Muž, který dal symbolu @ jeho hezké české jméno zavináč (co pak později zlidovělo)

Počátky emailové komunikace spadají do r. 1971. Již tehdy byl využit symbol @ pro odděleni jmen uživatele a počítače - a slouží podnes. Pro řečený symbol @ se v češtině označení zavináč začalo používat už na přelomu 60. a 70. let. Samotný symbol @ původně sloužil např. při udávání ceny za jednotku zboží, tedy podobně jako francouzské à. Symbol @ může též znamenat třeba předložku na, což se využilo v názvosloví fullerenů, přesněji metallofullerenů s atomem (popř. atomy) kovu uloženým uvnitř fullerenové sféry. Fullereny prvně popsali v roce 1985 Kroto a spol. v článku s nadpisem C60: Buckminsterfullerene, a ten buckminsterfulleren se hned začal zkracovat jen jako fulleren (to zvláštní pojmenování pro C60 se váže k americkému architektu jménem Richard Buckminster Fuller, ale o tom až třeba někdy jindy). Ten článek vyšel v časopise Nature 14.11.1985 a zhola nepravděpodobnou souhrou náhod jsem už 15.11.1985 odlétal na svou první postdoktorální stáž, jmenovitě do Japonska. Svou Ph.D. (tedy tehdy C.Sc. práci) jsem obhájil už v roce 1975, a hned jsem se začal snažit o nějakou tu zahraniční stáž. To snažení trvalo deset let, což byla jen dlouhá série zamítnutí, zákazů, zlomyslností zlosynů, atd. Ale přes ty všechny zákazy jsem už od začátku 70. let (pravda - v tehdejších pražských podmínkách) pracoval na uhlíkatých agregátech, jak ostatně ukazuje přehled pořízený zpětně v roce 1992 (Odkaz ), tabulky z toho přehledu jsou jinak třeba i zde.Odkaz Ony agregáty pak v tom roce 1985 dostaly jméno fullereny. A pro vyjasnění struktury C60 byla tehdy také připravena sloučenina lanthanu La a C60, pro tu se hned začalo používat označení La@C60 (takže ta předložka @ zde přesněji znamenala v), a dnes symbol @ slouží v nomenklatuře všech endohedrálních fullerenů.

Ty pokusy s emailen už na začátku sedmdesátých let souvisely s budováním spojení mezi počítači, dnes zvanému Internet. Internet má svůj původ ve vojenských technologiích, a jeho vývoj zastřešovala ARPA (Advanced Research Projects Agency), později známá jako DARPA (Defense ARPA). Pro koordinace sítě radarů a jaderných nosičů bylo totiž třeba vytvořit systém propojení vzdálených počítačů. Na Hlasu Ameriky jsem tehdy slyšel i o záměru umístit rakety na železniční podvozky, které by se stále pohybovaly, takže by měly nahodilé, nezaměřitelné polohy. A tato komunikační počítačová síť dostala název ARPANET. V r. 1970 bylo do sítě zapojeno už devět počítačů, v roce 1971 pak začíná email, a v roce 1974 se objevuje termín Internet, též i termín telnet. K Internetu jsem se sám dostal právě v Japonsku v tom roce 1985.

První počítač jsem začal používat v r. 1970 - byl to ruský Minsk-22, tedy počítač třetí generace, s tranzistory (po elektro-mechanických relé a pak baňkových elektronkách, a před integrovanými obvody). Ten patřil Fyzikálnímu ústavu ČSAV a sídlil v jednom sklepení na Vinohradech, jiný patřil MFF UK a byl umístěn v přízemí budovy na Malostranském náměstí. Operoval se pětistopou děrnou páskou a programoval se např. ve verzi jazyka Algol zvané Slang. Děrná páska se používala u evropských počítačů vůbec (existovala taky sedmistopá), americké používaly o dost hmotnější děrné štítky. Později jsme se přiživovali na počítači EC-1040 z NDR, který patřil Astronomickému ústavu ČSAV v Ondřejově (ten už používal děrné štítky). EC-1040 (či ES-1040) již měl integrované obvody a zhruba odpovídal počítačům IBM 360. Přiživovali jsme se i na počítači IBM 7040, který patřil Státní plánovací komisi a ta velkoryse umožňovala jeho omezené používání i lidem z vědy. Jedním z nejzkušenějších v práci s počítačem tehdy v Akademii byl pozdější docent na VŠCHT v Praze Jiří Pancíř. Jak už řečeno, s IBM počítačem se komunikovalo přes děrné štítky, a ty se připravovaly na mechanickém děrovači. Okrajové použití pro komunikaci s počítačem měl i symbol @. A pro ten Doc. J. Pancíř začal používat už někdy na přelomu šedesátek a sedmdesátek název zavináč, a my ostatní jsme to převzali (je asi možné, že tehdy se jménem zavináč pro @ v té době přišli i jiní). Ať tak či onak, byl takto v předstihu připraven terén, aby se po příchodu emailu v devadesátkách začalo u nás i pro jeho klíčový znak používat to označení zavináč.

Doc. J. Pancíř byl nadaný a produktivní výzkumník. Leč přestal na své práce připisovat jednoho činovníka (neb ten do nich opravdu ničím nepřispíval neb neovládal řemeslo daného oboru, ale holt měl vliv – a to tehdy stačilo, nakonec někdy i dnes). A navíc si dovolil veřejně kritizovat tu činovníkovu nekompetentnost. Doc. J. Pancíř v sedmdesátých a osmdesátých letech patřil v tom oboru v Praze k nejtvořivějším lidem. V normálních akademických institucích by se považovalo za nemožné zbavit se takového talentovaného člověka pro nějakou malichernost, nicotnost. Fakticky šlo tehdy o absurdní divadlo sehrané sice na začátku devadesátek – ale jakoby remake příběhu z Kunderova Žertu.Odkaz Zase se jednalo o nesmyslné, účelové udání- a to se překlopilo až do trestního stíhání. Byla to sice očividná umělá pokroucenina (ne nepodobná pokroucenému tělu zavináče @), přesto ten nesmysl schválila Vědecká rada toho ústavu jednomyslně. Někteří tak jednali ze strachu, někteří z vypočítavosti. Ale asi téměř nikdo kvůli neinformovanosti - prakticky všem by mělo být tehdy jasné, že za tím divadlem je fakticky snaha jednoho tehdejšího VIPa zakrývat svá vlastní odborná a lidská pochybení. Snaha zbavovat se svědků těch pochybení, a jejich vyhazovy vyvolávat strach, aby se už nikdo neodvážil o těch podivnostech hovořit. Zdánlivě se tehdy ale na konci toho temného akademického tunelu objevilo zelené světlo - možnost se habilitovat a pokračovat s vědeckou prací na pražské VŠCHT. Bohužel, ten VIP potřeboval udržovat strach, a proto se rozhodl to zelené světlo zase co nejrychleji zhasnout. Tak dlouho unavoval různé lidi z VŠCHT, až v roce 1993 dosáhl svého – to zelené světlo takto zlomyslně zhasnul natrvalo. Od toho roku 1993 Doc. J. Pancíř již nikdy nemohl pokračovat se svou vědeckou prací.Odkaz Zdánlivě pořád byla ještě možnost pokračovat s vědou v cizině, než se poměry v Praze vrátí k normálu. Leč ten VIP nelenil, a v předstihu šířil do světa vhodné mlhavé dezinformace. Někdy v devadesátkách jsem se potkal s Američanem Prof. R. Parrem. Ten měl s Doc. Pancířem odborný překryv, a tak jsem se pokusil pro něj iniciovat stáž v Americe. Jenže tehdy mi Prof. R. Parr řekl, že ten VIP ho už stihl seznámit se svou verzí (samozřejmě distortovanou – tedy pokroucenou jako je pokroucený zavináč @), a tím mu takříkajíc svázal ruce. Prof. R. Parrovi jsem na vysvětlenou zmínil některé další podivné historky z naší Akademie. Ten pochopil situaci a řekl: You are survivors as we say in America.

Byla to samozřejmě pozoruhodně vytrvalá mstivost. Ale bylo v tom víc – Doc. J. Pancíř měl trvale sloužit jako odstrašující příklad pro všechny, kteří by také chtěli kritizovat praktiky a poměry v Akademii – právě proto se už nikdy nesměl vrátit k vědecké práci. A taky se tím odstraňoval nehodný svědek těch neetických praktik. Tato vícenásobná-motivace byla třeba pro mně dobře čitelná. Shodou okolností jsem totiž sám měl s Doc. J. Pancířem společného Osobního UDavače (neboli OUDa). Během stáže v Japonsku jsem v dopise popsal tamní pracovní možnosti, a i takto porovnával:

Tento dopis v roce 1988 udal moci ten OUD můj (a později v roce 1991 OUD i pro Doc. J. Panciře). Zase za tím byl ten faktor, že jsem opravil dost trivialní nesmysly v jedné OUDově „objevné koncepci“, a taky jsem přestal OUDa připisovat na publikace. První fáze vyšetřování ještě probíhala jen v rovině hanlivého vyjadřování se o materiálním zabezpečení ústavu, což ovšem i tak zajišťovalo vyhazov na hodinu:

Věc se však auto-akcelerovala, takže postupně se přidalo i obvinění z vyzrazení utajovaných informací (t.j., ty děrné štítky), úmyslu emigrovat, ba i ohrožení obranyschopnosti, za což mohl být i provaz.Odkaz Kauzu mimochodem popsal i ex-předseda ČSAV Josef Říman ve svých Pamětech vydaných v roce 2017 (který také v osmdesátkách nakonec zabránil mému vyhazovu z práce, atd.).Odkaz

Ano, na některých našich institucích vyššího vzdělávání dodnes občas panují zvláštní poměry. Letos to veřejnost mohla sledovat při dění na rektorátu UK, nověji na ČVUT, před tím třeba v Brně na MendelU. Společného jmenovatele toho neblahého dění popsal Doc. Jaroslav Kuba výstižně jako všudypřítomný klientelismus a nepotismus. Odkaz A podivné poměry jsou ovšem i na jiných institucích, a tak se i tam problémy „řeší“ podle toho principu, že se nechávají vysedět a vymlčet. Odkaz Bohužel, takto vytrvale postupovala Akademie i v případě Doc. J. Pancíře (ale i v jiných).

P.S.: Po vyjití mne upozornili ještě na další souvisící linky:Odkaz Odkaz . A v Akademii došlo i k celé řadě dalších nesmyslných perzekucí, třeba: Odkaz .

[hniloba@AVCR neboli Akademická špína v krystalicky čisté formě: Část LXI.; LX. díl seriálu: Odkaz ; LXII. díl seriálu: Odkaz]

Foto u perexu: Zavináč @ (v nadživotní velikosti).Odkaz

This work is licensed under CC BY-NC-ND 4.0