No jó, jedináček se všemi babičkami a dědečky. Nás bylo doma jako malých psů a všichni prarodiče vymřeli ještě před mým narozením, takže jsem ani jednoho z nich nepoznal. 

Ale jinak pěkně napsáno. 

Jsem stejný ročník jako autor.Vzpomínky jsou vesměs stejné, akorát jsem nezažil to, že se ve škole nesmělo říkat co jsem slyšel o politice doma.Bydlel jsem v menším městečku, oba rodiče chodili do fabriky,otec byl u hasičů a králíkářů, takže se politikařilo všude a každý věděl kdo má jaké politické názory.Nehledě na to, že několik učitelů byli otcovi spolužáci a to politiku probírali kdykoliv se sešli.

Dnešní děti si nedokáží představit být bez mobilu, my jsme ze školy přišli domů pokud rodiče pro nás neměli nějakou práci, tak jsme vyběhli ven a až do soumraku (popř.stanovení hodin) jsme běhali venku.Hodiny jsme měli jedině na kostele a podle nich se chodilo domů.

Venku jsme si hráli na partyzány,když do kin přišel Vinnetou, tak na indiány,šipky, školku s míčem, jeden čas jsme bláznili s vybíjenou (parta hořeních proti partě doleních z vesnice..a byli tam děti všech věkových kategorií, kdo uměl házet s míčem) a jak jinak i fotbal se hrál, hoření proti dolením.

Zkrátka rodiče měli probém nás dostat domů.Největší trest byl dostat zaracha (domácí vězení), když venku bylo pěkně a člověk věděl co bude parta dělat a co se chystá dělat.

nádherné ... to se s dnešním humusem nedá srovnat

Nádherné? Jen pokud vaši rodiče byli komouši nebo se rychle naučili držet hubu a krok... Jen pokud  zavřete oči před tím, kolik tisíc dětí žilo úplně jiným životem...bez táty a někdy i mámy, co byli zavření v komunistickém koncentráku (pokud je rovnou nezavraždili), v zimě a hladu v jedné cimře 5 lidí, když je komouši nuceně vystěhovali z jejich statku a určili jim právě tuhle jednu místnost bez vody a 100 km daleko od jejich domova, kam se nesměli vrátit... děti, které nešikanovali spolužáci, ale učitlé, když je postavili na stupínek a ukazovali ostatním, že tohle je potomek zrádce...to bylo totiž také dětsví v 50. letech a týkalo se daleko víc dětí, než se nám dnes staří komunisté snaží namluvit...

Co život, to osud, co osud, to až námět na román. A co doba, tam to vlastně platí také. ,,Jen" čas plyne. ,,Nevstoupíš do stejné řeky." Tak dáno jest.

Nejvíc mne mrzí, že jsem si s těmi prarodiči pořádně nepopovídal, dokud byli naživu. Prožili úžasné životy a dnes bych je vydržel poslouchat celé hodiny. Tenkrát jsem byl puberťák a měl jsem jiné starosti...

Tak nějak to bylo, hlavně nepovídat venku to co se o politice říká doma. Jen všichni zemědělští prarodiče uvítali založení JZD a docela si pochvalovali. Děda se z chudého chalupníka stal hlídačem v kravíně a nenadával, stejně by minimální chalupnictví nové podmínky nevydrželo. Věnoval se s babičkou hodně záhumenku. A ještě v obou vsích či okolí založili průmyslové podniky, kde mladí našli práci a docela byli happy - Dřevokombinát Lukavec a tzv, Janka (ZVVZ) Milevsko.

Tenkrát si člověk neuvědomoval, že za pár desetiletí se z těchto samozřejmých příhod stanou staré zašlé časy 

Ale dnes už to pro potomky není tak vzrušující vzpomínání jako to bylo pro nás - když děda vypravoval jak v 1.válce věšeli Srbku, která zabila rakouského vojáka ...