O smyslu HDP

„V zemích, které jsou již dlouho bohaté, mají příslušníci nižších vrstev často velmi pěkné a nepoškozené domy a zařízení domů, ač ony domy nebyly jistě stavěny pro ně a ani toto zařízení nebylo pro ně zhotoveno.“  Adam Smith, 1776  

Podle ČSÚ klesl v prvním čtvrtletí hrubý domácí produkt meziročně (tedy ve srovnání s prvním čtvrtletím roku 2019) o 2,2 %. Člověk nemusí být jasnovidec, aby mu bylo jasné, že v dalším čtvrtletí bude propad HDP daleko vyšší vzhledem k tomu, že omezení ekonomiky fungují cca od půlky března. To, jak se bude HDP vyvíjet v budoucnu, je otázkou zhruba tří okolností. První – jak dlouho budou omezení trvat, nyní jsme v situaci, že od nich pozvolna ustupujeme. Dále je otázkou, jaké dopady zanechá krize v našem podnikatelském prostředí, zejména v nejvíce postižených oblastech,  jak bude oslabena koupěschopnost obyvatel (jak to krásně vystihl Jean Baptiste Say – nabídka si vytváří svou poptávku) a potom, což je také důležitá věc, jaké bude očekávání lidí. No a třetí problém – budou značně zpřetrhány obchodní vazby v Evropě i ve světě a je otázka, jak se budou obnovovat. To může mít dalekosáhlé dopady.

Každopádně při propadu HDP si vždy uvědomíme, jaký je to důležitý ukazatel. Ani tak z krátkodobého hlediska, byť i v krátkém období může propad ekonomiky napáchat v jejích různých částech (teď například v pohostinství nebo v cestovním ruchu) velké škody. Důležité je hledisko dlouhodobé (hezky je to popsáno zde). Dlouhou dobu platilo, že bohatství, které lidstvo má k dispozici, je konstantní. Změnila to až průmyslová revoluce, která ukázala, že základním zdrojem růstu jsou inovace. Devatenácté století jich bylo plné (i bez nejrůznějších podpůrných fondů Evropské unie) a HDP raketově rostl. To má mnoho důsledků na kvalitu života v mnoha aspektech. Jednou z nich je například příjmová nerovnost – rostoucí HDP vytváří tzv. střední třídu. Zároveň vylepšuje život v mnoha oblastech včetně životního prostředí. Jestli se teď někdo raduje a myslí si, že díky poklesu HDP se naše příroda ozdraví, hrubě se plete. Chudší lidé si nové inovativní a zároveň dražší výrobky, které přírodu tolik nezatěžují, kupovat nebudou. Hezky to dokládá například průměrný věk osobních aut v různých zemích Evropy.

HDP není jednoznačný ukazatel a má spoustu různých nedostatků. Jeden z nich lze hezky ukázat na rouškách. Když bychom si je všichni nakoupili od české firmy, náš HDP díky tomu vzroste. Když si je ušijeme doma ze starých látek, efekt bude stejný, ale v HDP se to neprojeví. A když si je dovezeme ze zahraničí, HDP dokonce klesne. Ve všech případech mají lidé roušky, účel je naplněn, ale dopad do HDP je vždycky odlišný. (V této souvislosti často přemýšlím nad tím, kolik HDP byly domácnosti schopny vytvořit za socialismu, když spousta statků a služeb nebyla na trhu dostupná).  Ale přes všechny nepřesnosti, které v sobě má, lepší ukazatel prostě k dispozici není. A naše potřeba růstu (v našem případě ekonomického) je naprosto přirozená (koneckonců krásně je to vidět v pohádkách).  

A nelze ani souhlasit s častým mudrováním o tom, že růst vlastně ani nepotřebujeme, resp. nejrůznějšími snahami o jeho nahrazení něčím jiným. Asi nejznámějším je hrubé národní štěstí, o jehož rozporuplnosti velmi hezky hovoří tento článek. To všechno jsou způsoby nikoli jak zpřesňovat a vylepšovat měření prosperity a ekonomické výkonnosti jednotlivých zemí, ale spíše jak více manipulovat jejími obyvateli. A byla by velká chyba si něco takového nechat vnutit.