I v naší vědě je zase o něco bezpečněji - někdy se už věci nezametají nýbrž vyjasňují

I v naší vědě je zase o něco bezpečněji - někdy se už věci nezametají nýbrž vyjasňují. Jednim z příznivých signálů byla třeba kauza na jednom ze společenskovědních ústavů v r. 2023, nebo nedávno poslední volba vedení Akademie.

I v naší vědě opět začíná být bezpečněji - někdy se už věci nezametají nýbrž vyjasňují. Jedním z příznivých signálů byla třeba kauza na jednom ze společenskovědních ústavů v r. 2023. Tam se o nepravostech vědělo aspoň 15 let, leč nikdy nikdo nehnul ani prstem – neb tak to v Akademii prostě bylo nastaveno už roky. Ty nepravosti jsou popsány třeba zde: Odkaz. Prostě - dva despotové z akademické kasty Nedotknutelných, jeden tam dělal ředitele od roku 2017, a ten druhý mu od toho roku 2017 dělal zástupce. Šlo o specifické vydírání univerzitních studentek. Léta tutlaný problém byl zprůchodněn až zásluhou ombudsmanky UK. Vedení Akademie tehdy oznámilo, „že má konkrétní představu o uceleném systému včetně vzniku orgánu, na který se budou moci obracet všichni ti, kteří budou mít pocit, že byli vystaveni jakékoliv formě obtěžování, zneužívání moci či ponižujícímu a lidskou důstojnost znevažujícímu jednání.“ Jenže žádný takový orgán tam nezačal fungovat dodnes, ač by ho opravdu zapotřebí bylo – a to dokonce už od těch divokých devadesátek. Odkaz

Třeba před časem jedna solidní vědecká pracovnice na jednom akademickém ústavě odhalila tamní jasný výzkumný podvod. Načež za tu svou jistě oceněníhodnou poctivost, kterou ji ostatně ukládají pravidla etiky vědecké práce, byla z ústavu odejita. I obrátila se na vedení Akademie o pomoc. To však ANI NEHLO PRSTEM, a jen se ji cynicky vysmálo, ať si nehraje na hrdinku či dokonce na Husa, a tím se zprostředkovaně koneckonců i vysmálo „naivní“ poctivé vědecké práci vůbec: Odkaz Odkaz Je jasné, že takto se dlouhodobě zmrazila i ochota na vědecké podvody u nás jakkoliv upozorňovat.

Podobně v Akademii nikdo nikdy ANI NEHNUL PRSTEM, když se objevil problém se zmizelou čtvrtkou miliardy a podivnosti kolem ní:
Odkaz
Prostě, zameteno pod koberec. Akademie sice má různé orgány, které by se měly obírat různým zneužíváním úřední moci, leč ty Vám ani neodpoví. Nebo, když si dovolíte takovou opovážlivost jako urgenci, tak vám sdělí:

Takže vás dál budou už jen blokovat čistě jako spam. Připomíná to vtip ze sedmdesátek: Není pravda, že u nás nemáme svobodu projevu - akorát nemáme svobodu po projevu. Podobně není pravda, že Akademie nemá orgány na boj se zneužíváním moci - akorát ty orgány záměrně nefungují. To hoření ignorování velmi legitimního podnětu pochází od akademické Komise pro etiku vědecké práce. Kdyby se ve vědecké civilizaci nějaký bafuňář cynicky vysmál (“Nehrajte si na Husa ...“) někomu, kdo poctivě upozornil na vědecký podvod (jako se to jaksi samozřejmě stalo na Akademii), tak by musel okamžitě skončit -- ten bafuňář. V Akademii je naopak odejit(-a) whistlewer(-ka). Jiným příkladem toho akademického vytěsňování whistleblowerů je tento příběh talentovaného, leč také kritického výzkumníka:Odkaz Odkaz . A není od věci odcitovat i tuto souvisící charakteristku poměrů: „Jak se i slušní lidé davově zachovají jako zbabělci když jim jde o kariéru“ Odkaz. Nebo třeba ten příběh č. 185 ( 2022-01-17) zde (“..... Psal jsem i na tzv. etickou komisi AVČR, žádná reakce .....“): Odkaz . Prostě – už jen pro pouhou poctivost, solidnost se tam jaksi můžete nehodit: Odkaz.

K perzekucím poctivých whistleblowerů docházelo ovšem i jinde, např. na univerzitě v Olomouci:
Odkaz
Odkaz

A samozřejmě na některých institucích třeba taky dochází i k podivným finančním tokům, např. zde: Odkaz .

Ta etická hniloba, která dnes prolézá útrobami českých akademických institucí, má základ v divokých devadesátkách. Tehdy platilo, že nová akademická vrchnost jsou určitě ideální bohové, neb přece povstali z demokratických voleb. Tak to musela být dokonalost sama, kritika byla nemyslitelná, nebyly pro ni ani žádné kanály. Leč někteří z těch bohů měli za sebou podivné kousky, které se do nové doby velmi nehodily, a tak je různě zatušovávali. Nejlepší obrana je ovšem útok, jak říkával Otto von Bismarck, tedy preventivní odstranění nežádoucích svědků, neb jak měl říkávat Josif Vissarionovič: Není člověk, není problém. A ono to tehdy tak krásně a spolehlivě fungovávalo na Akademii, a odtud se to šířilo naší akademickou krajinou. Verba docent, exempla trahunt (slova učí, příklady táhnou). A tak jsme u mého OUDa neboli Osobního UDavače, jak popsáno třeba v knižním sborníku z roku 2012: Odkaz . Tato kauza se nakonec ale vyvinula tak, že posléze tehdejší předseda ČSAV akademik Josef Říman odmítl podpořit můj vyhazov z Akademie. Kdyby nebylo tohoto zásahu akademika Římana, asi by se můj osud mohl vyvíjet jinak ... :
Odkaz. Jenže pak po roce 1989 bylo z Akademie pro tutlání těch podivných kousků pod umělými záminkami odejito 10+ produktivních výzkumníků. Mizeli tak jak nehodící se svědci, tak se tam i vyvolávala a udržovala atmosféra strachu.

Leč nyní se přesuňme na konec loňského roku, kdy se konala volba předsedy Akademie na další čtyři roky. Přihlásilo se několik kandidátů, ale dost těsně před volbou dva z nich odstoupili. Jeden kvůli ne moc výraznému výzkumnému profilu. U druhého ale žádné důvody původně uvedeny nebyly (ač do svého odstoupení byl považován za favorita volby). Šlo totiž o jistou obdobu těch podivností, co se provalily na výše zmíněném společenskovědním ústavu v r. 2023, tentokrát ale šlo o podivnosti na jednom ústavu přírodovědném. A tak teprve letos byly zveřejněny příslušné (drsné) informace – a to v rozhovoru s ředitelem jednoho příbuzného přirodovědného ústavu (Odkaz). Tento ředitel je jedním ze dvou zásadových akademických činovníků, kteří se podstatně zasloužili, aby věc nemohla být zametana pod koberec (a aby následně nebylo také zameteno s těmi poctivými vědeckými pracovníky, kteří si dovolili na ty nepravosti upozornit). Tím druhým poctivcem byl nově instalovaný ředitel onoho přírodovědného ústavu, kde se nepravosti mnoho let odehrávaly (leč nic se tam s nimi do té doby nečinilo). Oba se tak příkladně zasloužili o zlepšování našich akademických poměrů (i když ne všichni hodnostáři to jejich úsilí nutně podporovali). Už tím, že pomohli zveřejnění těch zatuchlých despotických poměrů, fakticky do budoucna přispěli k snížení výskytu takových akademických podivností. Jde tedy o už druhý případ (po onom společenskovědním ústavu z roku 2023), kdy se zdařilo (na rozdíl od standardní akademické praxe), že nedošlo k zametení kauzy a i těch, kdo se odvážili na věci upozornit. OK – to je jistě příznivý vývoj. Pokud by se ten despota naopak předsedou Akademie stal, stihl by pravděpodobně za sebou zanechat možná i další škody. Šlo tedy tentokrát o úspěšný zásah za pět minut dvanáct (na rozdíl od podobně oprávněných leč neúspěšných pokusů v obdodobné situaci na začátku devadesátek Odkaz Odkaz Odkaz). Nyní ale je ještě třeba, aby KONEČNĚ už vznikl funkční úřad akademického ochránce práv (jako ho mají třeba na UK, který naopak svým zásahem rázně ukončil to mnohaleté dění na onom jednom společenskovědním ústavě – viz. výše), tedy aby vznikl a byl osazen čestnými a schopnými charaktery. Pak by se jednalo o nepochybný posun od divokých devadesátek směrem k poměrům ve vyspělém vědeckém světě. O což nakonec usilovala Česká společnost nauk už v 18. století (od r. 1790 jako Královská česká společnost nauk). IMHO – a ve vší skromnosti o to usiloval i tento blog k tomu účelu vzniklý před 8 lety dne 8.8.2017 (ano, 8 je na Dálném východě šťastné číslo).

[hniloba@AVCR neboli Akademická špína v krystalicky čisté formě: Část LXII.; LXI. díl seriálu: Odkaz Část LXIII. díl: Odkaz ]

Foto u perexu: Pečeť České společnosti nauk (Societas Scientiarum Bohemica Praga) z roku 1784, společnost je označitelná za předchůdkyni dnešní Akademie věd (Odkaz).

This work is licensed under CC BY-NC-ND 4.0