Nebezpeční ministři Hamáček, Blatný a policejní velitelé

Každý si má počínat rozumně, aby jiné zbytečně nevystavil nebezpečí. Tak má jednat i stát. Proti této zásadě jde ministr vnitra Jan Hamáček, ministr zdravotnictví Blatný a někteří policejní velitelé.

Police v rámci kontroly vládou nařízeného nedůvodného zákazu cestování mezi okresy zastavuje auta i pomocí zúžení dálnic. Jde o velmi nebezpečné opatření. Každé zúžení na dálnici je výrazným ohrožením bezpečnosti provozu. Proto má být jen, je-li nezbytné při opravách či po nehodách.

S ohledem na princip omezení nebezpečných opatření se má postupovat i při jiných kontrolách. Opak se však projevil při sražení policisty 26. 3. 2021 při zastavování auta na Benešovsku v rámci omezení cestování mezi okresy. Šlo o silnici s dvěma pruhy v jednom směru, téměř bez krajnice, takže policista neměl únikovou možnost a stojící auto se stalo překážkou silničního provozu.

Ministr vnitra Jan Hamáček se snaží získat hlasy voličů a zvýšit svou popularitu hraním role tvrdého vnitráka. Vytváří atmosféru pro zásahy policie ve prospěch vládních zákazů a příkazů údajně vydávaných proti šíření koronaviru.

Občané však vidí, že jsou to příkazy hloupé, jako například příkaz ministra zdravotnictví Jana Blatného, který přikázal nosit roušku na ulici, i když je člověk sám. Předpoklad, že můžete někoho nakazit, kdy jste na ulici sám, je tak hloupý, že se může srovnat jen s příkazem z jara 2020, aby manželé měli roušku v autě, když v posteli ji mít nemuseli. Proto lidé Blatného příkazům nevěří.

Pakliže pro kontrolu Blatného příkazů jsou vytvářeny nebezpečné situace na silnicích, jde o důsledek politiky Hamáčka a Blatného. V případě nehody musí nést odpovědnost. Odpovědnost musí nést i příslušní policejní velitelé, kteří ve snaze zalíbit se Hamáčkovi, rozhodují o konkrétních místech kontrol a vzniku nebezpečných opatření. Základem činnosti státních orgánů je rozum, pokud jej nemají ministři, neznamená to, že ministerská hloupost omlouvá příslušné policejní velitele.

Šéf dopravní policie musí vědět, jaké riziko nese každé zúžení dálnice. Na přelomu století policie na dálnicích měřila rychlost přenosným zařízením a zastavovala auta i za pomoci zúžení, pak tuto nebezpečnou praxi opustila a měření rychlosti se nyní děje z jedoucích vozidel nebo úsekovým měřením rychlosti. Pokud někteří policejní velitelé obnovují nebezpečnou praxi, musí nést v případě nehod následky. Nehodu zaviní řidič, který auto neubrzdil, ale bez Hamáčkovy a Blatného politiky a rozhodnutí některých policejních velitelů by k ní nedošlo.