Nový občan v každodenním životě – díl první

Letošní léto se oproti letním měsícům let minulých vyznačovalo tím, že téměř postrádalo tzv. okurkovou sezónu v médiích. Letní měsíce přitom prakticky každý rok znamenají pro novináře velký úpadek těch nejatraktivnějších témat, především pak témat politických. Ale také velký byznys, kultura a další odvětví jsou oproti jiným měsícům v roce utlumeny, a tak nezbývá žurnalistům než sahat po tématech spíše odlehčených, mnohdy na první pohled také absurdních. Červenec a srpen letošního roku byly ale v mnohém jiné. Na vině byla především politická situace, která po červnovém zatýkání přímo na Úřadu vlády nabrala nepředvídatelných otáček a z politické scény se stala jakási centrifuga, která skončila rozpuštěním poslanecké sněmovny. 

V těchto dnech, historicky poprvé, nemá naše země jediného poslance.Ale fakt, že prostory sněmovny nyní zejí prázdnotou, není jediným důsledkem. Závažnějším důsledkem je nejistota, kterou toto vcelku nečekané rozpuštění sněmovny vyvolalo v souvislosti s novým občanským zákoníkem. Ten má vejít v účinnost k 1. lednu 2014, ale díky tomu, že poslanci sice na poslední chvíli schválili doprovodnou legislativu, bez které by v účinnost těžko vstoupil, ale tím legislativní proces neskončil a nyní je na tahu Senát ČR, ocitl se „nový občan“ v ohrožení. Už poněkolikáté.

Senátoři sice s poslanci nalezli jakousi vzácnou shodu na tom, že by měli tyto zákony schválit, ale aniž bych se chtěl kohokoliv dotknout, po událostech minulých týdnů (a možná vlastně i let) se ptám: „Dá se opravdu něčemu na politické scéně věřit? Dá se věřit příslibům v prostředí, kde slovo muže (a abych dostál genderové rovnocennosti, tak samozřejmě také slovo ženy) jeden den platí, druhý den zní trochu jinak a třetí den jeho autor trpí záhadnou amnézií?“ Upřímně řečeno, nevím. Ale byl jsem vždy mírný optimista a proto i dnes věřím, že elementární pocit odpovědnosti za tuto zemi skutečně převážípolitické šarvátky a půtky. A „nový občan“ vstoupí v účinnost od začátku příštího roku.

A proč vlastně toto téma otevírám? Proč bych si přál, aby bylo vše dotaženo a nový zákoník začal od ledna platit? Někteří si možná udělají závěr sami a budou tvrdit, že my právníci přece na „nového občana“ čekáme, protože to pro nás bude zlatý důl. Chápu ty názory, nebo alespoň pohnutky k nim vedoucí, ale nemohu s nimi souhlasit. Samozřejmě, nám advokátům přibude práce, protože firmy i fyzické osoby budou potřebovat někoho, kdo se v tom množství nových předpisů a zákonů vyzná. Ale to je pouze jedna část věty. Ta druhá zní, že tolik práce s nastudováním „nového občana“, kterou jsme všichni u nás v kanceláři v průběhu letošního roku museli vykonat a ještě budeme muset, nepamatuji. A nezřídka kdy jsme já i kolegové proklínali toho, kdo „s tímhle nápadem přišel“. Ale to si nestěžuji, je to naše práce, a abychom ji mohli vykonávat na špičkové úrovni, jsou tyto věci potřeba. Důležité ale je, že mnoho firem v této zemi se na příchod „nového občana“ již intenzivně připravuje a to i několik měsíců. A tady už by to byl obrovský problém, pokud by nakonec od ledna zákoník nenabyl účinnosti.       

Ale jak jsem již řekl, věřím v dobrý konec. A tak přípravy pokračují. Přípravy, které je potřeba brát velmi vážně, protože to, co 1. ledna nastane, bude v občanském právu skutečně revoluce. A pocítí ji každý z nás, v mnoha každodenních úkonech. V práci, ve škole, u doktora, v bance. Něčeho si možná ani nevšimnete, jiné změny pocítíte velmi intenzivně. Rozhodl jsem se, že se pokusím část toho, co jsme já a moji kolegové nastudovali, předat prostřednictvím tohoto blogu. V pravidelných článcích psaných ne příliš odbornou formou (spíše snad čtivě) se zaměřím na věci běžného života. Co nového náš čeká při sjednávání úvěrů, co při přijímání do nového zaměstnání, jak se změní naše povinnosti a práva vůči sousedům i našim dětem. A jelikož jsem ten mírný optimista, věřím, že některým z vás čtenářů budou tyto informace užitečné.