Studenti proti covidové svévoli univerzit

Některé vysoké školy podmiňují účast na řádné prezenční výuce očkováním na covid, testováním či proděláním nemoci opatřením rektora či děkana bez zákonného zmocnění.

Krizová opatření, mimořádná opatření a vysoké školy

Krizová opatření vlády a mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví přístup studentů na vysoké školy neomezují. V demokratickém právním státě mohou povinnosti ukládat jednostranně (vrchnostensky) příslušné orgány veřejné moci v rámci zákona, nesmí si tuto pravomoc nikdo svévolně přisvojovat.

Ústavní základ práva na vzdělání

Právo na vzdělání je zakotveno v čl. 33 Listiny základních práv a svobod. Listina dovoluje regulovat základní práva, ale jen zákonem. Žádný zákon nedává rektorovi, ani děkanovi právo zakázat zdravému studentu účastnit se řádné výuky v budově školy. Za tuto výuku dostává škola od státu dotace ze státního rozpočtu.

Vztah univerzita – student na veřejné vysoké škole

Vztah studenta k veřejné vysoké škole je vztahem veřejnoprávním. Vysoká škola musí ke studentům jednat podle ústavní zásady, že moc lze uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Zákon neumožňuje škole zakazovat účast na řádné výuce ve vazbě na „dobrovolné“ očkování. Studenti jsou povinni plnit povinnosti, které jsou stanoveny zákonem a vnitřními předpisy vysoké školy. Vnitřní předpisy určuje zákon a jejich závaznost je podmíněna registrací na ministerstvu školství. Pouhé opatření rektora či děkana bez opory v zákoně či ve vnitřním předpisu nemůže zakázat studentům účast na výuce.

Protože vztah studenta ke škole je vztahem veřejnoprávním, je nesmyslné, pokud škola segregační a diskriminační zákaz účasti na výuce určité skupině studentů odůvodňuje soukromoprávními předpisy jako je občanský zákoník či zákoník práce. Tyto zákony neregulují ukládání povinností studentům vysokou školou.

Nelze takové segregační a diskriminační zacházení opřít ani o § 26 odst. 1 písm. f) zákona o vysokých školách, který stanoví, že do samosprávné působnosti školy patří rozhodování o právech a povinnostech studentů. Toto ustanovení umožňuje ukládat povinnosti, které zákon zná. Například přijímat studijní a zkušební řád a rozhodovat v konkrétních případech, ale obsah všech povinností musí být založen zákonem či alespoň na základě zákona vydaným vnitřním předpisem vysoké školy registrovaným ministerstvem školství, což opatření rektora ani děkana nesplňuje.

Dotační podvod

Pokud zakazuje univerzita určité skupině studentů účast na řádné výuce, ale vykazuje tyto studenty pro potřeby získání dotace ze státního rozpočtu, je na místě zkoumat, zda nejde o dotační podvod.

Akreditace vysoké školy

Pakliže je studijní program akreditován jako prezenční, nemůže být nahrazován skupinově dálkovou distanční výukou pro zdravé studenty, kteří jsou schopni a ochotni účastnit se výuky. Jde o porušení povinností vysoké školy a prošetřit neplnění podmínek akreditace má ministerstvo školství i akreditační úřad. V předchozím období jaro 2020 - jaro 2021 platil pro převážnou dobu distanční výuky nouzový stav a distanční výuka vycházela z krizových opatření vlády a mimořádných nařízení Ministerstva zdravotnictví.

Ochrana osobních údajů o zdravotním stavu

Informace o očkování či neočkování člověka dobrovolným očkováním je informací zdravotnickou a citlivým osobním údajem. Žádný právní předpis neopravňuje vysokou školu ke sběru informací o postoupeném dobrovolném očkování studenta. Rovněž je osobním údajem, zda student prodělal nějakou nemoc. Vysoká škola nemá oporu v právních předpisech vyžadovat informaci o předělané nemoci, která nesouvisí s předmětem studia. Rovněž to platí o požadavku na testy na případná chřipková onemocnění. Některé vysoké školy tyto osobní údaje od studentů vyžadují, shromažďují a uchovávají.

Studenti žalují Masarykovu univerzitu

Na Masarykově univerzitě segregaci neočkovaných studentů zavedla opatření děkanů fakult, přičemž nejsou stejná a mění se. Například na lékařské fakultě byl po vlně nesouhlasu s tím, že byl zakázán vstup neočkovaným studentům bez prokázaného prodělání nemoci či testu PCR, který nebyl původně hrazen, zajištěn bezplatný PCR test pro studenty.

Děkani opatření vydali po oslavách studentského svátku 17. listopadu. Už se zase zakazuje vysokoškolská výuka pro některé, už se zase segreguje. Část studentů se v duchu dobrých tradic boje studenstva za demokracii a právní stát rozhodla segregaci neočkovaných postavit. Chce podat žaloby. Tento krok je hodný podpory. Platí zde výrok Martina Niemöllera o vzrůstu moci nacistického státu: “Když přišli nacisté pro komunisty, mlčel jsem; nebyl jsem přece komunista. Když zavírali sociální demokraty, mlčel jsem; nebyl jsem přece sociální demokrat. Když přišli pro odboráře, mlčel jsem; nebyl jsem přece odborář. Když přišli pro mě, nebyl už nikdo, kdo by se mě mohl zastat.“. Pokud se nástupu pošlapávání práva s argumentem boje s covidem nepostavíme, bude povinné každoroční covidové očkování jen počátkem nástupu orwellovského světa. Proto nebudu ve výuce segregovat studenty na privilegované očkované a ty ostatní.

Zlínská univerzita - jak se právo tvořit nemá

V září 2021 rektor Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně vydal opatření, kdy chtěl po zaměstnancích i studentech pro vstup na univerzitu informaci o tom, zda byli očkováni na covid, nemoc prodělali či se nechali testovat na covid. Tento postup zlínské univerzity prověřovala policie, zda nejde o trestný čin přisvojení si pravomoci úřadu. Zajímavá je obrana samotné univerzity, když pro policii komentovala zápis kolegia rektora z 3. 9. 2021, že požadavek na prokázání očkování, prodělání nemoci či testování nebude vymáhán a v policejním přípisu z 24. 11. 2021 je k tomu uvedeno: „Univerzita k uvedenému zápisu ve své odpovědi policejnímu orgánu doplnila, že u studentů byla vnitřní norma pojata jako motivační s tím, že žádnému studentovi nebylo zabráněno ve vstupu do budov univerzity a v účasti ve výuce, a to i v případě odmítnutí předložení dokladů. Žádnému studentovi tak nebylo zabráněno ve výkonu jeho práv na vzdělání a tudíž nemohla být naplněna skutková podstata předmětných trestných činů, a to způsobení vážné újmy.“. Tedy univerzita jako představitelka veřejné moci si byla vědoma právní nepodloženosti svých požadavků a rozhodla se je sice vydat, ale nevymáhat. Ale věděli to studenti?

Studenti nejsou ve vztahu ke škole, rektorovi, děkanovi i svým učitelům v rovném postavení, jsou slabším prvkem. Mohou se bát, že odpor bude mít vliv na jejich studium, a podvolí se nezákonnému rozhodnutí vysoké školy, byť s ním nesouhlasí. Právo je proto má chránit. Škola nesmí vydávat opatření, které fakticky vynucovat nechce, ale mohou ve studentech vzbudit strach, že za nedodržení je čeká postih. Veřejná moc v demokratickém právním státě nesmí jednat pokrytecky a úskočně.

Jak se bránit

Protože je vysoká škola ve vztahu ke studentovi vrchnostenskou mocenskou osobou, může se student bránit vůči zákazu vstupu na vysokou školu správní žalobou krajskému soudu proti nezákonnému zásahu. Žalovaným je orgán, který nezákonný zásah nařídil. Může to být tedy rektor nebo děkan podle toho, kdo vydal nezákonné opatření segregující studenty na privilegované očkované a diskriminované neočkované.