Referendum o Evropské unii

Z Evropské unie je možné vystoupit, což uznává samotná smlouva o Evropské unii. Je tedy správné v našem právním řádu upravit, jakým způsobem se tato možnost realizuje. 

Někteří to odmítají pod heslem „S Evropskou unií na věčné časy a nikdy jinak!“. Jelikož věčné časy v rámci předchozího hesla „Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak!“ trvaly jen 41 let, je dobré se připravit i na omezenou „věčnost“ Evropské unie.

Existence vnitrostátní úpravy vystoupení z Evropské unie odpovídá smlouvě o Evropské unii i zásadě, že právní řád má být pravdivý a ne falešný. Ti, kteří nechtějí provést úpravu vystoupení z EU v našem právním řádu, jednají stejně, jako když stalinská ústava Sovětského svazu uznala právo sovětských svazových republik na vystoupení ze Sovětského svazu, ale běda tomu, kdo by jen špitl o provedení této možnosti. Myslí-li smlouva o Evropské unii právo na vystoupení z unie pravdivě, je správné upravit v naší ústavě, jak to provést.

V právu se používá podobnost čili analogie jako způsob řešení různých problémů. Tedy vystoupení lze provést obdobně, jako jsme rozhodli o vstupu do Evropské unie - referendem. Je to demokratické řešení, jež odpovídá zásadě, že lid je zdrojem moci ve státě. Referendum je přijatelné řešení pro odpůrce Evropské unie i pro příznivce unie, kteří ctí právo lidu rozhodovat o závažných věcech.

V referendu o vstupu v roce 2003 mnozí Češi, Moravané a Slezané hlasovali, aniž znali realitu působení bruselského mocenského centra Evropské unie. Referendum o vystoupení by se konalo za situace, kdy voliči mohou vidět, jak Evropská unie skutečně funguje. Jejich rozhodnutí by bylo učiněno s větší znalostí než v roce 2003. Jestliže občané v referendu rozhodli o vstupu do Evropské unie, mají právo rozhodovat o vystoupení.