Croissants

Originální překlady záhadného označení

Croissants

Na takhle věkově kombinovaný zájezd nebyl magistr Všetečka zvyklý. Účastníci, jeho svěřenci, byli totiž žáci tří nejvyšších tříd gymnázia zaměřeného na jazykovou výuku. Bylo jich jenom patnáct, protože všichni žáci si poměrně drahý výlet nemohli dovolit a aby se mohl uskutečnit, musela se poskytnout možnost žákům tří tříd a ještě bylo třeba zdůraznit prospěšnost zájezdu pro procvičení jazyka. Ta prospěšnost byla všem, to jest žákům, rodičům i učitelům celkem putynka, protože se vědělo, že žáci asi sotva přijdou s nějakým Francouzem do osobního styku.

Předpokládala se základní školská znalost jazyka, vyšší znalost byla pravděpodobná jen u Mgr. Všetečky. Jak základní byla u žáků, se projevilo hned když je autobus vyklopil u arkád na třídě Rivoli, proti Louvru. Po celonoční jízdě všichni mžourali nevyspalýma očima a mátožně zapadli pod oblouky arkád. Bylo tak časně, že na ulici byli jen metaři, kteří košťaty honili do kanálů vodu, která odplavovala z vozovky odpadky.

Přesto byl dojem z neznámého města dost silný na to, aby před jedním z obchodů pod arkádami vzbudil pozornost nápis CROISSANTS. Ospalost asi byla příčinou toho, že jeden z žáků prozradil svou chabou znalost franštiny neadresným dotazem, spíš hlasitou úvahou:

"Kroasan? Co to je?"

Po krátké úvaze mu odpověděl jeden odvážnější spolužák:

"To jsou křižáci."

Vysvětlení nebylo akceptováno bez námitek. Jeden uvážlivější namítnul:

"Blbost. Co by dělali křižáci v nějakým kšeftě v Paříži, vole?"

"Jsou to křižáci!", stál si ten první na svém. "Kroa (croix) je kříž a křižáci byli ze všech zemí Evropy, vole."

"Jo, vole. A dali si rande na dnešek v tomhle kšeftě!"

To bylo přece jenom málo pravděpodobné a ochotný informátor přestal své vysvětlení propagovat. Ale našel se jiný nápad:

"Znamená to křižovatku!"

"Jo, vole. To je podle tebe upozornění na křižovatku, uprostřed bloku a pod loubím, vole. Na to jsou přece dopravní značky, plechový, a ne nápisy. Křižovatka! To určitě!"

Jeden ze žáků, který dosud poslouchal debatu s opovržlivým výrazem v obličeji, pronesl málo důrazným tónem:

"Jsou to rohlíky!"

Jeho vyjádření umlčelo vášnivou debatu. Bylo to tak překvapivé, že se chvíli nikdo nezmohl na zpochybnění. Ale nakonec se ozval ten "křižák", který nechtěl dopřát vítězství kamarádovi, který právě tím svým sdělením kamarádem přestával být:

"Rohlíky! Někdo bude inzerovat obyčejný rohlíky takovým nápisem, vole. Už jsi někde viděl na kšeftě v Praze nápis "Rohlíky? Jak jsi na to přišel?"

"Já už jsem ve Francii byl."

Sdělení vyvolalo úžas. Leckdo ze žáků už s rodiči byl v západní cizině, ale to bylo u dlouho zakazovaného moře, Paříž rychle po listopadovém sametu ztratila počáteční přitažlivost. Křižák se pokusil zpochybnit spolužákovu zcestovalost:

"Japato?"

"Táta mě sem vzal před pěti rokama."

"To jsi vo franštině neměl ani páru, vole."

"No a co?"

"Nepoznal bys ani vobyčejný rohlíky."

"Jenže croissants nejsou vobyčejný rohlíky!"

"Tak jsou to rohlíky, nebo ne?"

"Jsou. Ale je to taky pekařská báseň. Člověče, to jsou rohlíky tak lehoučký, že je musíš pevně držet, aby ti neulítly!"

"Rohlík je jednou rohlík a nevím , co je na něm nevobyčejnýho!"

"Když jsi ho nevochutnal, vole, tak to nemůžeš pochopit.!

"Já jenom nemůžu pochopit, že někdo extra dělá reklamu obyčejným rohlíkům."

"Srovnávat croissants s vobyčejným rohlíkem je jako..."

"No co, co?"

"No dobře. Je jako rohlík, ale z máslovýho těsta."

"Tak je to vobyčejnej rohlík, akorát že je z máslovýho těsta.

"To je jako bys řek, že jelen je jako vobyčejná kráva, akorát že má jiný rohy!"

"Co sem motáš krávu a jelena, vole?"

"No to je jasný: Croissant se má k rohlíku jako jelen ke krávě."

"A já k tobě jako Einstein k volovi. To je taková psychologická trojčlenka, vole."