Štfíbvo - záhada rozluštěna
Štfíbvo - odhalené tajemství
Přišel na nádraží půl hodiny před odjezdem vlaku, aby si mohl vybrat místo. Jak předpokládal, našel úplně prázdné kupé a usadil se u okna. Už netopili, bylo teplé jaro, přesto si nesundal čepici kšiltovku, protože byl na ni už tak zvyklý, že ani nevnímal, že ji má na hlavě. Rozepnul si bundu a v duchu si gratuloval, že zips ještě pořád funguje. Po takové době! Zipsy jinak pokládal za metlu lidstva, protože vypoví službu pokaždé, když má člověk bundu na sobě a musí ji potom stahovat zapnutou přes hlavu. To se mu s knoflíky nemůže stát. Sám by si bundu se zipem nikdy nekoupil, ale tuhle zdědil po vnukovi, pro kterého už nebyla dost moderní a pro dědu ještě stačila.
Chvíli po něm vstoupil do kupé další cestující. Usadil se na protějším sedadle, hned za dveřmi, aby byl od toho u okna co nejdál. Nenamáhal se s pozdravem. Dědek nevychovanej! Určitě nejmíň stejně starej, spíš ještě přes sedmdesát, možná už osmdesát. Protože mu moc nezáleží na tom, jak vypadá. Strniště, který přichází do módy u mladejch, je na tomhle jen znakem nedbalosti. Čepice s odrbaným štítkem. Taky má propadlý tváře, určitě má v hubě jen pár zubů, možná vůbec žádný. Pěkný nový zuby přece nestojí majlant! Sám si je pořídil nedávno a už ho při jídle skoro vůbec netlačí.
Ten u dveří si toho u okna prohlížel nenápadně, přesto pečlivě. Viděl, že uhýbá zrakem, zřejmě neměl zájem na navázání konverzace a raději z kapsy vytáhl čibuk. Vrazil si ho mezi zářivě bílé zuby. Dědek pitomej! Kdyby si byl objednal zuby aspoň trochu tmavší, aby nebyly tak nápadný! Tyhle mu svítily z huby tak nápadně, že si je snad glancuje Sidolem! Musí mít samozřejmě zuby, když kouří čibuk. Ten se musí zubama držet. Jestlipak si ho zapálí? To by si tak moh zkusit! Ale nezkusil. Krátký čibuk mu tak pasoval do obličeje, že kopíroval bradu, jako by byl vybrán podle siluety profilu.
Oba dědové se upřeně dívali před sebe, aby o toho druhého nezavadili pohledem. Bylo to trochu křečovité, ale vydrželi to až do odjezdu. Krátce po tom co vlak vyrazil z nádraží vstoupil do kupé průvodčí:
- Haló, tady se nesmí kouřit!
- Já nekouřím.
- A co to máte v --- ústech? - včas se průvodčí vzpamatoval před použitím výrazu, který se mu dral na rty.
- No co? Fajfku.
- To je zakázaný.
- Ale děte! Kde to máte napsaný? Já můžu mít v puse co chci. Do toho vám nic není.
- Ale zapálit si nesmíte! Já vás budu kontrolovat. Do Plzně! No jo. To sem přijdu párkrát.
- Bez starosti, admirále!
Průvodčí raději na své povýšení nereagoval. Proštípl jízdenku druhému dědovi a na toho u okna vrhnul ještě výstražný pohled. Nekouřící kuřák byl ale už rozjetý a tak se na spolucestujícího obrátil s otázkou:
- Taky do Plzně?
- Já jedu dál. Do Štfíbva.
- Kam?
- Do Štfíbva.
Co teď? Ten dědek to bez zubů nedokáže srozumitelně vyslovit. Ale náhle ho napadlo:
- Do Stříbra?
- No jo.
- Na vejlet?
- Čo na vejlet! Na vejlety já nemám čas. Já tam bydlím.
- Jo tak! Tak vy jedete domů! Z Prahy. Nějaký jednání?
Přitom se usmíval svým oslňujícím chrupem, až se tomu druhému zatočila hlava.
- Jednání? Kdepak. Byl šem tam ža šynem.
- No vidíte. A já teď jedu za synem do Plzně. Ale ve Stříbře jsem vojákoval. A našel jsem si tam tenkrát i holku. Jmenovala se Horáková. Ale vzala si nějakýho Soukupa. Neznáte nějakýho Soukupa?
- Šoukupa? --- Hmm --- Šoukupa? --- Néééé. Toho já nežnám. - A přemýšlivě vrtěl hlavou.
- Ale eště před ním chodila s nějakým Zlámalem. To jako po mně a před tím Soukupem. Co toho Zlámala, toho byste neznal? Takovej velkej hezkej člověk. No von už asi teď hezkej nebude. Toho neznáte?
- Žlámal, Žlámal --- Hmm - Néééé. Toho taky nežnám.
Možná, že to nevěděl tak jistě, protože nad tím ještě uvažoval a kroutil hlavou. Ale nakonec se přece jenom rozhodl:
- Žlámala já nežnám. To špíš budu žnát toho Šoukupa!
Lesklé zuby se zablýskly v pohrdavém úsměvu, rychle potlačeném náhlým přesvědčením: To je ale dědek pitomej!
Zdeněk Novák
Judita Čeřovská
Skutečné pěvecké začátky Judity Čeřovské (za svobodna Štěrbové) podle knihy Swing a svoboda za mřížemi)
Zdeněk Novák
Jak to přijde, že jsem spisovatel
Ze své sbírky Krotitel tulipánů jsem na tento blog umístil už 35 povídek. Domnívám se, že nastal čas vysvětlit Jak to přijde, že jsem spisovatel Trpím nespavostí. Říkám to s hrdostí, protože nespavost je nemocí geniů a velikánů dějin. Představuji si, že moji potomci budou jednou pyšni, až budou číst, že Beethoven, Napoleon Bonaparte, Albert Einstein a Zdeněk Novák trpěli nespavostí. Kromě toho moje nespavost není toho nejhoršího stupně. Jen velmi zřídka se mi stane, že probdím celou nebo skoro celou noc. Ale zato každou noc jsem vzhůru dvě nebo tři hodiny. Někdy po půlnoci, někdy k ránu. Zpočátku mi nespavost dělala starosti. Obával jsem se, že začnu chátrat na těle i na duchu, s napětím jsem kontroloval své chátrání a začal jsem zkoušet všelijaké recepty: Snažil jsem se unavovat způsoby namáhavými, až otravnými, jindy naopak tradičně příjemnými, zkoušel jsem lázně teplé, studené i vlažné, léky otupující až oblbující, ale bez valného úspěchu. Své dvě, tři hodiny jsem si pokaždé probděl. Zkoušel jsem i metody psychologické: snažil jsem se v duchu počítat ovce, pochodující v řadě přes lávku. Výsledek byl, že jsem pochopil, proč předmětem tohoto receptu jsou ovce, příslovečně proslulé svou pitomostí. Podle jiného receptu jsem si představoval, že mi postupně ztěžknou jednotlivé údy až jsem celý tak těžký, že se mám vlastní vahou propadat do spánku. Nepropadal jsem se a tak jsem těchto pokusů zanechal, ačkoliv jejich důsledné provádění prý přináší kladné výsledky. Potom jsem si uvědomil, že chátrám-li, není to se mnou viditelně horší než s ostatními a tak mi moje nespavost přestala nahánět strach. Dokonce jsem v ní nalezl jisté zalíbení. Dnes už se totiž lidem málokdy stává že najdou čas, aby si mohli dvě tři hodiny posedět, neřku-li poležet a věnovat se rozjímání. A mně tady příroda dává takovou možnost každou noc. A tak jsem si své noční hodiny, věnované přemýšlení, zařadil do denního programu a dokonce jsem s nimi předem počítal. Věci, vyžadující přemýšlení bez okamžitého rozhodování jsem přesouval na noc. Ovšem neusínal jsem vždy s přesným programem pro své noční rozjímání. Brzy jsem si uvědomil malou programovou nápaditost, nehledě na často pochybnou ideovou náplň. Po počátečních úvahách jsem vyloučil určité typy programů: jak udělat kariéru, jak zbohatnout, jak získat krásné ženy. Tyto programy jsem vyloučil jako příliš nerealistické, příčící se morálce nebo přímo zákonu a tak jsem se takovým představám úzkostlivě vyhýbal. S velkými pochybnostmi jsem odstartoval sérii programů na vymýšlení perpetua mobile. Byl jsem si vědom nemožnosti získat energii z ničeho, současně jsem bral v úvahu, že se uskutečnily vynálezy, předem vyloučené nejvyššími autoritami příslušného oboru. Ale i když Harry Potter nebo létající supermani mohli podporovat všelijaké představy o tom, že se přírodní zákony daří obcházet, mně se to nepodařilo ani v představách. Inu, moje povaha je přízemní. Potom se ze mne v noci stával kritik televizních pořadů. To je zajímavé: když je program dobrý, nemáte k tomu dohromady co říct. Je to dobré a hotovo. Zato špatný program ve mně vyvolával záplavy úsudků o bezduchosti tématu, špatných hercích, komicích, jejichž vtipům se smějí jen oni sami, skepticky jsem pozoroval předem natočené ovace publika, uvažoval jsem, jak autoři hřeší na to, že se televizní divák nemůže bránit, o tom, že povídku daleko lepší by dokázal napsat každý, kdo umí číst a psát. Třeba i já. A tak jsem se dostal ke svým povídkám. Přečetl jsem jich v životě tolik až se mi zdálo, že cokoliv bych chtěl napsat, musel bych asi někoho napodobit. Zdálo se, že všechna témata jsou vyčerpána. Jaké já jsem probral náměty jen abych mohl mít jistotu, že o tom nikdo nepsal: o poslanci, který nikdy neusnul ve sněmovní lavici, o fotbalistovi, který kopal zadarmo, o přednostovi stanice, který se rozplakal, protože vlak měl zpoždění, o taxikáři, který účtoval správné jízdné, o automontérovi, který cosi opravil, místo
Zdeněk Novák
Recept na suši
Japonský odborník nestačí v televizi vysvětlit recept na japonský národní pokrm
Zdeněk Novák
Krotitel tulipánů
Úvahy extremně nadaného amaterského vědce o psychologii rostlin
| Další články autora |
Poznáte, která evropská země má tuto vlajku?
Evropské vlajky mají často podobné barvy i motivy, přesto je každá z nich něčím specifická a...
Tajemná koule na hřišti v Krči roky rezne. Co bude s památkou na dávné manuální časy fotbalu?
Je viditelná i z „vesmíru“. Na webových fotomapách ji zachytily objektivy a je znatelný i stín,...
Nezaseknete se? V Praze otevřou 40metrovou klouzačku za miliony, mohou na ni i dospělí
Jedna jízda, více než čtyřicet metrů a pořádná rychlost. Praha 6 v úterý 1. září 2026 otevře novou...
30 let a téměř 8 milionů vozů. Z tohohle českého auta se stal světový bestseller
Legendární Škoda Octavia slaví třicet let. První generace se představila v roce 1996 a její cena...
Kousek od Karlova mostu se najíte za 120 korun. Když dodržíte rozvrh, můžete do školní jídelny i vy
Jen pár kroků od Karlova mostu funguje školní jídelna, kde se mohou najíst nejen studenti a...
Povrly na Ústecku otevřely muzeum v kovárně, kterou zachránily před demolicí
Povrly na Ústecku dnes při oslavě 840 let od založení otevřely nové muzeum v bývalé kovárně....
Dálnice D1 ve směru na Brno stojí. Uzavřel ji požár nákladního auta
Dálnici D1 na 62. kilometru uzavřel požár nákladního auta s návěsem. Na místě zasahuje několik...
Dny evropského dědictví v Olomouci nabídnou koncerty, prohlídky i videomapping
Bezmála šest desítek památek a dalších objektů se příští víkend otevře v Olomouci během Dnů...
Kariéra u hasičů láká i dívky, na škole v Chebu se na ni připravují dvě
Nový studijní obor Požární ochrana slavnostně otevřela Integrovaná střední škola v Chebu. Jako...

Prodej bytu 2+1 52 m2, Palackého, Jablonec nad Nisou
Palackého, Jablonec nad Nisou
4 000 000 Kč
- Počet článků 40
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1151x



















