen za příhodných povětrnostních podmínek).

A nyní ještě k jednotkám rychlosti větru – v Pacifiku se často používá jednotka kts. Třeba tajfun začíná od větru o rychlosti 64 kts (přesněji se rozlišují nárazy a ustálený vítr). Ten symbol kts či kt neznačí kilotuny (ničivé sily TNT) nýbrž knots neboli uzly. V Pacifiku zásadně v námořním sektoru měříme na námořní míle, nm (což ovšem koinciduje s jednotkou nanometr) či NM (to pravda zase koinciduje se zkratkou pro stát New Mexico), což je ten úsek na rovníku, který se ze středu Země vidí pod úhlem jedné úhlové minuty, 1nm = 1,852 km. To si pochopitelně nemusíte pamatovat - stačí když si pamatujete obvod Země na rovníku, což je prakticky 40000 km: 40000/(360x60) = 1,852 km. Rychlost jednoho uzle značí jednu námořní míli za hodinu, takže ta mez 64 kts odpovídá těm výše uvedeným 118 km/h. Existuje i kategorie super-tajfun, definovaná např. rychlostí nad 200 km/h. A nejvyšší zaznamenaná (průměrná) rychlost v tajfunu byla cca 350 km/h. Dřív se mezi tajfuny rozlišovalo i podle jejich poloměru. Existuje též pětibodová stupnice intenzity tajfunů (či hurikánů). [Ono číslo 40000 km souvisí s cestou, jak vznikala jednotka délky metr. Ta měla být jednou desetimiliontinou zemského kvadrantu, což se pak zaneslo na onu pověstnou platin-iridiovou tyč. Pozdější měření pak ukázala, že obvod Země v této nové jednotce není přesně oněch očekávaných 40000 km, nýbrž po rovníku to činí cca 40075 km, a přes póly 40008 km.]

Existuje jeden odhad, že razantní tajfun má energeticky odpovídat jedné polovině celosvětově instalované kapacity na produkci elektřiny (a NASA má razantnější přirovnání: During its life cycle a hurricane can expend as much energy as 10,000 nuclear bombs). V Japonsku se proto pracuje na prototypech větrných turbín schopných využívat i vítr od tajfunu. Jde o kompaktnější konstrukce, což se nakonec právě může zpětně promítnout i do zvýšení provozní bezpečnosti obvyklých větrných elektráren. Pro vlastní produkci elektřiny to ale až tak důležité nebude, neb tajfuny se zatím objevují jen občas a jen někde. A pro průchod tajfunu je typické, že způsobí přerušení dodávky elektrického proudu. Doporučení při blížícím se tajfunu proto zní: Pořídit zásoby potravin a uložit je do ledničky zapnuté na maximum (neb někdy později nastane výpadek proudu). V jednom případě se k tajfunu dokonce přidružilo tornádo, které dokázalo vyvrátit i stožáry vysokého napětí. Takže u případné tajfunové větrné turbíny by také mohl nastávat základním problém vůbec s odváděním elektřiny ke spotřebě.

Foto u perexu: Charkteristický pohled na větrné turbíny Odkaz

This work is licensed under CC BY-NC-ND 4.0