Cesta do hlubin pirátské duše

Velmi trefný vtip říká, že Pirátská strana v podstatě vůbec nepotřebuje program. Má ho totiž ve svém  názvu.

Piráti se navenek tváří velmi liberálně a svobodomyslně. Trošku to pokazila Olga Richterová svým freudovským přeřeknutím po tragické smrti Petra Kellnera, ze kterého až bolševická nenávist k majetným lidem přímo čišela. Ale budiž.

Stojí ale za to nakouknout do spodních proudů jejich uvažování. Jeden z nich se zabývá tématem tzv. nepodmíněného základního příjmu (NZP). Jsou na něj zaměřeny tyto dva texty: zde a zde. První řeší více praktické otázky zavedení NZP a zejména tu zásadní – kde na to vzít. Z nových daní, které by Piráti zavedli, jde hlava kolem. Piráti k tomu, aby NZP každého člověka dosáhl 7000 Kč měsíčně, musí z ekonomiky ročně vytáhnout necelý bilión korun. Zůstává pak samozřejmě otázkou, jak dlouho by jim taková ekonomika fungovala a tato jejich idea tak mohla fungovat. Zvláště šťavnatý je návrh zvýšení daně z nemovitosti, jak autoři píší, cituji:  „… takže při zvýšení efektivním zdanění nemovitostí na 1 % lze získat 200-800 miliard korun ročně.“ V podstatě to znamená, že každý majitel nemovitosti zaplatí ročně státu částku v řádu desítek tisíc korun. Zavedením takové daně (dobře počítejte, pokud by to bylo 800 mld. ročně, je to na jednoho obyvatele včetně kojenců 80 000 Kč za rok!!!), ale i těch ostatních,  samozřejmě za chvilku nebude ekonomika schopná generovat požadované finance. Přispěje k tomu i vytvoření naprosto demotivujícího prostředí, ve kterém vynikat a tedy bohatnout se prostě nevyplácí.

Druhý článek je možná ještě zajímavější. Promítá se do něj myšlenka všech neomarxistů zrušit ukazatel HDP. Ten má samozřejmě své chyby, ale pořád je to ta nejlépe kvantifikovatelná veličina, které něco jednoznačného říká o ekonomické výkonnosti jednotlivých zemí. Autorka by ráda k HDP přidala problém kvalitního života a doplnila jej o tyto položky: „míra volného času, míra zapojení občanek a občanů do rozhodování na komunální i státní úrovni, míra vzniklého odpadu a způsob nakládání s ním, míra genderově podmíněného násilí ve společnosti či například spotřeba tlumících látek a léků“ . Proboha – kdo to bude posuzovat? Kdo to bude měřit? Ty správné a ideově dobře nasměrované komise pirátů a pirátek, resp. soudruhů a soudružek? A vycházet to bude vždy tak, aby to bylo v zájmu strany a vlády?

V závěru autorka rozebírá tezi, zda lidé, pokud budou dostávat NZP, budou mít ještě motivaci pracovat (a tedy platit daně)? Těžko říct, asi by se to lišilo u každého člověka, ale rozhodně bude lepší, když takový experiment nebudeme podstupovat.

Dále se zde píše: „Společnost postavená na ekonomice růstu přímo souvisí s konzumem. Rosteme tím, že máme možnost více konzumovat. Pokud nám však mají přinést naplnění konzumní statky, které se vyznačují tím, že je spotřebujeme, automaticky jejich spotřeba vytváří potřebu nového uspokojení prázdného místa, které po nich zůstane.“ Opravdu má Petra Mračková takovou drzost, aby takto paušálně všechny hodnotila? Opravdu (a pokolikáté už v historii) chceme měnit člověka? Můžu si o tom, jak lidé tráví svůj čas, co nakupují a co spotřebovávají, myslet, co chci. Ale základní a nezpochybnitelnou premisou je, že pokud nechám všechny svobodně konat (a nakupovat, trávit volný čas, resp. konzumovat), přinese to mnohonásobně větší užitek, než když mi spotřebu bude diktovat mladá soudružka z pirátské strany. Jednou ze základních tezí ekonomické teorie je, že člověk se chová racionálně. To neznamená, že nedělá chyby nebo že nemůže být někým napálen. To jen znamená, že každé své rozhodnutí činí s cílem zlepšit svoji situaci. Kdykoli ve společnosti zvítězil opačný přístup, tedy snaha o polepšování člověka, logicky to dopadlo špatně.

A na úplný závěr už jen poslední věta z článku: „Je proto na čase restartovat systém a postoupit na další úroveň, obzvláště přijmeme-li premisu, že úkolem státu je vytvořit pro všechny své občany a občanky podmínky, v nichž by mohli důstojně a zdravě žít.“ Těžko říct, kde Petra Mračková tuto premisu získala. Úlohou státu je zejména zajistit občanům veřejné statky a rovné podmínky k tomu, aby se mohli dle svých dispozicí svobodně rozvíjet. Samozřejmě s tím, že někdo bude úspěšnější a bohatší. To ale zjevně Pirátské straně nejvíc leží v žaludku!