Zlatokorunská rozjímání

Občasné návraty do terénu, kde král Přemysl Otakar II. v roce 1263 založil klášter pojmenovaný Sancta Corona. Vzpomínkový fotoblog.

Zlatokorunsko jsem začal objevovat téměř před padesáti roky. Přímo ve Zlaté Koruně jsem čtyři roky bydlel. Občas jsem navštívil bývalý klášter cisterciáků. Jeho usazení v terénu i sestava budov mne motivovalo ke kresebným záznamům.  Vzpomínkový fotoblog  prezentuje fotografie z rozmanitých časů.

Při jedné z cest do Zlaté Koruny (zkráceně ZK) se cestovateli nabízí výhled na obec Plešovice (administrativně patří k ZK). Příklad zástavby typu okrouhlice, kdy domy obkružují návesní prostor.

Přijedete-li do Zlaté Koruny vlakem a cestou ze stanice vyhlížíte do krajiny jihovýchodním směrem, na obzoru si můžete všimnout věže kostela v Černici (vzdušnou čarou 2, 5 km); dole v údolí u řeky Vltavy je část obce Rájov.

Farní kostel sv. Máří Magdalény v Černici je v jádru románský s lodí dochovanou v původním rozsahu; nynější vzhled kostela určila gotika z konce 15. století.  

Ve Štěkři (jeden a půl kilometru severně od ZK) je zachována původní zemanská tvrz; obytná část je gotická. Renesanční prvky jsou viditelné nalevo ve štítu sýpky. S výjimkou let socialismu tvrz obývá 300 roků rod Kalkušů. 

Zlatá Koruna s řekou Vltavou. Historický kolorovaný snímek z mezidobí 1880 – 1918 částečně dokumentuje usazení celku kláštera a obce v krajině (foto: neznámý autor; zdroj soukromá sbírka).

Vpisek k založení a pojmenování kláštera

K založení kláštera Zlatá Koruna se v historiografických pramenech nejčastěji zmiňují tři důvody: Legenda o slibu krále Přemysla Otakara II. vyřčeném před bitvou u Kressenbrunnu r. 1260, že pokud zvítězí, jako díkůvzdání založí klášter k poctě Panně Marii. Souběžným byl silný záměr mocensko-strategický; při území jihočeského šlechtického rodu Vítkovců zřídit opěrný bod královské vůle. Založení kláštera mělo ve středověku význam symbolický. Král pozval mnichy z dolnorakouského konventu v Heiligenkreuzu (Svatý Kříž), jakožto dceřiného kláštera (mateřským byl klášter Morimond v Burgundsku). Ze Svatého Kříže cisterciáci do nového místa přinesli část relikvie – trn z Kristovy koruny. Z toho vzniklo až trojslovné latinské pojmenování nově založeného kláštera  Sancta Spinea Corona, Svatá Trnová Koruna. V jedné listině z roku 1315 byl jihočeský klášter poprvé nazván Guldein Kron, Zlatá Koruna.

Král zakladatel klášteru daroval rozlehlé území řidčeji obydlených šumavských oblastí od Boleticka k Volarsku, dále část Prachaticka, a na severu výběžek až k Netolicím. Na počátku 15. století bylo pozemkové vlastnictví kláštera v rozloze kolem 800 km2. Bohatství rozšiřované průběžnou kolonizací darovaného území cisterciákům umožňovalo nákladnou výstavbu areálu kláštera.

Náhled na klášter Zlatá Koruna a předklášteří s jádrem obce (vlevo u okraje bývalý kostel svaté Markéty, uprostřed dvě nejvyšší gotické stavby – bývalá sýpka a hospic se zubatými štíty), napravo areál kláštera. Podle řádových regulí mnichů cisterciáků se kláštery musely budovat stranou světského ruchu a v údolích při vodním toku. Zdejší terén byl ideální klášterskou krajinou pro život podle cisterciáckého hesla – Ora et labora, Modli se a pracuj. 

Klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie a velký konvent, jádro mnišské klauzury. Na svahu svítí samota U Hvězdáře.

Porovnání výrazných terénních rozdílů ve Zlaté Koruně. V popředí před dolní částí obce je dřevěný most přes řeku Vltavu. Nejvýše uprostřed se zdvíhá návrší zvané Kotrbíz (odvozeno z německého Gotteswiese, Boží louka).

Pod polovicí návrší Kotrbíz nadhled na dominanty obce s pozadím lesů na skalnatých srázech. Vlevo velký objekt bývalého kostela sv. Markéty postavený v čase vrcholné gotiky, přestavěný v baroku (viz voluty štítu). Po zrušení kláštera r. 1785 a po odsvěcení kostela fungovaly v interiéru průmyslové provozy, např. sirkárna. Později adaptováno na byty, dnes uzavřeno.

Domus hospitalis, též se mu říkalo „dům u hostí,“ stručně hospic. Mohutný kamenný dům byl postavený v předělu 14. a 15. století. V části 20. století byla v přízemí školní jídelna a sídlo MNV. V patře byly byty; tam jsem v jedné malé místnosti s oknem čtyři roky přebýval.

Dřívější bašta, pak farní budova, dnes antikvariát. Vedle je poslední dochovaná brána, jako rozhraní mezi obcí a areálem kláštera. Vpravo část domu, kde v období 1787 – 1997 fungovala zlatokorunská škola; dnes sídlo obecního úřadu.

Zlatokorunská rozeta na severní straně klášterního kostela Nanebevzetí Panny Marie s okouzlující kamenickou kružbou mne přivádí k meditaci. 

Zlatokorunská veduta; její levá polovina zobrazuje předklášteří z období druhé poloviny 18. století (zdroj: fotokopie reprodukce z knihy Dějiny Zlaté Koruny; vydala obec Z. Koruna s nakladatelstvím Halama, České Budějovice 2013). Asi trochu idealizované zobrazení ilustruje zahradnické i industriální zázemí kláštera. Názorný příklad péče mnichů o krajinu v době osvícenské. Všimněme si sporadického osídlení vesnice.

Poslední opat Bohumír Bylanský na svahu za řekou nechal zřídit pozorovatelnu nebeských jevů. Výhled na areál zlatokorunského kláštera ze severu nad samotou U Hvězdáře. Z nadhledu je viditelné křížení střech klášterního kostela ve tvaru latinského kříže. Zlatokorunský klášterní kostel je největším chrámem v jižních Čechách, a to nejen rozměrově, ale i úrovní architektonického ztvárnění.

Fotografie. Zdeněk Hosman