Návrhy na zrušení mimořádných opatření Ministerstva zdravotnictví

Dne 22. 11. 2021 byly podány návrhy na zrušení protiústavních, diskriminačních a svévolných zákazů a příkazů v mimořádných opatřeních Ministerstva zdravotnictví.

1. Návrh na zrušení diskriminace neočkovaných v hospodách a hotelech

Ivo Valenta z Moravy a společnost SYNOT GASTRO SLOVAKIA, zastoupeni moravským advokátem Zdeňkem Koudelkou, podali 22. 11. 2021 Nejvyššímu správnímu soudu návrh na zrušení částí mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví z 20. 11. 2021 o maloobchodě a službách.

Návrh se týká zákazu využití služeb restaurací a hotelů neočkovanými lidmi, kteří jsou zdraví. Napadené opatření razantně změnilo situaci v tom, že neumožňuje poskytnutí stravovací a ubytovací služby ani prokazatelně zdravému člověku, který by se prokázal i drahým PCR testem (cena asi 800 Kč). To odporuje údajnému účelu opatření jako nástroje proti šíření nákazy. Důsledkem je, že prokazatelně zdravý člověk, který má čerstvý negativní test, nesmí službu využít, zatímco člověk očkovaný, který je v okamžiku využití služby nemocný a nemá příznaky, může službu využít.

To dokazuje, že smysl opatření není v omezení šíření epidemie, ale v nucení k „dobrovolnému“ očkování. Paradoxní je, že neočkovaný zákazník, byť s platným testem do restaurace nesmí, zatímco zaměstnanec hygieny, který bude provádět kontrolu, ano a nemusí být očkovaný a nemusí mít prodělanou nemoc, jen mu stačí testování antigenním testem u zaměstnavatele. Přitom při kontrole bude na kontrolované osoby hovořit a bude v blízké vzdálenosti, zpravidla menší než 1,5 metru.

Ministerstvo zdravotnictví si ve svých opatřeních protiřečí. Pro to, aby mohl zaměstnanec do práce, mu podle mimořádného opatření o testování zaměstnanců a OSVČ stačí antigenní test pro sebetestování. Zaměstnanec-číšník bude v restauraci 8 hodin, ale po skončení směny už nemůže jít jako zákazník do restaurace, aby využil služby, a provozovatel mu má službu odmítnout. Jestliže testování je uznáváno pro umožnění přítomnosti v zaměstnání či ve škole a je dokonce uznáváno pro nařízení karantény a izolace, není důvod, aby tytéž orgány státu – hygieny a Ministerstvo zdravotnictví neuznávaly testy pro možnost využití stravovacích a ubytovacích služeb.

V úvodní části opatření ministerstvo uvádí, že jej nařizuje k „ochraně obyvatelstva a prevenci nebezpečí vzniku a rozšíření onemocnění covid-19“, ale tím, že privileguje očkované, kteří též nemoc přenášejí, dokazuje, že skutečným cílem opatření je skupinově pojatá represe neočkovaných. Ministerstvo zdravotnictví popírá princip rovnosti občanů před zákonem i smysl a účel přijatých opatření, kterým je boj s nemocí SARS-CoV-2. Nucení k dobrovolnému očkování nemůže být legitimním důvodem. Osoby neočkované jsou stavěny do pozice osob s nižšími právy a jsou trestány za své údajně epidemiologicky nežádoucí chování, které je však v rámci jejich ústavního práva činit, co zákon nezakazuje či nepřikazuje – prostě očkování na covid je dobrovolné očkovávání, navíc po půl roce s velmi oslabenou účinností. To ukazuje, do jakého právního suterénu Ministerstvo zdravotnictví kleslo.

Demokratický právní stát nemůže realizovat svou vrchnostenskou působnost pokrytecky. Musí jednat s otevřeným hledím, ne zákeřně. Pakliže chce lidi nutit k nějakému očkování, zákon stanoví příslušný postup pro nařízení povinného očkování i s příslušnými důsledky pro stát (odpovědnost za škodu). Nelze akceptovat takovou aplikaci práva, která nutí k přijetí „dobrovolného“ očkování zastřenými a simulovanými právními akty státu. Pravým účelem napadeného opatření je fakticky nucení k dobrovolnému očkování bez využití řádné právní cesty pro povinné očkování. Jde o dobrovolnost typu dobrovolné účasti na 1. máji či členství v SSM nebo ROH před rokem 1989 anebo v Kuratoriu pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě za německé okupace. Nelze akceptovat to, že se současný veřejný orgán chová jako totalitní moc a neumí přiznat, že něco dobrovolné má být pro občany fakticky povinné.

Rozdílnost imunity z očkování a imunity z prodělané nemoci

Není odborně zdůvodněno, proč ministerstvo jinak posuzuje imunitu z očkování (neomezena) a jinak proděláním nemoci (platnost jen 180 dní). Již na jaře 2021 vyčetl Nejvyšší správní soud neodůvodněnost tohoto rozlišení. Na základě toho v následných mimořádných opatřeních omezilo ministerstvo ochranu z očkování jen na 9 měsíců, což však tiše opustilo bez jakéhokoliv zdůvodnění od 1. 8. 2021. Přitom jsou známy informace, že ochrana se po očkování zeslabuje, proto se také přistupuje k aplikaci třetí dávky očkování.

Očkování nebrání jakémukoliv opětnému nakažení, ale těžkému průběhu nemoci, což však brání i imunita získaná onemocněním. Naopak jsou dostupné údaje, že imunita z nemoci je podstatně delší než 180 dnů. Ministerstvo neuvádí žádný odborný podklad, proč si myslí, že od srpna 2021 je imunita z očkování nekonečně dlouhá, zatímco do srpna byla omezena na 9 měsíců. Například v Rakousku je bezinfekčnost z očkování uznávána právě jen 9 měsíců.

V týdnu 15.-21. 11. 2021 v nejvíce ohrožených věkových skupinách 70 let a starších nově byly následující počty neočkovaných a očkovaných:

70-79 let: nakažení: neočkovaní 857 osob, plně očkovaní  2555 osob,

70-79 let: hospitalizovaní: neočkovaní 365 osob, plně očkovaní  518 osob,

70-79 let: JIP: neočkovaní 76 osob, plně očkovaní 74 osob,

80+: nakažení: neočkovaní 459 osob, plně očkovaní 1 167 osob,

80+: hospitalizovaní: neočkovaní 328 osob, plně očkovaní 541 osob,

80+: JIP: neočkovaní 24 osob, plně očkovaní 44 osob.

Klamání ze strany ministerstva spočívá i v tom, že vůbec do výpočtu nutného procenta pro vznik kolektivní imunity nezahrnuje přirozenou imunitu vzniklou u osob nakažených. Ke dni 21. 11. 2021 prošlo potvrzenou nákazou virem přes 2 000 000 osob. Ministerstvo vedeno snahou ne po dosažení kolektivní imunity, ale po zvýšení vakcinace toto přehlíží a zamlčuje. Kdyby např. v našem státě prošlo 100% lidí nemocí a mělo přirozenou imunitu, bude nadále ministerstvo tvrdit, že se musí očkovat, protože ještě nemáme 80% očkovaných. Je zřejmé, že některé osoby nakažené se nechaly naočkovat, také však je zřejmé, že bylo nakaženo více osob, než kolik zahrnuje oficiální statistika. Vše to dokazuje, že motivem opatření není dosažení skutečné kolektivní imunity, ale vyšší spotřeba vakcín.

2. Návrh na zrušení diskriminace neočkovaných občanů ve zdravotní péči

Jana Nováková z Moravy, Brna-Útěchova podala 22. 11. 2021 Nejvyššímu správnímu soudu návrh na zrušení částí mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví z 18. 11. 2021 o testování obyvatel na covid. Důvodem je, že očkovaní mají testy na covid bezplatné, zatímco neočkovaní včetně těch, kteří nemoc prodělali, si je musí hradit.

Bezplatná zdravotní péče musí být poskytnuta všem občanům, kteří jsou účastni veřejného zdravotního pojištění za rovných podmínek. Přitom zároveň platí, že k dobrovolnému očkování nesmí být nikdo nucen a dobrovolné očkování nenařízené zákonem nemůže být limitem pro poskytování zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění.

Právo občanů na bezplatnou zdravotní péči v rámci veřejného zdravotního pojištění může být regulováno jen zákonem. Nemůže tak činit Ministerstvo zdravotnictví pouhými mimořádnými opatřeními, které lze v zásadě připodobnit k prováděcím právním aktům, rozhodně nejde o akty se silou zákona. Zákon o ochraně veřejného zdraví, na základě kterého vydalo ministerstvo mimořádné opatření, nemá v předmětu působnosti regulaci rozsahu hrazené zdravotní péče ze zdravotního pojištění v závislosti na nějakém dobrovolném očkování. Při aplikaci zákona o ochraně veřejného zdraví musí Ministerstvo zdravotnictví dodržovat i ústavní práva občanů, včetně rovnosti v právech a zákazu diskriminace.

Podmínky úhrady jsou na zákonné úrovni stanoveny v § 13-39 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. Žádné ustanovení tohoto zákona neumožňuje Ministerstvu zdravotnictví rozlišovat poskytování hrazené zdravotní péče občanům podle toho, zda podstoupili nějaké dobrovolné očkování. Napadené opatření je tak neústavní i nezákonné.

To, že testy na covid jsou zdravotnickým úkonem a tedy součástí zdravotní péče, dokazuje samo ministerstvo tím, že umožňuje či přímo nařizuje jejich úhradu na úkor veřejného zdravotního pojištění, ovšem jen vůči skupině neústavně privilegovaných občanů. Přestože opatření se dotýká základních práv a svobod na bezplatnou zdravotní péči a rovného přístupu k občanům, není tomuto ústavnímu hledisku věnována v odůvodnění opatření ani řádka. Opatření tak trpí i nepřezkoumatelností.

Ministerstvo zdravotnictví popírá princip rovnosti občanů před zákonem i smysl a účel přijatých opatření, kterým je boj s nemocí SARS-CoV-2. Jak jinak vysvětlit skutečnost, že právo bezplatného testování přiznává privilegované skupině očkovaných osob, jež neomezuje v přístupu k hromadným, kulturním a společenským aktivitám (viz mimořádné opatření o omezení maloobchodního prodeje a poskytování služeb), přičemž možnost bezplatného testování a včasného odhalení nákazy je upírána skupině osob neočkovaných, jež jsou v přístupu do hospod a  na kulturní akce omezeny. Jaký je smysl úhrady testování z veřejného zdravotního pojištění osobám dle Ministerstva zdravotnictví nerizikovým a vyloučení osob dle Ministerstva zdravotnictví rizikových? Ministerstvo zdravotnictví halí do právního hávu obyčejnou zvůli k podpoře odbytu dobrovolných vakcín na trhu, což však není obsahem zákonné úpravy veřejného zdravotního pojištění, ani zákona o ochraně veřejného zdraví, který reguluje formou státního nucení jen povinné, ne dobrovolné očkování.

Ministerstvo zdravotnictví svévolně zvyšuje již existující právní nerovnost plynoucí ze zvýhodňování očkovaných osob (přístup na různé aktivity bez testování) a přistupuje ke zvyšování nerovnosti osob neočkovaných, kterým je již upírán přístup ke zdravotní péči - bezplatnému testování, jež je pro osoby očkované zachováno a stále hrazeno z veřejných zdrojů. Osoby neočkované jsou stavěny do pozice osob s nižšími právy a jsou trestány za své údajně epidemiologicky nežádoucí chování, které je však v rámci jejich ústavního práva činit, co zákon nezakazuje či nepřikazuje – prostě očkování na covid je dobrovolné očkovávání, navíc po půl roce s velmi oslabenou účinností.  Jde o bezprecedentní posun v přístupu ke zdravotní péči, kdy kuřákům, lidem s nadváhou, s nedostatečnými pohybovými aktivitami, či lidem nadměrně riskujícím není zdravotní péče omezována. Dokonce osobám, které se ve věznici sebepoškodí s nekalými úmysly dostat se k lékům, je zdravotní péče hrazena. Zatímco občanům a pojištěncům, kteří nepřistoupili na „dobrovolné“ očkování, je omezována.

Covid hospitalizovaní neočkovaní a očkovaní

Ne-dobrovolné covidové očkování.

Lež Ministerstva zdravotnictví o covidovém očkování

Covidistický nápad na placení léčby