Děkuji za další krásný blog. Modříny mám ráda. A teď je budu mít ještě raději.

Blanko, děkuji za milou návštěvu

Moc krásné "prosvětlení" duše.

Modříny mám velmi ráda. Z lesa asi nejoblíbenější strom.

Díky moc, Zdeňku!

Hezký předvánoční čas Vám přeji!

Marie, děkuji za přátelskou diskusi.

Mám rád všechny stromy, zvláště ty, co se v průběhu roku proměňují. Vedle mých oblíbených buků (listnáčů), jsou to i modříny.

Lesník Peter Wohlleben napsal v jedné knize o modřínu, že je to "strom bez budoucnosti." Bez modřínů by byly lesy i naše krajina chudší...

Modřínový les, toť podzimní krajkoví ze zlata. Básník to umí vyjádřit lépe, než já pane Zdeňku. Děkuji, s Vašimi modříny mi advent zezlátl.

V květnovou zeleň modřínů, ve smaragdovou lázeň

hodil jsem srdce únavu a mozku střízlivou kázeň.

Dostal jsem ukrutnou, divou chuť celý se ponořit do ní;

ne jako člověk, jak strom se chvět pod cvalem větrných koní.

Tak zatraceně býti nah! Tak moudrý, pevný, svěží!

Tak samozřejmě přijímat měnlivý život, jenž běží!

Celý jsem vtiskl se do stráně, jí sestoupil jsem až ke dnu, čekal, až zapustím kořeny a větve zelené zvednu.

Modřínů vlající chocholy nad hlavou šuměly mi,

les v nitro vcházel mi pomalu a všemi smysly mými. (V MODŘÍNECH -Stanislav Kostka Neumann)

Paní Dano, děkuji za chvilku poezie.

Váš příměr k podzimním modřínům - "krajkoví ze zlata" je trefný.

V alpské legendě byl modřín sídlem "požehnaných," půvabných bytostí, které projevují laskavost k lidem a ochraňují zvířata. Navazuje to na starořecké báje, podle nich stromy měly duše - Dryády. Mýtus pěkně doplňuje to, co jste napsala.