Sokol kontra Pelikán

Kdepak, nejedná se o titulek popisující vzdušný souboj dvou bojovníků z řad ptačí obce. Jedná se o souboj dvou bojovníků z řad obce právnické, a to ne jen tak ledajakých. Tomáš Sokol i Robert Pelikán jsou oba právem považováni za právnická esa a jejich souboj se neodehrává ve vzduchu, nýbrž na půdě Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické v Praze. Zde již od minulého roku zuří bitva mezi samotným děkanem a známým ekonomem Miroslavem Ševčíkem na jedné straně a několika studenty i učiteli na straně druhé. 

Vyhrocená situace založená na nesouhlasu studentů a učitelů s personální politikou děkana fakulty, který byl dáván najevo pomocí letáků vylepovaných v budově školy a okomentováním situace do médií, došel až tak daleko, že děkan Ševčík, žádající po jedné ze studentek omluvu, se rozhodl povolat „do zbraně“ Tomáše Sokola. Jako odpověď na tento krok se další advokát zvučného jména Robert Pelikán rozhodl postavit na stranu studentek. Vpravdě absurdní spor se tak dostal opět o stupeň dále a schyluje se k bitvě právníků těch nejvyšších kvalit.

Proč říkám „absurdní“? Inu čistě proto, že nepovažuji za důstojné nebo příliš rozumné vést z pozice děkana takovéto téměř absurdní spory s mladými lidmi, kterým by měl jít v prvé řadě příkladem a jakožto starší, zkušenější a třeba i rozumnější by jim měl ukazovat, jak se spory a názorové rozdíly mají v civilizované společnosti řešit. Mám na mysli diskuzi (věcnou), výměnu názorů (klidnou) a hledání kompromisu (vzájemného). Samozřejmě řešit spory právní cestou je v podstatě známkou civilizované společnosti, to ne že ne. V necivilizované společnosti by ve sporech promlouvaly pěsti a zbraně. Ale aby „ředitel řešil spor se svými žáky vyjadřujícími nahlas svůj názor“ povoláním právníka, notabene takového kalibru jakým Tomáš Sokol je, to mi přijde absurdní, směšné a nedůstojné člověka tohoto postavení i profesionální pověsti.

Zatím nevíme, jak se bude spor vyvíjet dále. Zda skutečně obě strany stanou před soudem, který bude rozhodovat, na čí straně je právo. Upřímně doufám, že se tak nestane a zúčastnění budou schopni nalézt dohodu a kompromis mimo soudní síň. A to říkám s vědomím toho, že jakožto advokát stojící v čele advokátní kanceláře Švehlík & Mikuláš jsem svým způsobem co do profesního života na mezilidských sporech závislý. Ovšem jsou spory a spory. Otázky podobného charakteru, jako je tento konflikt na VŠE, by se myslím měly řešit rozumnou diskuzí, nikoliv povoláním advokátů.