Být či nebýt , ptal se Hamlet kralevic dánský...

a podobnou otázku mám i já , mám či nemám dát básničku kolegyni v práci ....předem děkuji za názor....

Již tomu je několikátý měsíc co se o tebe snažím
kdy každý den v práci na tebe zamilovaně hledím
někdy ten pohled vracíš kdy láskyplně se díváš
jindy zase jak studený kámen na aljaščce býváš

tak tomu je pokaždé když stejnou směnu máme
a já kladu si otázku proč každý jinde pracujeme
vždyt nechci přec tak moc když hladit chci tebe
přesto nemohu zbavit se dojmu co chutná trpce

poté co zadívám se dlouze do těch modrých očí
tvůj pohled najednou jiným směrem se stáčí 
když najdu chvilku abych se za tebou zastavil
ty rychle dáš mě najevo abych stínem nevadil

takhle by se dalo pokračovat hodně moc dlouho
však nebudu se trápit i když na duši je smutno
kdy chtělo by se ústům křičet zůstan tady lucko
jak odcházíš a šero změnilo se pomalu v temno

stejně tak změnila se má písmena tobě psaná
nejspíše je ovlivnila ta mrška jménem nálada
však konec dobrý všechno dobré tak se praví
a kdoví možná že časem vše se opět změní

to budu moci zašeptat do ouška jak jsem rád
že již netřeba se budoucnosti musím obávat
co budu moci držet hebké tělo ve své náruči
to mé srdce chce se zbavit té kovové obruči