Osmisetletá památka ve Vojenském újezdu Boletice

Zaniklá obec Boletice a v ní stále existuje kostel sv. Mikuláše. Fotoblog z malebné krajiny mezi Šumavou a jejím podhůřím.

Vojenský újezd

Na návrh ministerstva národní obrany ČSR, i přes odporování Okresního národního výboru v Českém Krumlově, schválila v roce 1946 vláda Československé republiky ohraničení Vojenského tábora Boletice. Ten se od té doby provozuje jako vojenský výcvikový prostor; nynější Vojenský újezd Boletice. Od r. 1947 se ve vojenském území prosazovala destrukce osídlení. Při vojenských cvičeních „boje o osadu“ se ničily vysídlené vesnice. Vojenský újezd Boletice, součást dřívějšího okresu Český Krumlov, zabíral 13, 6 % plošné výměry správního celku. Ve vojenském prostoru bylo pět kostelů, které byly uzavřeny a ponechány svému osudu, věří-li kdo na osud…(Zdroj: M. Valenčík: Poškozené a zničené památky na Šumavě, in: Šumava, příroda-historie-život. Baset 2003).

Památný kostel

Dávněji jsem chtěl živě spatřit jednu z nejstarších architektonických památek jižních Čech – kostel sv. Mikuláše v Boleticích. Ve vojenském újezdu je místo přístupné jen na úřední povolení a pak s vymezeními – o státních svátcích a o víkendech, jen ve vyhrazeném času. Boletice jsem navštívil celkem čtyřikrát, poprvé v r. 2015.  Nejdříve jsem vstupoval do terénu jako cizinec, který objekt svého zájmu vnímá bezprostředně, tj. bez historiografických interpretací. Ve svých fotografiích i v popiscích k nim zaznamenávám exteriér stavby i okolí.

Při hranicích Vojenského újezdu Boletice jsou podél cest hustě rozmístěné tabule i tabulky. Ve všedních dnech ze cvičišť třaská vzdálená střelba. 

Orientační náhled terénu východním směrem. Za věží kostela ční vrch Raziberg, 659 m n. m. V lese je skryto nejjižnější raně středověké výšinné sídliště v jižních Čechách. Památkově chráněné je od r. 1958.

Na bývalém hradišti Raziberg. Archeologické nálezy dokumentují někdejší osídlení lokality lidmi z pozdní doby halštatské kultury (800 – 480 př. n. l.) Hradiště mělo ze severozápadu čtyři vysoké obranné valy. Na fotu zbytek valu pod vrcholovou plošinou.

V zeměpanském újezdu Boletice na návrší jménem Olymp byl na konci 12. století vystavěn v románském stylu kostelík sv. Mikuláše. V pohledu od východu je hmota jednolodní stavby strohá.

Jižní stěna stavby je v levé části otevřena jen malými okenními průzory. Osazení oken ve stěně se jeví volně „rozhozené,“ což souvisí s pozdějším přestavováním v gotickém stylu.

Čtyřposchoďová hranolová věž ze západní strany; forma mi připomíná strážní věž hradu. V popředí márnice.

Na věži detail sdruženého podvojného okna románského stylu se sloupkem uprostřed; nahoře volutami jemně zdobená hlavice. 

V okolí kostela býval hřbitov. Ležící zlomky zbylých zničených náhrobků jsou péčí obětavců zvednuté.

Nedaleko kostela stála kdysi škola. Podle demoličního výměru byla v roce 1970 zničena spolu s okolními staveními.

Roku 1666  byla ze severní strany postavena brána (datace na kamenném překladu) do bývalého hřbitova a zároveň přístup ke kostelu s přístavbami. Na severní straně u kostela stávala fara (zbytky zdiva v popředí) a také ves Boletice.

Celkový pohled na kostel sv. Mikuláše z jihu.

Souborná hmota a poloha stavby na vrchu vyvolává představu plnění funkce nejen nábožné, ale také pevnostní i obranné.

Celkový pohled na obec Boletice od jihozápadu z 30. let 20. století; foto: Josef Seidel (zdroj: soukromá sbírka).

Výhled do krajiny z jihozápadu. Věkovitý kostel s panoramatem masivu Blanského lesa s květnovou bučinou na jeho svazích a s horou Kletí.

Geograficko-historiografický dodatek

Bývalá farní ves starého založení jménem Boletice (německy Polletitz) se nalézá 7 kilometrů vzdušnou čarou západně od Českého Krumlova. První písemná zmínka o Boleticích je z roku 1263.   Tenkrát král Přemysl Otakar II. založil cisterciácký klášter Zlatá Koruna a klášteru zdejší okrsek daroval.  Přeskočme v času. Krajská vojenská ubytovací a stavební správa (KVUSS) v Č. Budějovicích roku 1980 žádala o zrušení památkové ochrany kostela sv. Mikuláše v Boleticích a jeho demolici. Ministerstvo kultury ČSR r. 1981 žádost KVUSS zamítlo. 

Po roce 1990 vzniklo Občanské sdružení Boletice, jež se pokoušelo o oživení zájmu veřejnosti o památku. Poničená stavba se v letech 2007 - 2009 průběžně rekonstruovala (střechy, fasáda). Vzhledem k poloze ve vojenském újezdu je současné využití objektu řídké – občas svatební obřady a koncerty.

Zdroje historiografických informací:

Níže uvedené studie obsahuje kniha 750 let Kájova.  V roce 2013 vydala obec Kájov v nakladatelství a vydavatelství Bohumír Němec – VEDUTA, České Budějovice.

Jiří Havlice – Pravěké a raně středověké osídlení Kájovska a Boleticka

Robert Šimůnek – Kájov a Boletice ve středověku

Roman Lavička – Osm století kostela sv. Mikuláše v Boleticích

Fotografie: Zdeněk Hosman