Původ jména Rudolf Cortes

Vzpomínky muzikanta a spisovatele na Rudolfovy úplné začátky, na které se zřejmě nepamatují renomovaní pamětníci.

Dnes, 7. října jsem v televizi na programu 1 v dopoledních hodinách sledoval pořad o Rudolfu Cortésovi. Už jsem viděl několik pořadů týkajících se tohoto zpěváka a vždy jsem se smířil s verzí o jeho jihoamerické matce. Až tentokrát se mi zdál důraz na pravosti jeho uměleckého pseudonymu trochu příliš nehorázný, takže jsem se rozhodl uvést věci na pravou míru:

Nikdo z pamětníků, vystupujících v tomto pořadu, si nepamatuje Rudolfovy skutečné muzikantské začátky, nejsou na to dost staří. Já si tyto začátky pamatuji. Byl jsem Rudolfův dobrý kamarád a vím, že si zasluhuje hodnocení, kterého se mu pořád dostává. Ale myslím si, že znalosti některých "pamětníků" by potřebovaly trochu opravit:

Od roku 1939 do roku 1942 jsem hrál na trubku v tehdy jediném swingovém bigbandu Emila Ludvíka. Byl to orchestr složený původně z vysokoškoláků, věnujících se po zavření vysokých škol tím více hudbě a sklízeli jsme velké úspěchy: Tři vyprodané koncerty v Lucerně, řada koncertů po celém Protektorátu, desky, rozhlas. Karel Vlach hrál tehdy v malé skupině Karla Slavíka na tenorsaxofon, Gustav Brom založil svou kapelu až po našem koncertu v Brně. Zpíval s námi Václav Irmanov. Ten v roce 1941 odešel s několika Ludvíkovými muzikanty, kteří založili skupinu Elit-club, účinkující denně v kavárně Aqarium. Na Irmanovovo místo nastoupil Rudolf Kreisinger, kožešník, pro kterého zatím byl zpěv jenom koníčkem. Moderátor (tehdy se říkalo konferenciér) Petr Říha, člověk s ohromnou fantazií a bratr naší zpěvačky Líby Říhové (která zase nahradila Zdenu Vincíkovou) se rozhodl, že náš zpěvák musí mít jméno, které by znělo exotičtěji než jeho vlastní, asi německé. A na plakátech našich koncertů už figuruje Rudolf jako Cortez (na programu ostravského koncertu z 11. května 1942 dokonce jako Rodolfo Cortez). Kdy došlo k úpravě pravopisu jeho jména (Cortés) podle španělského dobyvatele, mi není známo. V televizi jednou ukazovali jeho křestní list, psaný kaligrafickým ručním písmem, na kterém je jméno Cortes dopsáno dodatečně psacím strojem.

Podrobněji popisuji Rudolfovo účinkování v našem orchestru ve své knize Swing a svoboda za mřížemi (Granit 2004). Tato kniha se nějakým způsobem dostala do ruky někomu z rakouské televize ORF a na podzim 2006 přijel do Prahy štáb rakouské televize pod vedením K.Schrecksteinové aby se mnou natočila vzpomínkový pořad. V něm se mnou vystupoval i Dr. L.Dorůžka, renomovaný hudební teoretik, který samozřejmě při takové příležitosti nesměl chybět. Rakušené si na celý den pronajali Lucernu, s plným osvětlením, natáhli koleje pro pojízdnou kameru a s doktorem Dorůžkou jsme po diskusích (oba mluvíme dobře německy) procházeli po balkonech sálu, kde jsme v mládí koncertovali, aby byl stylově zarámován pořad o počátcích swingové hudby u nás.

Často sleduji pořady různých pamětníků a říkám si, co všechno bylo ve skutečnosti jinak. Ale nikomu jsem nechtěl jeho historky kazit, až dnes se mi zdála historka o Rudolfově původu trochu příliš troufalá. Pokud se bude moje tvrzení někomu zdát příliš překvapivé, jsem ochoten odpovídat na jakékoliv dotazy na adrese [e-mail].