Agitprop. Věrozvěstky v obci. Našim herečkám

Ta složka společnosti, které člověk důvěřuje jako nejliberálnější, se vždy vybarví jako banda nejzarytějších dogmatiků. Zkrácená formule: Pentličky na vrbě a prázdno v kotrbě (Murphyho zákony).

Agitprop

Spisovatel a překladatel Josef Hiršal (1920-2003) jako bystrý vnímatel trefně popsal společenské i kulturní dění, když se v Československé republice rozpadaly a přeskupovaly poválečné struktury: Stigmatizovali a trestali se kolaboranti, vyhlašovali a odměňovali se hrdinové. Bylo i dost těch, kteří obě kategorie ztělesňovali v jedné osobě. Spásnou lodí mnohých, kteří si omočili s okupanty, byly politické strany. … Vtírali se lidé s temnou minulostí a jejich nejbanálnější taktikou bylo denuncovat druhé (s. 175, zdroj viz dole).

Po únoru 1948, počátkem dubna po sjezdu národní kultury, hýřila kulturní fronta různými aktivitami. Vznikla iniciativa nastolení jednoty kulturních pracovníků s dělnictvem a rolnictvem. Spisovatelé dostávali „komandýrovky,“ aby inspiraci k tvorbě čerpali přímo v provozu továren. Mašinérie agitpropu se obyvatelstvu vnucovala několika způsoby (zkratka sousloví agitující propaganda; vzniklo v sovětském Rusku ve 20. letech a přeneslo se i do ČSR. Prvotním médiem agitace byla řeč, nejlépe divadlo; výchozím médiem propagandy byl tisk. Společně se obojí používalo k mobilizaci veřejného mínění; vysvětlení pojmu (www.britannica.com/topic/agitprop). Odbojník Václav Černý v Pamětech III (1945-1972) nazývá maséry veřejného mínění agitpropčíci; téměř čípci… V „převýchově lidu“ se výrazně angažoval Československý rozhlas. Průzkum poslechovosti v únoru 1948 prokázal naprosto jednoznačně pokles zájmu posluchačů o zpravodajství a politickou publicistiku… program obsahující příliš mnoho propagandy a výzev se míjel účinkem, neboť posluchače odváděl k poslechu zahraničních stanic (s. 201, zdroj viz dole). Pamětníci vědí, že poslech vysílání zahraničních stanic byl na venkově silně rozšířený. V červnu 1948 obdržel nakladatelský redaktor J. Hiršal výzvu k účasti na debatě se studenty v MEVRO (Mezinárodní výstava rozhlasu) na pražském výstavišti. Součástí výzvy bylo 20 otázek, které studenti představitelům dají.

Věrozvěstky v obci

Začátkem července do naší obce pravidelně přijíždějí věrozvěstky jehovistů. Ve dvojicích obcházejí domy, zazvoní a chtějí si povídat o své víře a o cestě ke spasení světa. Začínají novinkou, že svět je rozvrácený. Rozmlouval jsem s nimi třikrát. Opakují naučené fráze. Vidím, že spoluobčané misionářky výrazně ignorují. Jsme přesyceni všelijakou propagandou z reklam a i současným černobílým agitpropem šířeným státním rozhlasem a televizí. Na venkově máme velmi nepříjemné zkušenosti s podomními šejdíři, kteří nám vícekrát nabízeli nejlevnější dodávku elektřiny, ve skutečnosti drahou.

Všimli jste si, že v Čechii se přemnožili politologové, svého druhu zvěstovatelé? Někdejší hospodské žvanění o politice se časem ustavilo jako neproduktivní vysokoškolský obor. Čeští politologové a komentátoři by se asi měli přeškolit na teatrology, když si oblíbili oborové fráze – politická scéna, katastrofický scénář, ad. George Orwell našim věrozvěstům vzkazuje, co venkované praktikují: Zdravý rozum se nedá podchytit statisticky. Vrcholem veškerého kacířství je zdravý rozum.

Našim herečkám

Spisovatel Ludvík Vaculík (1926-2015), od roku 1969 tehdejším režimem zakázaný autor, v listopadu roku 1986 ve svém fejetonu nazvaném Našim herečkám, napsal: Mám vinšovat Vlastě Chramostové, a nemám rád herečky! To mi poraďte! Nemám rád herce, zvláště herečky, jako nemám rád zpěváky a sportovce. Parafrázuji odůvodnění bytostného venkovana L. Vaculíka a přidávám špetku své zemitosti: Umělci si vymysleli teorie o svojí společenské důležitosti. Bezostyšně o sobě míní, že jsou hlasatelé pokroku a proroci budoucnosti. Jen nemnozí z herců vědí, že jejich pitvoření rychle vyprchává. Nejsou více než kejklíři s emocemi. Jsou vycvičení v obratnosti nasazování masek zla / dobra, lásky / nenávisti, zrady… Mnozí z nich si dovedou škrabošky rychle vyměnit, to když kolaborují s jakýmkoli vládnoucím režimem či partají (herci v ND po atentátu na Heydricha, červen 1942; podpisové akce „Kupředu, zpátky ni krok,“ únor 1948, Anticharta, leden 1977).

Narcisistická herečka se zpěvačkou z jeviště nadřazenosti nedávno pochybovaly o svobodně smýšlejících spoluobčanech z venkova a o jejich volbě zastupitelů do demokratických institucí státu. Nejen herečky nevědí, že zpyšnělé a pohrdavé chování ve společnosti přináší pravý opak toho, co se chce dosáhnout?  Obrací se proti původcům.  Ať k nám do obce herečky a zpěvačky přijedou. Čekáme na jejich ohlášený šantán  Pan Šajn nemá šajn, a jak kokety kecaj, paří a mají se fajn.

• Volně související blog: Potíže kulturní fronty

Citace z knih:

Josef Hiršal: Vínek vzpomínek. Rozmluvy, nakladatelství Alexandra Tomského, 1991.

Eva Ješutová: Budovatelský rozhlas 1945-1948  https://media.rozhlas.cz/_binary/01075578.pdf

Ludvík Vaculík: Jaro je tady (fejetony z let 1981-87). Mladá fronta, 1990.