Kůň jako zachránce úrovně

Má kůň v reklamě větší účinnost než tváře známých herců a hereček?

Kůň jako zachránce úrovně

Kůň se dočkal velmi překvapujícího ocenění v kinematografii, zejména v branži označované jako "romantický příběh". Když se takové příběhy utápí v nudě a děj je rozplizlý až k usnutí, sáhne režizér k osvědčenému záchrannému kolu: na scéně se objeví koně. Autorky jako Steelová nebo Pilcherová se rozhodně bez koní neobejdou. Téměř vždy se jedná o pár koní, v jejichž sedlech se na sebe usmívají hrdinové filmu, obvykle mladý šlechtic a dívka, o které nikdo netuší, kde se tomu rajtování naučila. Někdy to může být i naopak, mladá šlechtična a sličný mladý muž z lidu, který má to rajtování v popisu práce.

Tyhle romantické příběhy se vždy odehrávají na dohled od romantického venkovského sídla a v jeho romantických parcích nebo romantických oborách. Aby se všechna tahle romantika dala spolknout, jsou k dispozici koně.

I zavilý odpůrce romancí a podezíravý filmový divák odkládá svou nedůvěru a otrávenost při pohledu na koně. Nenajde se snad člověk tak zavilý, aby ho pohled na koně rozladil tak, jak ho třeba někdy dokáže znudit i zjev některé opěvované hvězdy. Kůň vždy zůstává ušlechtilý a důstojně přátelský, i když se někdy otráveně ohlédne na nešiku, který na něm sedí. Ale ve dvojici kůň-jezdec asi vždy větší sympatie získává ten větší představitel. Když v ukázkách z filmu spatřím dvojici v sedlech, nemusím už o filmu vědět nic jiného a škrtám ho z programu. Romantika na mne zrovna z obrazovky voní, spíše zavání tak, že se takovým vlivům nehodlám vystavovat.

Poněkud tolerantnější jsem k jezdcům pod kovbojskými širáky. Ne že bych byl velkým obdivovatelem westernů, ale někdy jsou tyto role obsazovány skutečně vynikajícími herci, kteří účinkování ve westernech nepokládají za deklasování. Také nejsou tyhle filmy nudné, spíše naopak vzrušující až příliš. Proti moderní produkci mají tu přednost, že i když se v nich střílí, obyčejně nevybuchují bomby, automobilové honičky jsou žánrově vyloučeny a sex je podáván umírněně, řekl bych starosvětsky, což na moderního diváka působí nezvykle a má punc restituované umravněnosti.

Koně ve středověkých bitvách se mne netýkají. Tyhle bitvy, stejně jako šarvátky na kordy, se odehrávají beze mne. Ale pokud jsem přece někdy kousek takové bitvy zahlédl, musel jsem obdivovat techniku hrůzostrašných záběrů střemhlav padajících koní a opakovaně jsem si musel připomínat, že výrobci takových snímků neustále ujišťují, že zvířata i lidé z takových scén vyjdou absolutně bez úhony. A já vůbec nevnímám úroveň filmu, protože se musím stále ujišťovat, že těm koním se nic nestane. O lidi strach nemám, ti se o sebe dokáží postarat.

Překvapuje mne, jak málo je koní využíváno v reklamě. Možná, že by přitáhli ještě více pozornosti než kráva, fialová nebo smějící se. Já z toho mám radost. Považuji totiž koně za tak ušlechtilá zvířata, že jejich nasazení v reklamě by mohlo být pod jejich důstojnost. Možná, že to autoři reklam podvědomě respektují.