Megazpoždění vlaku mi zhatilo další trasu Stezky Českem

Už třetím rokem chodím Stezku Českem. Prochozenou mám celou východní část, cca 1200 kilometrů. Od Krkonoš k Šumavě, kam se nyní chystám. Letos jsem toho moc nenachodil, a tak jsem se těšil, jak vyrazím.

Konečně mi vyšel volný víkend. Rád cestuji vlakem, kde si na zpáteční cestě vždy po náročné trase odpočinu. Našel jsem si tedy vhodný spoj a šel brzy spát.

V sobotu, v půl páté ráno, jsem křepce vstal a metelil si to na vlakové nádraží. V pohodě jsem dojel do Tábora, kde mne na vlakovém nádraží přivítal Bratr Žižka.

Zhruba půl hodiny nato měl přijet vídeňský rychlík, jímž bych se dopravil na zastávku Rybník nedaleko hranic s Rakouskem. Jenže už v tu chvíli svítila na infotabuli zpráva, že má vlak půl hodiny zpoždění.

No nic. V bufetu jsem si dal druhou snídani, kafíčko a těšil se na ušlapané kilometry, které mne čekaly. Mezitím jsem stále sledoval informační panel. Bohužel, minuty zpoždění stále naskakovaly.

Když avízované zpoždění dosáhlo více než hodiny, šel jsem se projít, aby mi nezdřevěněly nohy. V Táboře to moc neznám, tak jsem vyrazil po hlavní třídě k Jordánu a zpět. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že zpoždění je už více než dvě hodiny!

Zašel jsem tedy k informačnímu okénku. Zde jsem se dozvěděl, že vlak, na který mám předem on-line zaplacenou jízdenku a stále na něj marně čekám, ještě nevyjel z Prahy. Prý nějaké technické problémy na trati. Vzhledem k tomu, že cesta z Prahy do Tábora (za normálních okolností) trvá cca hodinu, pro mne už to v součtu znamenaly hodiny tři. Záměr projít si další trasu Stezky Českem byl tím okamžikem zhacen.

Můžete namítnout, že jsem mohl jet jiným spojem. Nemohl. A to z několika důvodů. Na zastávce Rybník jiný přímý vlak nestaví. Musel bych zkombinovat spoje do Českých Budějovic a couráky, ale to by značně posunulo časový počátek trasy. Čímž bych nejen neušel plánovaný počet kilometrů, ale zkomplikoval by se mi i návratový plán.

Takže jsem si našel spoj domů a místo šlapání šumavským hvozdy se spořádaně vrátil.

Na rozloučenou jsem se ještě pokochal dalším propagačním plakátkem Českých drah. Až mi vyjde čas na další pokus o zdolání stezkové trasy, pojedu do cílové stanice raději autem. Myslím, že komfort budu mít o poznání lepší.