Pandemický zákon k Ústavnímu soudu

Skupina 57 poslanců z ANO a SPD v čele s Radkem Vondráčkem podala 4. 3. 2022 Ústavnímu soudu návrh na zrušení části pandemického zákona. Skupina napadá novelu pandemického zákona z února 2022.

Legislativní nouze

Novela pandemického zákona byla schválena ve stavu legislativní nouze, pro který však nebyly splněny podmínky, což je protiústavní. To, že pandemický zákon má omezenou účinnost do 28. 2. 2022 bylo známo celý rok, tedy nešlo o žádnou nečekanou a překvapivou skutečnost, na kterou by se muselo reagovat stavem legislativní nouze. I kdyby tomu tak bylo, mohla vláda předložit jen novelu týkající se účinnosti a ostatní změny, které se týkají práv a povinností všech osob na území ČR projednávat v běžném schvalovacím procesu.

V době, kdy byl ve stavu legislativní nouze zákon schvalován, byla a nadále je epidemie covid na ústupu a zdůvodnění vlády, že je to pojistka, kdyby náhodou na podzim byla nějaká další vlna, dokazuje, že nešlo o aktuální potřebu. Přímo při projednávání  zákona prohlásil ministr zdravotnictví, že se vše bude rozvolňovat. Premiér Petr Fiala pro Český rozhlas k pandemickému zákonu uvedl: „Neznamená to, že ho budeme používat. Já doufám, že od března vůbec už nikdy používat…“ To, že zákon není potřeba a tedy není třeba ani stav legislativní nouze, fakticky potvrdil Senát, když návrh zákona zamítl.

Další vada je, že předsedající nenechal hlasovat po vrácení zákona ze Senátu do Poslanecké sněmovny o tom, zda stav legislativní nouze trvá. Stav legislativní nouze je mimořádným legislativním procesem, v němž jsou omezena práva jednotlivých poslanců vystupovat a debatovat. Je zřejmé, že tato práva jsou omezována u vládního návrhu fakticky ve vztahu k opozici, tedy se věc dotýká podstaty demokratického parlamentarismu, což je podstatná náležitost demokratického právního státu. Je tak narušen princip parlamentního pluralismu

Vláda sama přiznávala situaci, že epidemie ustupuje a i při mnohem vyšším ohrožení vládě dříve stačilo původní znění pandemického zákona. Tedy projednávání jeho zpřísnění zavedením možnosti nových omezení pro občany nebylo ve stavu legislativní nouze důvodné. Navíc sama vláda dosud žádné z těchto zpřísnění nevyužila a ani to nyní neplánuje. Takže stačilo případně jen prodloužit účinnost původního pandemického zákona. Pakliže však vláda požádala o stav legislativní nouze, musí uvážlivě obsah takového zákona upravit tak, aby v něm byly věci jen nezbytně nutné a naléhavé.

Vládnoucí většina má mít na paměti, že moc nemá navždy a současná vládnoucí většina se může brzy ocitnout v pozici parlamentní menšiny a naopak. Smyslem stavu legislativní nouze je zabránění nevratným nebo obtížně nahraditelným škodám na základních zájmech lidí i státu. Pakliže předseda vlády i ministr zdravotnictví fakticky zákon pro řešení epidemické situace nevyužívají a mají jej jen jako pojistku, je popřen důvod pro stav legislativní nouze. Vzhledem k okolnosti, že se jedná o institut zkracující proceduru přijetí vládních návrhů zákonů, nezbytně dochází nejen k omezení či zkrácení práv parlamentní opozice, nýbrž dochází i k narušení či relativizování výše vyložených demokratických principů ovládajících legislativní proces. Dochází tak k výraznému omezení potřebné parlamentní rozpravy a Poslanecká sněmovna se v takové situaci může snadno stát pouhým schvalovatelem vládou předložených návrhů zákonů, aniž by tyto byly podrobeny důkladnému zkoumání a rozvažování, příp. aniž by čelily kritice či přednesení alternativních návrhů, a to nejen ze strany opozice.

Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek tvrdil, že novelu pandemického zákona potřebuje pro opatření v nemocnicích. Ovšem ve vlastní novele pandemického zákona z roku 2022 není o covidových opatřeních v nemocnicích ani slovo. Původní pandemický zákon z února 2021 upravuje možnost zákazu návštěv v nemocnicích nebo zařízení sociálních služeb. Ale je to nadbytečné. I v minulosti byly běžně omezovány návštěvy v případě výskytu chřipky a zákon k tomu nebyl potřeba. Stanoví to ředitel zařízení. Ani dítě ve škole nemůže přijímat návštěvy, ale musí se řídit školním řádem. Chce-li ministerstvo, aby tak nemocnice činily jednotně, může to jako zřizovatel uložit ředitelům státních nemocnic a po domluvě s kraji, to mohou učinit rady krajů vůči krajským nemocnicím. Původní pandemický zákona z února 2021 umožňuje Ministerstvu zdravotnictví přikázat poskytovatelům zdravotnických služeb vyčlenit věcné, technické nebo personální kapacity ve zdravotnických zařízeních. I tato pravomoc není v novele pandemického zákona řešena. Tyto věci může rozhodnout ředitel zařízení bez zákona a Ministerstvo zdravotnictví a kraje je mohou po ředitelích vyžadovat jako zřizovatelé a vlastníci. Novela pandemického zákona se řízení nemocnic netýká. I bez zákona dosáhne Ministerstvo zdravotnictví v součinnosti s kraji uplatněním práv zřizovatele požadovaného cíle.

Omezování osobní svobody a svobody pohybu SMSkou

Státu je umožněno nařízení karantény osoby podezřelé z nákazy či izolace nakažené osoby. Dosud zákonná úprava připouštěla, že jde o rozhodnutí orgánu veřejné moci (hygieny) podléhajícímu správnímu řádu. Nyní však zákon umožňuje omezit základní lidská práva i prostředkem komunikace na dálku. To je revoluční čin v našem právním řádu. Samo o sobě zavedení tohoto způsobu do práva v okamžiku, kdy epidemie ustupuje, ztrácí materiální opodstatněnost. Rozhodující však je, že zákonná úprava je stručná a přenáší tak významné omezení ústavních práv lidí na pouhou vyhlášku Ministerstva zdravotnictví, tedy podzákonný právní předpis.

Z hlediska standardů právního státu neodpovídá to, že ústavní právo může být omezeno ústně bez prokázání doručení (alespoň fikcí), zákon vůbec nehovoří o poučení adresáta o opravném prostředku. Zákon nehovoří, jak se ověří totožnost osoby hovořící přes mobil. Mobilní telefon mají běžně k dispozici osoby odlišné od vlastníka a plátce komunikační služby – např. rodinní příslušníci, zaměstnanci, milenky apod. Tedy samotné ověření, s kým bylo hovořeno, je neprůkazné.

Tím, že zákon fakticky vyloučil správní řád z použitelnosti pro nařizování izolace a karantény vytvořil procesně právní vakuum. Toto nemůže nahradit chabá právní úprava a je nepřípustné základní procesní pravidla, včetně možnosti účastníka se bránit, předkládat důkazy atd. upravit jen na podzákonné úrovni.