To mohlo být velmi zajímavé.

Kolego blogere, souhlas

Myslím, že takovéto akce jsou rájem pro děcka. Není nad to, zkusit si staré techniky na vlastní kůži. Ještě se pamatuji, jak mě v dětství bavilo s maminkou batikování, později tkaní na primitivním stavu, ona si uměla vyrábět i krásné kožené šperky. Pokud se člověk snažil, na poněkolikáté se dílo docela podařilo. V krásných kulisách historického centra Českého Krumlova to musel být zážitek pane Zdeňku. Pozdravuji a těším se na pokračování.

Paní Dano, napsala jste to výstižně - akce byla rájem hlavně pro děti zvídavé. Nejlepší je, když dítě nějaké řemeslo pochytí od rodičů už od dětství. Radost z tvoření je něco jako antropologická konstanta. Zdraví Vás Kleť i já od

Zajimave fotografie, zvlaste ona s chlapcem, ktery drzi "poriz", s podobnym nastrojem jsem oloupala cely jeden kmen Douglasky a pak jsem nemela cit v rukach nekolik dnu, chtela jsem pomoci pri stavbe maleho hotelu v Caribou.

Paní Rank, díky za příklad. Jak víte, každé řemeslo potřebuje fortel, grif...či jak to nejlépe slovy vystihnout? Máme zkušenost, že když se nástroj drží poněkud silně, dostaví se následky. Co jste popsala jsem zažíval, když mne rodiče učili kosit kosou, držel jsem kosu více než pevně a pak jsem měl v rukou křeč.

Poříz je vlastně nůž pro obě ruce a je známý z pradávna.