Světliny v podhoří Šumavy

Procházíte-li naší krajinou pozdního podzimu, s postupným ztemňováním dnů je v prostoru viditelné vyzařování. Světlodárný fotoblog.

Od označení stromu: Larix

Vojevůdce Julius Caesar (100 – 44 př. n. l.) ve svém tažení podhořím východních Alp nařídil, aby místní obyvatelstvo jeho vojsko zásobovalo. Jedno opevněné místo odmítlo a bylo obléháno. Před branou pevnosti stála dřevěná věž. Velitel rozkázal kolem objektu nanosit otepi a zapálit je. Stavba požáru nepodlehla. Podle dřeva byla pevnost pojmenována Larignum; latinské larix = modřín. Tento příběh v Caesarově vojsku zaznamenal vojenský inženýr Vitruvius. Později jako architekt ve svém spisu Deset knih o architektuře, kniha II., kapitola 9. Stavební materiál, poznatek o materii popsal. Modřínové dřevo je odolné vůči ohni, ale i vodě. Římská říše ho dovážela pro stavbu lodí. Byl též použitý pro stavbu paláce císaře Augusta v Římě. Pro hojnost pryskyřice se dřevo používalo na výrobu benátského balzámu, vlastně terpentýnu.  

Rostlinopis

Modřín je zástupce čeledi borovicovité; např. slovenský název je smrekovec opadavý. Daří se mu v chladných oblastech a ve vysokých polohách (Alpy, Karpaty). Roste i v nížinách. Uvádí se existence 20 taxonů modřínu (taxon je skupina konkrétního organismu se společnými znaky). Nejznámější jsou modřín evropský, opadavý (Larix decidua), dále sibiřský, americký, japonský. „Čistokrevné“ evropské modříny jsou vzácnější. Smíšených forem je řada. Častými kříženci jsou modřín evropský s japonským. U nás v podhoří Šumavy jsou žlutě zbarvené modříny od listopadu do počátku prosince velmi viditelné. Když jim opadá jehličí, přichází zimní čas.

Vrch Kluk (741 m). V zeleni borů svítí vtroušené modříny.

Diagonály cesty, nahoře světlého pásu a téměř uprostřed ostrůvek dubů. Kam dál...

Smíšený les – bučina, smrky a nad nimi ční zářící kuželovité koruny.

Přiblížení umožňuje lépe vnímat odstíny žlutí a oranží.

Že by na návrší byl čistě modřínový les?

Uvnitř lesa se ke světlu vytahují kmeny; dole jsou přírodním opadem odvětvené, nahoře planou špičky.

Mladý, zhruba tři a půl metrový strom rostoucí v zahradě má husté větvoví zezdola až ke koruně.

Modřín je slunná dřevina s velkými požadavky na světlo a dostatečný pohyb vzduchu.

Zlatavě žluté svazečky jehlic jsou měkké, dlouhé 1 – 3 cm.

Mám změřeno, že starší modříny mívají větve dlouhé i více než 5 metrů, s četným porostem tenkých větévek se šiškami.

V Čechách se modřínu lidově říkávalo verpán. Odvozeno od ševcovské trojnožky – verpánku, který musel být bytelně zhotovený, nejlépe z modřínu. Slovo „verpání“ označovalo větve modřínu. Zde jsou mnou osekané do trojhranů jako polotovar pro výtvarný záměr.

V našem podhoří jsou na modřínech usazené lišejníky – rod provazovka (Usnea);  jsou jich stovky druhů. Jedná se o rostlinný bioindikátor, ukazatel čistého ovzduší. Od pradávna se provazovka užívala v lidovém léčitelství.

Vrchol starého modřínu za naším domem. Zbytky jehlic ozdobené prosincovou námrazou.

Severní akropole bývalého keltského oppida Abiluon, dnes Třísov, 8 km severozápadně od Českého Krumlova. Nejjižnější keltské oppidum v Čechách z 1. století př. n. l. Archeologický výzkum zde uskutečňoval Jiří Břeň z Národního muzea v Praze v období 1954 – 1965; k tomu existuje publikace i nálezy. Akropole je od roku 1958 posázená modříny. Na snímku světlina s námrazou na jehlicích z letošního prosince.

Co a jak může být světlina?

Filosof Martin Heidegger ve svých textech užíval slovo Lichtung, česky převáděno slovem světlina. Obrazně vyjádřeno, úkolem filosofie je pomoci najít stezku lesem života. Cesta může vést k mýtině či „světlině,“ nejspíše osvícenosti. Světlina je otevřenost pro vše přítomné i nepřítomné. Prostor otevřený světlu, zraku, citu i mysli jsou předpoklady pro fotografa, jakož i pro každého zájemce o přírodu. Obrat ke světlu nastane s blížícím se zimním slunovratem. Vedle vnějšího svitu přeji všem vnímatelům, aby si bez všech zatemňujících ideologií trvale udržovali své niterné jasno.

Fotografie: Zdeněk Hosman