U soudů se odhalila pochybení ministerstev zdravotnictví i obrany

Rozsudky Nejvyššího správního soudu prokázaly nejen právní, ale i zdravotnickou neodbornost Ministerstva zdravotnictví.

Nezdravotnické Ministerstvo zdravotnictví

Kdopak si dnes vzpomene, že ministr zdravotnictví Petr Arenberger plánoval až 14. 6. 2021 otevřít hospody. Ty otevřel jeho nástupce Adam Vojtěch 31. 5. 2021 pod tlakem Nejvyššího správního soudu. Stejně tak otevřelo Ministerstvo zdravotnictví hospody i pro neočkované a zrušilo jejich diskriminaci 10. 2. 2022 pod tlakem rozsudku Nejvyššího správního soudu z 2. 2. 2022, byť náměstkyně ministra Martina Koziar Vašáková ještě hovořila o snaze prodloužit nesmyslné a nezákonné zákazy.

Zvěstovatelé covidové apokalypsy v obou případech strašili důsledky soudního rozhodnutí. Apokalypsa se nedostavila, jako tolikrát v minulosti. I přes otevřené hospody, hotely a  bazény pro všechny a nejen vyvolené privilegované očkované počet nových případu klesá. Rozsudky Nejvyššího správního soudu jsou v souladu s právem, se zdravým rozumem a více odpovídají zdravotnické situaci než rozhodování Ministerstva zdravotnictví.

Nejvyšší správní soud zajistil občanům jejich právo zajít si do restaurace a podnikatelům jejich právo podnikat. Státu ušetřil obrovské peníze. Nejvyšší správní soud Ministerstvo zdravotnictví vyškolil v právu a v celkovém přístupu k řešení epidemie.

Ústup covidu je důsledkem rostoucí promořenosti i očkování. Tyto faktory se doplňují. Imunita z prodělané nemoci není horší než imunita z očkování, proto je nedůvodná preference imunity z očkování Ministerstvem zdravotnictví. Ukazuje se, že Ministerstvo zdravotnictví není odborná zdravotnická instituce. Jeho paušální zákazy a diskriminace neočkovaných neměla lepší výsledky než v zemích, které drastické zákazy nečinily (Švédsko). Měli pravdu profesoři Jiří Beran, Jan Pirk, Jan Žaloudík a další a ne ministerští úředníci a jejich covidističtí našeptávači. Přístup ministerstva vedl k obrovskému porušování práv lidí a hospodářským škodám.

Nestatečnost Ministerstva obrany

Zajímavý je i přístup Ministerstva obrany, když jej vojáci žalovali za nucení k očkování. Hlavní hygienička Ministerstva obrany vydala sdělení a následně náčelník generálního štábu nařízení o očkování s tím, že se vojáci mají očkovat první dávkou již do 31. 1. 2022. Přitom Ministerstvo zdravotnictví povinnost splnění očkování stanovilo až k 1. 3. 2022 a jsou na trhu i jednorázové vakcíny.

Přestože hlavní hygienička Ministerstva obrany i generální štáb jsou organizační součástí Ministerstva obrany, začalo ministerstvo soudu tvrdit, že vlastně tato rozhodnutí vojáky nezavazují a že mají být žalováni konkrétní nadřízení velitelé, kteří vojákům dávali rozkaz. Tedy staré známé: „Já nic, já muzikant. Já za nic nemůžu.“.

Vojáci ví, že nucení k očkování nepocházelo prvotně od jejich velitelů, ale od hlavní hygieničky a generálního štábu, tedy Ministerstva obrany. Mnozí mají ke svým velitelům dobrý vztah a nechtěli žalovat ty, o nichž věděli, že jen přenáší nařízení z Ministerstva obrany. Odpovídá to i logice jednotné velitelské pravomoci v armádě.

Věc nakonec vyřešilo zrušení povinného očkování Ministerstvem zdravotnictví. Ale že se chtělo Ministerstvo obrany vyvléknout ze soudního řízení a přehodilo odpovědnost na střední a nižší velitele, zůstane jako pachuť, co vše se děje kolem covidového očkování. Jak mají nižší velitelé věřit nařízení generálního štábu z Ministerstva obrany, když budou vědět, že dojde-li k soudnímu přezkumu, dá Ministerstvo obrany ruce pryč a vše svalí na ně.

Nebylo povinné očkování pokusem zbavit se nakoupených vakcín, které nejdou na odbyt a bude se muset platit jejich likvidace? Je dobré prověřit i jiná povinná očkování v armádě. Skutečně jsou vyžadována jen u profesí, kde jsou nutná, nebo jde o podporu obchodu s vakcínami na úkor těl vojáků? S obchodem jsou spojeny provize, ale vojáci nemohou být smetiště pro různé farmakologické výrobky.

Podivné je, že Ministerstvo obrany nerespektovalo lednové rozhodnutí vlády o testování všech zaměstnanců za stejných podmínek bez ohledu na očkování. V armádě se testovali neočkovaní vždy a očkovaní jen při zaměstnání ve skupině od 10 lidí. Přitom je obecně známo, že i očkovaný se může nakazit a přenáší vir.

Covidistické škody je třeba prošetřit

Covidistická opatření stála miliardy. Budeme platit i likvidaci nepotřebných vakcín. Přitom bylo dopředu jasné, že dobrovolnou vakcínu si nechá dát jen někdo a zájem mohl být ověřen běžným marketingovým výzkumem. To, že reklamu na očkování hradí Ministerstvo zdravotnictví ze státních peněz, přestože výroba vakcín vede k miliardovým ziskům a reklamu si má hradit výrobce či prodejce, je špičkou ledovce mrhání peněz. Například v listopadu 2021 objednalo reklamu na očkování u Seznamu.cz ministerstvo za 242 000 Kč, v reklamě se angažuje i Jihomoravský kraj.

Rovněž plošné testování sloužilo výrobcům a prodejcům těchto testů. Z hlediska hospodářského bylo nerozumné. Podle článku Mělo testování ve firmách smysl? Záchyt jednoho pozitivního stál i 300 tisíc (SeznamZprávy.cz 21. 2. 2022) stál záchyt jedince s virem i 300 000 Kč. Přitom naprostá většina byla bez příznaků či měla lehkou rýmu. To je hrozné plýtvání, když chybí peníze ve zdravotnictví jinde, třebas na léčení vzácných chorob či hospicovou péči. Toto mrhání veřejnými penězi volá po vyvození odpovědnosti konkrétních jedinců na Ministerstvu zdravotnictví i lidí ovlivňujících jejich rozhodování.

Za týden 14.-20. 2. 2022 bylo nově nakaženo 41 424 neočkovaných a 63 938 plně očkovaných, včetně očkovaných třetí dávkou, tedy asi 39% neočkovaných a 61% očkovaných.