Rozpolcenost

Pozvali si mě soudruzi na schůzi, kde přijímali a nabírali nové členy. Měl jsem velký strach, přemýšlel jsem, na co se mám vymluvit tentokrát. Že se musím starat o rybičky, to mi posledně prošlo jen tak tak ...

Sáhnul jsem do kapsy v rozrušení,

záchrannou fotku jsem vytáhl v okamžení:

„Nemohu vstoupit, nejsem hoden té důvěry,

takto rozpolcen jsem i uvnitř!“

Soudruzi nevěřícně hleděli,

pak souhlasně pokyvovali.

„Ano, takové soudruhy tady

doopravdy nepotřebujeme“.

„Běžte domů“, drtíce mezi zuby.

S ulehčením jsem uléhal,

že mám zase pokoj,

alespoň na chvíli.

Plastika z parku Javorka v České Třebové (autorská fotografie)