A proč není Nobelova cena i za matematiku?

Otázka, proč Alfred Nobel nezřídil i cenu za matematiku (když existuje tato cena za fyziku, chemii, fyziologii a lékařství, a také za literaturu, a za mír), se objevuje celkem často, a pro její vyjasnění existuje několik výkladů.

Otázka, proč Alfred Nobel nezřídil cenu i za matematiku (když existuje tato cena za fyziku, chemii, fyziologii a lékařství, a také za literaturu, a za mír), se objevuje celkem často, a pro její vyjasnění existuje několik výkladů. Alfred Nobel zamýšlel své ceny nejen jako uznání za dosud dosažené výsledky, ale také jako i podporu pro laureáty při pokračování v jejich aktivitách. Zatímco ale v přírodních vědách vyžadují výzkumy zpravidla značné prostředky pro realizaci experimentů, v samotné matematice není tento aspekt výrazný. Nadto se též výsledky dosažené v matematice nejeví až tak bezprostředně praktické, okamžitě užitečné pro lidstvo. A Alfred Nobel ve své závěti hovoří o vynálezech či objevech už přinášejících lidstvu velký praktický užitek.

Svého času jsem se setkal s ještě jiným, a to dosti odlišným vysvětlením - shodou okolností jsem je vyslechl od jednoho člena Nobelovského výboru pro fyziku: Podle skandinávské ústní tradice tím důvodem, proč nevznikla Nobelova cena za matematiku, byla jistá dáma, která měla před Alfredem Nobelem dát přednost švédskému matematikovi se jménem Magnus Gustaf (Gösta) Mittag-Leffler.

Magnus Gustaf Mittag-Leffler působil od roku 1881 jako profesor matematiky ve Stockholmu. Podstatně se též zasloužil o založení významného matematického časopisu Acta Mathematica, a též i o podporu rozvoje matematiky ze strany královského dvora (včetně finanční podpory zmíněného časopisu). A také usiloval o podporu pro svou univerzitu, a to i od Alfreda Nobela, v čemž ale nakonec neuspěl.

Přiběh s Mittag-Lefflerem bývá i zpochybňován – pro prvek lidské malichernosti v něm obsažený. Leč - jak už řečeno – vyslechl jsem jej v přesvědčivém podání přímo od člena Nobelovského výboru pro fyziku. Ale i kdyby tohoto příběhu nebylo, už zmiňované praktické (a současně filantropické) založení Nobela, vynálezce dynamitu (za překvapivého, nečekaného použití porézní látky – křemeliny), by samo tak jak tak postačovalo pro vysvětlení situace stran té nevzniklé ceny i za matematiku. [Leč asi jen těžko by s takovýmto vyústěním mohl souhlasit třeba Immanuel Kant –- známý svým vyzdvižením právě matematiky: ‚V každé jednotlivé nauce o přírodě lze najít jen tolik skutečné vědy, kolik je v ní matematiky‘.]

I když tedy nedošlo na zřízení Nobelovy ceny za matematiku, existuje jiné významné ocenění za výsledky v matematice dosažené, totiž Fieldsova medaile, která má prestiž srovnatelnou s Nobelovými cenami. Kanadský matematik John Charles Fields (1863-1932) předložil v r. 1932 Mezinárodnímu kongresu matematiků v Zurichu ideu udělovat medaili oceňující zvláště závažné výsledky. Jinak ve své vlastní výzkumné práci se Fields věnoval algebraickým funkcím. Řečená medaile, dnes známá jako Fieldsova medaile, je vždy udělována na Mezinárodním kongresu matematiků, konaném každé čtyři roky. Uděleny jsou vždy alespoň dvě medaile, a nejvýše čtyři medaile, a to matematikům mladším čtyřiceti let.

Vedle toho existuje i Abelova cena udělovaná norským králem. Ta je pojmenována po norském matematikovi Nielsu Henriku Abelovi (žijícím jen krátce, zemřel na tuberkulozu: 1802–1829), ten se kupř. zabýval řešením algebraických rovnic. Je po něm pojmenována celá řada matematických výsledků a pojmů, např. Abelova či abelovská (komutativní) grupa.

První Nobelovy ceny byly uděleny za rok 1901, a od té doby, až na nečetné výjimky, byly udělovány každoročně v pěti oborech. V roce 1969 byla prvně udělena i v šestém oboru – totiž cena za ekonomii. Tato cena nebyla formulována v Nobelově závěti, nýbrž byla vytvořena až Švédskou bankou na počest Alfreda Nobela, a je jí také dotována (ve stejně výši, jako těch originálních pět Nobelových cen - každá z těchto cen se pohybuje kolem jednoho miliónu US dolarů). Přesný název ceny za ekonomii je ‚Cena Švédské banky za ekonomické vědy na paměť Alfreda Nobela‘. Lze též argumentovat, že potenciální okruh badatelů, kteří jí mohou být odměněni, je o dost menší, než soubor, z kterého se vybírá na Nobelovu cenu třeba za fyziku či za chemii. Tato cena za ekonomii je však dnes někdy udělována i za práce matematické povahy, aplikované ovšem na ekonomické problémy, takže jakási možnost i pro ocenění některých matematiků byla takto, byť se zpožděním, vytvořena.

Za zmínku též stojí, že Alfred Nobel sám nikdy nevstoupil do manželství. Měl však dloholetou přítelkyni Sofii Hess(-vou). Před časem byla jejich korespondence vydána knižně (pod názvem ‚A Nobel affair: The correspondence between Alfred Nobel and Sofie Hess‘).

Z našeho českého pohledu je zajímavé, že v roce 1905 se (jako první žena) laureátkou Nobelovy ceny za mír stala Bertha von Suttner(-ová), narozená v Praze v roce 1843 jako hraběnka Kinská. Ta krátce pracovala jako tajemnice u Alfreda Nobela v Paříži. Poté s ním byla v trvalém kontaktu, a to přispívalo i k širší známosti jejích mírových aktivit, za které pak získala Nobelovu cenu míru v tom roce 1905. Bertha pobývala v Gruzii v době rusko-turecké váky. Zde bezprostředně poznala utrpení, které války přinášejí, a začala se pak trvale angažovat v protiválečných aktivitách. Ale poznamenejme pro úplnost, že též existují příběhy českých nadějí na Nobelovu cenu, které se avšak nikdy nenaplnily – ať už z časových, či jiných, důvodů. Dosti reálnou naději na Nobelovu cenu, ať už za fyziologii a lékařství nebo za chemii, měl Antonín Holý. Někdy se sice zmiňuje, že Nobelova cena nemůže být udělena jen za patenty, ale on své objevné výsledky nejen patentoval, ale současně též i zveřejňoval časopisecky (což je dnes v základním výzkumu dosti běžná praxe). A podobně u Nobelovy ceny za literaturu se taktéž - jinak reálné – české šance nakonec podobně nestihly naplnit, a to jak v případě Karla Čapka tak Milana Kundery. (A náš nejpřekládanější spisovatel Jaroslav Hašek zemřel dříve, než jeho dílo bylo v zahraničí vůbec aspoň nějak rozeznáno – i když dnes jsou ‚Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války‘ přeloženy do cca 60 jazyků).

Ilustrace u perexu: Fieldsova medaile (Odkaz)

This work is licensed under CC BY-NC-ND 4.0